James, Henry: Utažení šroubu

I. Obsah díla:

Děj začíná ve chvíli, kdy na venkovské sídlo v Bly přijíždí začátkem léta guvernantka, aby vychovávala dvě děti, Floru a Milese, jejich matka i otec zemřeli a o něž se z povzdálí stará jejich strýc.

Guvernantka se skamarádní s paní Groseovou, služebnou a užívá si života v Bly, protože děti jsou klidné a moc hodné, takže je její práce vlastně potěšením. Ale tato dokonalost nepanuje příliš dlouho: „Bylo to jednou v podvečer, uprostřed mé hodinky; děti byly uloženy a já si vyšla na svou procházku. Nijak se nezpěčuji přiznat, že jednou z myšlenek, které mi při ní tanuly na mysli, byla představa, jak by bylo kouzelné, stejně jako v nějakém kouzelném příběhu, kdybych někoho potkala. V ohybu cestičky by se někdo zjevil, zůstal by stát a jen na mne s úsměvem a laskavostí hleděl. Nežádala jsem nic ví – chtěla jsem jen, aby věděl; a jediný způsob, jak bych já mohla bezpečně vědět, že on to ví, by bylo prostě ho uvidět, a uvidět také ten laskavý výraz prosvětlující jeho hezkou tvář. A tvář se taky jednou přede mnou objevila – ano, byla to něčí tvář -, když jsem při té první příležitosti na sklonku dlouhého červnového večera vyšla z ozářených parkových prostor a postavila se na místě, odkud je výhled na dům. Co na mne ihned zapůsobilo nejvíce- a s šokem, jakým na mne účinkovala málokterá vize – bylo vědomí, že má fantazie se v okamžiku proměnila ve skutečnost.“

Guvernantka zjistila, že to byla postava bývalého komorníka mladého pána Milese, Peter Quint, který zemřel, když šel večer z hospody v podnapilém stavu, uklouzl na náledí, rozbil si hlavu a vykrvácel. To zjistí ale až mnohem později, protože se o svém zjevení stydí vůbec někomu říct, přičemž paní Groseová o tom ví víc, než by se zdálo.

Nedlouho po této příhodě sedí guvernantka s Florou na břehu jezera, když spatří další postavu, tentokrát však naprosto odlišnou. Snaží se nedat nic najevo, aby nerozrušila malou Floru, ale konečně se svěří paní Groseové. Ta jí prozradí, že to byla slečna Jesselová, která sloužila v Bly jako guvernantka ještě před ní.

Guvernantka se snaží děti uchránit před přízraky, ale zjišťuje, že samy děti jsou duchy zesnulých ovládány. Musí také řešit problém s vyloučením Milese ze školy a přitom nesmí napsat žádný dopis jejich strýčkovi, který guvernantce při přijímacím pohovoru zakázal cokoliv mu psát, i kdyby to bylo sebenutnější. Krásný sen se tak mění v děsivou skutečnost. „Propukla jsem v pláč. ‚Já to nedokážu!‘ vzlykala jsem zoufale; ‚vždyť je nezachráním ani neochráním! Je to daleko horší, než se mi mohlo zdát. Jsou ztraceni.‘“

Guvernantka začne děti sledovat a paní Groseová jí pomáhá v pátrání tím, že spolu hovoří o minulosti, kdy v Bly sloužila slečna Jesselová i Peter Quint. Protože spí s Florou v jednom pokoji, brzy zjistí, že i Flora vidí přízraky, ba co víc, kryje jejich přítomnost. Jednou večer se guvernantka vzbudí a zjistí, že Flora není ve své posteli, ale že stojí u okna a dívá se ven. Opatrně, aby ji nevyrušila, vyjde z pokoje a spěchá do pokoje, odkud by měla nejlepší výhled, co se venku vlastně děje. „Když jsem se takto přesunula, naprosto bezhlučně jsem odkryla okenní tabulku, přitiskla k ní tvář, a jelikož venku byla daleko menší tma než vevnitř, byla jsem s to zjistit, že jsem volila správný směr. Pak jsem uviděla ještě něco. Díky měsíci byla noc výjimečně průzračná, a tak jsem také spatřila na trávníku postavu, již vzdálenost zmenšovala a která tam stála bez pohnutí jako fascinovaná a hleděla vzhůru do místa, kde jsem se objevila já – hleděla takříkajíc nikoli přímo na mne, jako spíš na něco, co bylo zřejmě nade mnou. Nade mnou byla jasně další postava – a postava byla na věži; ale na trávníku jsem vůbec neviděla postavu, kterou jsem tu čekala a které jsem v důvěře chtěla jít vstříc. Ta postava na trávníku – udělalo se mi nevolno, když jsem to zjistila – byl sám nebohý malý Miles.“

Od té doby držela guvernantka své žáky pod kontrolou a byla si jista, že děti nejen, že přízraky vidí, ale jsou jimi ovládány. Nevydrží neúnosnost celé situace a napíše dopis jejich strýčkovi, protože je zoufalá a neví, co už má dělat.

Nakonec vše vyvrcholí: jednou po obědě se Miles nabídne, že guvernantce zahraje na klavír a ta nadšeně souhlasí. Ale nečekaně u toho usne a mezitím Flora uteče do zahrady. Když si to guvernantka po probuzení uvědomí, běží za ní a skutečně ji nalezne se slečnou Jesselovou. Přiběhne i paní Groseová, ale ta tvrdí, že slečnu Jesselovou nevidí, což nahraje Floře a obviní guvernantku z toho, že ji straší a proto ji nenávidí. Z celého pokusu odhalit pravdu se stane fiasko a guvernantka se s paní Groseovou dohodne, že paní Groseová odveze Floru do Londýna k doktorovi (protože náhle onemocněla) a tak děti rozdělí.

Také zjistí, že dopis, který psala jejich strýci, Miles vzal a spálil, protože se obával, že v něm bude něco hrozného. Večer se ho na to ptá guvernantka a Miles všechno přizná a baví se s ní o tom, proč ho vlastně vyhodili ze školy. Mluví spolu, když do místnosti vnikne Peter Quint. Ale Miles, který po rozhovoru s guvernantkou již není v jeho moci, ho nemohl vidět. „Jenže on se zatím prudce otočil, zíral, napjatě pozoroval, ale viděl jen tichý den. Zasažen tou ztrátou, na kterou já jsem byla tak hrdá, vydal ze sebe výkřik stvoření, jež někdo vrhl do propasti, a já jsem ho při tom sevřela tak pevně, jako bych chtěla jeho pádu zabránit. Ano, zachytila jsem ho a držela a – a každý si jistě dovede představit, s jakou vášní; ale když uplynula minuta, začala jsem cítit, co vlastně v náručí držím. Byli jsme sami s tím tichým dnem a jeho chlapecké srdce, které si přivlastnil někdo jiný, se zastavilo.“

II. Hlavní postava:

Nedá se říci, že v příběhu by byla jen jedna hlavní postava, protože všechny hrají v této knize nějakou roli. Guvernantka působí dojmem odvahy a tím, že je mladá, má dost energie, aby zjistila, co se vlastně v Bly děje. To už paní Groseová nemůže, přesto pomohla svými informacemi z minulosti.

Nejdůležitější pro příběh jsou samy přízraky a s nimi úzce spojené děti. Přízraky nejen, že se objeví, kdy chtějí, ale dokonce vyjde najevo, že s dětmi komunikují a komunikují i se svými nepřáteli, v tomto případě s guvernantkou. Přitom paní Groseová není schopna je vidět, což je nejspíš důvod, že zůstává pořád v Bly a může vyprávět skutečnosti, které se dříve staly za její přítomnosti v Bly a tím pomůže vyřešit celou děsivou záhadu.

Děti do poslední chvíle tají, že jsou v kontaktu s těmito nadpřirozenými bytosti, ačkoli je patrné už od začátku příběhu, že zde něco nehraje, a sice jejich poslušnost, kterou chtějí odvést pozornost. „Být s nimi bylo úplně v pořádku, ale mluvit s nimi vyžadovalo námahu nad mé síly a v uzavřených prostorách to představovalo potíže stejně nepřekonatelné jako dřív.“ V příběhu se ale dovídáme, že toto jednání není jim vlastní, takto za ně jednají Peter Quint a slečna Jesselová, kteří drží děti ve své moci, což má za následek jejich smrt při pokusu guvernantky o jejich záchranu.

III. Vlastní názor:

Ačkoli byl příběh velmi napínavý a tím pádem i čtivý, překážkou ve srozumitelnosti byl jazyk guvernantky, která tento příběh vyprávěla. Navíc musím připomenout, že Henry James psal tento příběh roku 1898, není tedy neobvyklé narazit na zastaralé a archaické výrazy. K obtížnosti četby přispívají také nepřehledné odstavce, v nichž guvernantka píše. Celkově má tedy čtenář po přečtení knihy dojem, že dílo nepochopil, nebo alespoň ne do té míry, jak nejspíš autor zamýšlel, protože na konci se jeví příběh naprosto jednoduchým.

IV. Bibliografie: JAMES,H. Utažení šroubu. Praha: Euromedia Group 2006.