Hrabal, Bohumil - Obsluhoval jsem anglického krále

1. Úvod (autor, název, žánr): Bohumil Hrabal,krátký román Obsluhoval jsem anglického krále

2. Místo a doba děje: různá místa Čech (Praha, podkrkonoší), Cheb (hotel U města Amsterodamu); v podstatě různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval

3. Dějová osnova: Hrdina ve 14-ti letech pracuje v hotelu Praha; pak přestoupí do hotelu Tichota; a na konec pracuje pod hlavním vrchním Skřivánkem, který obsluhoval anglického krále…..přijde válka a on, zamilován do Němky, zostuzen odjíždí z Čech….během války ztratí syna i ženu, ale přijde k majetku…..vybuduje si vlastní hotel a konečně se mu splní sen, stane se milionářem, ale není v hloubí duše šťasten….během znárodňování ztratí svůj hotel V Lomu a dostane se do vězení mezi milionáře, kde je všem možná lépe než doma:), potom (bez peněz, bez hotelu) odjíždí zastávat práci dřevorubce ……nakonec dělá cestáře v zapadlé vísce a je šťastný

4. Hlavní postavy: mladík jménem Dítě, Líza (jeho německá žena), vrchní Skřivánek

5. Doba vzniku a osobnost autora: první polovina 20. století; autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou (použití ich formy)

6. Předpokládaný autorův záměr: Hrabal nám dovoluje nahlédnout do života obyčejného člověka, v němž „se i neskutečné stane pravdou“. Ukazuje nám jak je štěstí pomíjivé, jak je těžké zasloužit si něčí uznání. Popisuje strasti rozporuplné duše.

7. Význam působení díla: Dílo nabádá radovat se z maličkostí. Z každého okamžiku, z každé chvíle našeho života si lze vzít alespoň nějaké ponaučení.

8. Umělecké a kompoziční prostředky: Záznam mluveného slova, vše je psáno ich formou, vyskytuje se zde: nespisovný jazyk, německé výrazy, pomlky, přirovnání. K autentičnosti autor využil dlouhých souvětí. Ke sjednocení stejný začátek i konec.

9. Co mě zaujalo: Děj mě doslova pohltil, nemohla jsem od knihy doslova „odtrhnout oči“.Možná že za to mohla dlouhá souvětí (nechtěla jsem přestat, abych neztratila souvislost) Ale věřím, že si mě Hrabal získal spíše svou upřímností k životu.

Bohumil Hrabal
Obsluhoval jsem anglického krále

„Poslouchejte, co Vám teďka řeknu.“

Bohumil Hrabal v první polovině minulého století napsal kratičký román hraničící s novelou – Obsluhoval jsem anglického krále.
Každý, kdo čte jeho nekonečná souvětí a nemůže se dočkat, kdy se setká s britským panovníkem, se bude muset spokojit „pouze“ s Habešským císařem…..Ale nepředbíhejme. Začněme hezky od začátku….
V hotelu Praha teprve začíná, coby patnáctiletý pikolík. Jeho největší noční radostí jsou návštěvy u Rajských, u slečen, kde nakonec prožije své „Poprvé“. Po několika letech přejde do hotelu Tichota, který řídí jeho majitel na vozíčku.(ten, nemá-li personál k dispozici, neváhá použít píšťalku). Jezdí se sem opíjet a pomilovat mnoho generálů a dokonce i president.. Zábavou mladého hrdiny jsou ale víkendové rauty s kolegou Zdeňkem... Jeho kariéra nezávratně stoupá a Dítě se dostane až do prestižního hotelu Paříž, kde mají i zlaté příbory(!), viděl je jen jednou, a to když obsluhoval Habešského císaře. Jistě mu v tom pomohlo studium, jež mu poskytoval vrchní Skřivánek, který OBLUHOVAL ANGLICKÉHO KRÁLE.
Na všech těchto místech se setkal se zajímavými lidmi: od obchodních agentů počínaje, přes básníky, bankéře, africké misionáře a podomkem (ne)konče.
Osud mu do cesty poslal zrzavou německou dívku Lízu, první ženu, které se přes svoji zanedbatelnou výšku mohl podívat do očí. Hned bylo jasné, že si jsou souzeni….Jenomže Líza byla dosti nakloněna říšské myšlence čistého národa. Ani to nezlomilo jeho lásku, nechal se vyšetřit od lékaře, „aby mohl obcovat s německou dívkou“, když u nás začla okupace…Je jasné, že se jeho sňatek nesetkal s bouřlivou ovací na české straně, musel přijmout práci v horském středisku pro německé blondýnky, které jezdili navštěvovat němečtí blonďatí vojáci.
(V této době bylo jeho největším přáním, aby ho zatkla německá policie, aby byl obviněn z něčeho protiříšského. Tak moc si přál návrat do vlasti.
Líza se do války pustila s plnou vervou, jakmile porodila syna, odjela dělat dobrovolnou sestru. Při jednom ze svých občasných návratů přivezla kufřík se známkami, které nabudou hodnoty, jakmile válka skončí. Zemřela ale při náletech a její manžel našel její hlavu v troskách domu.
Za peníze vybudoval hotel U Lomu. Splnil se mu jeho sen : stát se milionářem a především pokořit svou výšku. Škoda jen, že se mu nedostávalo štěstí….Mohl jen děkovat, že mu byl hotel i úspory znárodněny a on se dostal do vazby s dalšími „chudými milionáři“, kde se situace nějak zvlášť nezlepšila, ale byl to posun kupředu. Po zrušení vězení pracoval jako dřevorubec. Spával v polorozbořené hájovně, spolu s učitelem francouzštiny a jeho žačkou. I v tak náročných podmínkách bylo patrné z pohledů a gest, že je náš hrdina jaksi navíc. Ačkoliv si muž i dívka stále vykali.
Nakonec jel nahradit cikánskou rodinu do zapadlé vísky, kde štětoval cestu. Jeho nejbližšími se mu stali : koník, pes a kočka. Každý den posílal psa na nákup a přestal se tak stýkat s vesničany. Ti ho ale měli tak rádi, že psa zastřelili, jen proto, aby se s nimi musel znovu shledat. Tak končí jeho osud. Je sám. Je šťastný.

Hrabal nám dovoluje nahlédnout do života obyčejného člověka, v němž „se i neskutečné stane pravdou“. Ukazuje nám jak je štěstí pomíjivé, jak je těžké zasloužit si něčí uznání. Popisuje strasti rozporuplné duše.
Dílo nabádá radovat se z maličkostí….. Z každého okamžiku, z každé chvíle našeho života si lze vzít vždy nějaké ponaučení.

Kompoziční skladba je víceméně chronologická. Jedná se o záznam mluveného slova; vše je psáno ich-formou, vyskytuje se zde: nespisovný jazyk, německé výrazy, pomlky, přirovnání. K autentičnosti autor využil dlouhých souvětí, ke sjednocení pak stejný začátek i konec.

Děj této knihy mě doslova pohltil, nemohla jsem od ní „odtrhnout oči“.Možná, že to byla vina dlouhých souvětí (nechtěla jsem přestat, abych neztratila souvislost), ale věřím, že si mě Hrabal získal spíše svou upřímností k životu.

PS: Obdivuji s jakou lehkostí popisuje, jak slečnám od Rajských a potom i Líze obkládá břicho smrkovými větvičkami a okvětními lístky.