V rybářské osadě nedaleko Havany žije starý rybář Santiago. Celé léto denně vyjížděl s loďkou na moře, ale rybářské štěstí mu nepřálo. Bydlí v chatrči a trpí hladem. Pečuje o něj chlapec Manoline, kterého naučil lovit ryby. Chlapcův otec si nepřeje aby se starcem Manolin dále jezdil, protože už dlouho nic nechytil. Osmdesátý pátý den vyjíždí na moře stařec opět sám. Dá návnadu na háček a čeká. Nejprve uloví malého tuňáka a později pocítí, že na jeho návnadu skočila nějaká velká ryba. Stařec sám sebe přesvědčuje, že je ryba tak velká, že ji sní a nebude mít už hlad. Úpěnlivě s rybou bojuje, až má ruce úplně od krve. Hovoří sám se sebou a oslovuje i chycenou rybu, jako svého přítele, soupeře nebo bratra. Přesto ani na okamžik nepochybuje, že rybu zabije. Konečně je ryba slabá a vynořuje se na hladinu a stařec vidí jak je veliká.
Když ryba krouží kolem loďky vrazí jí harpunu přímo do srdce. Ryba bolestí vyskočí vysoko nad hladinu, stařec se znovu obdivuje její velkoleposti a poznává, že je to marlin s dlouhým mečem na hlavě. Chce dát rybu na loď, ale ta se tam nevejde a tak jí přiváže k boku lodi a snaží se jí odtáhnout zpět. Po několika hodinách jeho rybu napadne první žralok. Stařec mu zabodne harpunu do hlavy, ta se přetrhne a zmizí v moři. Stařec tuší, že ho cestou napadnou další a tak se na ně připravuje. Druhý útok se snaží odradit nožem. A když ztratí i nůž mlátí žraloky veslem. Když dorazí na břeh zbude z ryby pouze kostra. Je zničen ale není poražen. Cítí se unavený a usne ve své chatrči tvrdým spánkem. Po ránu ho vítají a chlapec pláče nad jeho neštěstím. Stařec chlapci věnuje to jediné, co mu zbylo, její meč. Rybáři obdivují starcův úlovek a chlapec mu přináší kávu a společně vymýšlejí plány na další lov.
8. srpen 2008
9 402×
312 slov
