Hrabal, Bohumil - Obsluhoval jsem anglického krále

Nakladatelství: Československý spisovatel v Praze 1989

Knížku vypráví hlavní hrdina a líčí v ní svoje životní zážitky.
Vyprávění začíná tím, jak se hl, hrdina stal pikolíkem v hotelu Praha. Byl to číšník, který obsluhoval hosty. Od už zběhlých spolupracovníků odkoukal utrácení peněz u Rajchů, což byl „bordel“ který začal pravidelně navštěvovat.
Po čase se ale rozhodl opustit tento hotel plný cizinců a cestovatelů a odešel hledat štěstí do hotelu pana Tichota. Když uviděl ten hotel, dostal strach a chtěl odejít, ale ozval se pronikavý pískot píšťalky pana Tichota a tak se vrátil. Pan Tichota byl na vozíčku a veškeré rozkazy dával pomocí píšťalky, takže skoro ani nemusel mluvit. Za 14 dní si tam hl. hrdina vydělal tolik peněz, že by za ně u Rajských mohl zůstávat celé dny. Tam se seznámil se Zdeňkem, který se stal jeho dobrým kamarádem. Jednou se v hotelu ubytoval host, který cestoval do Prahy se zlatou soškou Bambino di Praga, pražského Jezulátka, aby ho arcibiskup vysvětil. Aby se však zabránilo ukradení pravého Jezulátka, byla vyrobena napodobenina a hl. hrdina měl to štěstí, či tu smůlu, že doprovázel toto Jezulátko do Prahy. Nastaly tam však nějaké zmatky a tak se ty Jezulátka vyměnila. Byl z toho poprask a tak hl. hrdina dostal padáka, protože si šéf myslel, že to byl on, který schválně popletl Bambino di Praga s falešným pražským Jezulátkem, že chtěl ukořistit 4 kg zlata.
Po tomto incidentu hl. hrdina našel práci v hotelu Paříž v Praze. Starému vrchnímu se velmi líbil a tak se stal číšníkem. Pracoval tam také Karel, který byl posilou hotelu tím, že unesl 10 talířů najednou. Ten měl tu čest také každý čtvrtek obsluhovat starší vlivné pány v chambre séparé. Avšak jednou, když zase nesl svých 10 talířů, zakopl o zákazníkovu nohu a upadl i s talíři. Tato situace ho tak vyvedla z míry, že začal kolem sebe všechno rozbíjet a nakonec odešel z hotelu. Tím se hl. hrdina stal číšníkem na place pod vedením pana Skřivánka. A pan vrchní skřivánek ho učil poznávat a odhadovat co jsou hosté zač a co si asi objednají. Vždy se vsázeli o 20 korun a pan vrchní vždy vyhrál. A když se ho hl. hrdina zeptal, jak to všechno ví, skromně odpověděl, že obsluhoval anglického krále. Každý čtvrtek obsluhoval v chambre séparé a pokaždé, až hosté odešli si užíval s dívkou, kterou si tam hosté pozvali.
Začal se učit německy a potom už jen on obsluhoval německé hosty. V kině jednou šlápl nějaké slečně na nohu a ona na něj začala mluvit německy. A tak se seznámil s Lízou, se kterou se později oženil.
Jednou se v hotelu Paříž ubytoval habešský císař. Půjčili jsme si zlaté příbory a celý den jsme chystaly stoly, aby všechno bylo perfektní. Přijeli i císařovi kuchaři, kteří vystřídali naše kuchaře a sami pekli a vařili po chuti císaře to, na co je zvyklý. Vše bylo v nejlepším a najednou si hl. hrdina všiml, že císař nemá co pít. Proto mu bleskurychle doplnil skleničku a za to byl vyznamenán modrou šerpou a řádem, místo pana vrchního Skřivánka, který mu to záviděl a od té doby už ho nikdo neměl rád. Po večeři, když se umývalo nádobí, chyběla jedna zlatá lžička a všichni si mysleli, že ji ukradl hl. hrdina. Ten z toho byl tak špatný, že se chtěl oběsit, ale nakonec z toho sešlo.
Po čase Němci obsadili Prahu a tak se hl. hrdina s Lízou měli dobře a už je nikdo neohrožoval za to, že jsou na straně Němců.
Hl. hrdina začal obsluhovat u Děčína budoucí rodičky německé krve, nosil jim jídlo a staral se o ně, aby se narodili silní a zdraví potomci německé krve. Líza byla velitelka vojenských sester a tak byla často pryč. Když se situace uklidnila, narodil se Líze chlapeček. Byl to ale magor byl opožděný a stále chtěl zatloukat hřebíky. Hl. hrdina svého synka rychle zavrhl a nehlásil se k němu.
Jednou se hl. hrdina rozhodl jet do Prahy navštívit svého kamaráda Zdeňka, ale na nádraží ho chytli v domnění, že je to nějaký špeh a na 14 dní ho zavřeli. Když zjistili, že je omyl, tak ho zase pustili. Když přijel domů, našel tam dopis od Lízy, že i se synkem odjeli do Chebu za rodinou. Když tam dojel, Cheb byl zrovna bombardován a Líza zahynula. Nešel u ní kufřík známek, o kterém mu říkala, že bude mít po válce velkou cenu. A také že ano.
Když ty známky prodal, koupil si hotel, ale brzo ho zase musel prodat, protože v něm v noci stále slyšel, jak jeho syn zatlouká do podlahy hřebíky. Když si koupil druhý, bylo to to samé, ale trochu potišejší. Proto mu nezbylo než ho zase prodat a postavit si svůj vlastní hotel v lomu jehož základem byla stará kovárna. Podlahy byly hliněné, proto jeho slyšiny byly výrazně oslabeny. V ostatních pokojích byly kachličky, do kterých jeho syn zatloukat hřebíky nemohl a tak rány kladivem úplně přestaly. Jeho hotel v Lomu byl nekrásnější v celém širokém okolí. Sám Hemingway chtěl tento hotel koupit.
Jeho snem bylo se stát velkým hoteliérem a milionářem. Sen se mu splnil, ale společnost ho tak nikdy nebrala. Jednou byli všichni milionáři zavřeni v něčem jako vězení. Záleželo kolik kdo měl milionů, na tak dlouho měl být zavřený. Měli se tam však jak prasata v žitě a jak se patří, tak si toho užívali. Byli hezky opálení a odpočívali si od manželek. Hl. hrdina tam původně vůbec neměl být, protože ho neuznávali za milionáře, ale když těm strážníkům ukázal že má dva miliony, tak ho tam teda vzali, ale nikdy tam nezapadl. Po čase, když všechny propustili, hl. hrdina se vrátil do Lomu. Bylo tam však všechno zničeno a všechen nábytek byl pryč. Vrátil se tedy do Prahy a tam ne něj čekal dopis, že buď má nastoupit na trest a hlásit se na Pankráci, nebo že má jít pracovat do pohraničního lesa. Když přijel do lesa, seznámil se tam s Marcelou a starým profesorem francouzské literatury. V lese káceli stromy a hl. hrdina se stále více uzavíral do sebe. Profesor s Marcelou mluvili stále jenom francouzsky a tak je brzo opustil a našel si práci jako úpravář silnic vysoko v horách kde nikdo nechtěl pracovat. Dostal koně, psa a kozu, když stoupal cestou k horám, přidala se k němu i kočka. Líbilo se mu tam na samotě bez lidí, povídal si sám se sebou a se zvířátky, jednou týdně jel nakupovat do vsi, kde si v hospodě povídal s místními usedlíky a lidé si ho oblíbili. Jeho vlčák se naučil chodit pro nákup, takže když mu napsal na lísteček, co má koupit, nemusel už do vesnice, pejsek mu to donesl. Vesničanům se však po něm začalo stýskat a proto mu psa zastřelili, aby ho donutili zase chodit nakupovat a posedět v hospodě. Pes ještě s prostřelenými plícemi přiběhl s nákupem domů a pak mu umřel v náručí. A tak zase začal jezdit do vesnice, a vyprávět všem, kde chce být pochovaný, že půlkou rakve směrem k Labi a druhou půlkou k Dunaji. Jednou se za ním přijel podívat Zdenek, ale nemluvili spolu, oběma stačilo vidět, že oba dva jsou sami, nemají přátel a že jim to tak vyhovuje. Jednou se rozhodl, že se zajede do Prahy podívat, co dělá Marcela. Ale když chtěl nastoupit do autobusu, jeho zvířátka, která za ním stále chodila jako ocásek se strachem, že je opustí se na něj dívala tak smutně, že nakonec neměl tu sílu odjet. Za pár dní napadl sníh a bylo ho tolik, že ho hl. hrdina nestíhal odklízet. Na Štědrý den se po dlouhé době oblékl do saka, vzal si šerpu a vyznamenání. Vesničanům se po něm tolik stýskalo, že se k němu prohrabali sněhem a přišli k němu na návštěvu. Když ho však uviděli v tom saku, nevěřili svým očím, když jim řekl, že obsluhoval habešského císaře, nevěřili svým uším, polekali se a zase ujeli …

…a za mnou se tiše otevřely dveře, ztuhnul jsem …a vešel koník a za ním koza, kočka vyskočila na cín pultu u kamen a já jsem měl radost, že vesničané se za mnou prohrabali, že za mnou přišli, že se mne polekali, protože já musím být něco vzácného, protože já jsem opravdu žákem vrchního pana Skřivánka, který obsluhoval anglického krále, a já jsem měl tu čest, že jsem obsluhoval habešského císaře a on mne vyznamenal navždy tím, že mi dal řád a ten řád mi dal sílu, abych čtenářům napsal tenhle příběh … jak neuvěřitelné se stalo skutkem.
Stačí vám to?
Tím ale opravdu končím.