Příběh rybáře Santiaga, který ukazuje na těžkou práci člověka, jež se stal rybářem a na jeho velkou nepřízeň osudu. Stařec se potýkal s velkou smůlou, kdy dlouhou dobu nechytil žádnou rybu. Jednoho dne vyplul jako obvykle na moře bez svého přítele, malého chlapce, který ho den předtím žadonil, aby mu dovolil jet s ním. Po chvíli strávené na širém moři stařec zjistil, že se mu chytila nějaká ryba na háček a dle svých zkušeností odhadoval, že to bude velký úlovek. Ryba ho táhla celkem tři dny po širém moři. Když druhého dne vyplavala na mořský povrch, uviděl teprve starý s jak velkou rybou má tu čest. Byla daleko větší než jeho loď. V té době si již uvědomoval jak velikou chybu udělal, když nezval chlapce s sebou. Třetí den létající ryba začala vyskakovat nad hladinu a naplňovala se kyslíkem. Santiago již věděl, že po té bude plavat v kruzích u hladiny. Toho využíval a pomalu ji přitahoval k lodi. Když plavala těsně vedle lodi, vzal stařec harpunu a jediným švihem jí trefil do srdce a tím zabil. Byl z toho třídenního plutí v závěsu velmi zmožen a pořád si vyčítal, že nevzal chlapce s sebou. Když si chvíli odpočal přivázal rybu k boku lodi, jelikož by se mu na palubu malé rybářské loďky nevešla. Chytil dobrý vítr do plachet a plul k domovskému přístavu na Havaně. Po cestě se musel utkat s několika žraloky, kteří cítili pach krve z ryby. Než doplul k přístavu, žraloci mu celou jeho rybu sežrali, takže mu z ní zbyla pouze hlava s páteří. Unaven usnul ve své chýši.
Autor zde vyjadřuje zápas člověka s přírodou, v tomto případě zastoupenou obrovskou rybou, kdy na straně jedné ji rybář uloví, ale příroda se tak lehce nevzdává a odplácí mu to v podobě žraloků. Je zde ukázán marný boj člověka proti přírodě. Rybář málem zahynul, ale proti žralokům nedokázal svůj úlovek ubránit. Je zde ukázána i láska člověka k moři, protože starý rybář ho nepokládal ze svého nepřítele, ale za ženu, která je podle nálady různě nakloněna k člověku.
25. září 2007
3 627×
342 slov
