Jan Neruda - Arabesky

Jan Neruda (1834 – 1891): Český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik, hlavní představitel Májovců.

Po maturitě na gymnáziu (1853) studoval práva a filosofii. Byl redaktorem deníku ,,Čas“, ,,Hlas“ a ,,Národní listy“. Připíval také do beletristických časopisů ,,Obrazy života“, ,,Rodinná kronika“, ,,Květy“ a ,,Lumír“.

Ve své době byl ceněn především jako žurnalista, jeho básnické dílo ocenila až generace lumírovců.

V rané tvorbě vyjádřil svou romantickou rozervanost, kterou zahalil do ironie a provokativního cynismu. Později byl průkopníkem realistického pohledu na svět v poezii i v próze. Vrátil se k obrozenecké tradici lidových balad, křesťanských mýtů a historických romancí, aby je přiblížil současnému vnímání.

Stal se zakladatelem moderní české fejetonistiky – napsal přes 2 000 fejetonů cestopisného, zábavného, umělecko – kritického, politického, sociálního, osvětového kulturního charakteru.

Jeho mnohotvárný a jazykově moderní styl ovlivnil vývoj české žurnalistiky.

Zemřel v rodné Praze.

Arabesky: Tuto knihu napsal v roce 1864. Vypráví o osudech Pražanů, zvláště těch ze středních a nižších vrstev společnosti. Ukazuje realitu života, mezilidské vztahy a poměry v tehdejší době.

Blbý Jóna

Charakteristika postav: Jóna: i když je blázen, je to velmi citlivý člověk

Citově poután na svojí starší sestru, která jediná

ho má skutečně ráda

terčem posměchu lidí

Děj: Vždy, když se Jóna vracel domů, poskakovali děti okolo něj, smáli se mu a strkali do něj, nikdy se jim nebránil, jenom se na ně bázlivě koukal a namáhavě šel dál.

Když došel domů a odevzdal nákup, zavolal si ho jeho sestra, jediná bytost na světě, která ho měla ráda. Matka i jeho bratr ho nenáviděli. Sestra ho konejšila a on usedavě plakal. Potřeboval ujistit, že není blázen a že ho má někdo rád.

Jednoho večera seděli na pavlači třetího poschodí dva snoubenci. Nevěsta byla sestra Jóny, Márinka, ženich byl mladý strojmistr. Dostal teď nové místo a tak chtěli uspořádat svatbu. Do jejich rozhovoru jim hrál na střeše Jóna na housle, jediná věc, kterou opravdu uměl. Hrál nádherně a zároveň velice smutně. Náhle vak přestal a zaposlouchal se do rozhovoru obou snoubenců. Ti se zrovna domlouvali, že za nějaký čas, až to půjde, si Jónu vezmou k sobě. Hned to však nepůjde. To Jónu zneklidnilo, po tvářích mu začaly téct slzy a šeptal: ,,Já to věděl, že mě nemá tak ráda, jako jeho, a ona nemá.“

Po dlouhé době se vzchopil a zmizel ve vikýři. Druhého dne, když Jónu hledali, našli ho na půdě oběšeného.

Hl. Myšlenka: kritika lidí, kteří se posmívají bláznům

kritika matek, které nenávidí své postižené děti

Štědrovečerní příhoda

Charakteristika postav: Neznámí muž: pod vlivem chudoby jen nucen

vymýšlet lsti, aby okradl lidi

Děj: Vyprávění chudého rybáře o tom, jak jsou pro něj Vánoce běžným dnem. Ani když byl dítě je doma neslavili, protože neměli ani peníze na vánoční stromeček.

Jednou o Vánocích sedí sám v hostinci a je mu smutno, že ani jeden z jeho známých na něj dnes určitě ani nemyslí. Najednou si všimne, že není v hostinci sám. V koutě sedí osamělý muž, kterému tečou po tvářích slzy. Rybář s ním tedy naváže řeč.

Po chvíli ho muž pozve k sobě domů. Jak rybář zjistí, je to jenom holá místnost, se slámou místo postele. Muž mu vypráví svůj příběh.

Kdysi byl prý bohatý. Pak ale o své peníze přišel. Zjistil, že ani jeden, z jeho bývalých přátel, mu není ochoten pomoci. Do toho všeho se ještě zamiloval, ale byl pro svou chudobu z jejího domu vyhozen.

Když Rybář přijde domů, zjistí, že byl okraden o peněženku a hodinky. Druhý den začne po muži pátrat, ale v bytě, kde minulou noc byl, prý už dlouhá léta nikdo nebydlí.

Hl. myšlenka: popis krutých podmínek života v bídě

kritika lidí, kteří si člověka váží jen dokud má peníze

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxČETBA Z KNIHYxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

111 - 112

O loretánských zvoncích

Charakteristika postav: Matka – i přes velkou chudobu se snaží, aby se její děti

měly dobře

- obětavá, dobrá, pracovitá

Děj: Kdysi dávno žila chudá vdova. Měla tolik dětí, kolik zvonů mají loretánské věže, proto svým dětem říkala ,,Loretánské zvonky“. Tenkrát ještě zvony nehrály písničky, ale jen zvonily určitou denní dobu. Vdova říkala, že je to s jejími dětmi také tak. Čím menší děcko, tím častěji něco chtělo.

Jediný její poklad byla šňůra penízků. Pro každé dítě byl jeden.

Jednou se po městě začala šířit epidemie, hlavně mezi chudými vrstvami. Netrvalo dlouho a nejstarší chlapec se roznemohl. Matka se snažila, aby neumřel, ale nic nepomáhalo. Peníze na doktora také neměla. Vdova sundala největší z penízků a vydala se do Lorety. Zakrátko zazněl největší zvon a chlapec umřel.

A tak to šlo dál. Vždy když jedno z dítek umíralo, jeho umíráček byl jeden ze zvonů.

Nakonec matka zůstala sama a také onemocněla. Když umírala, pomyslela si, že se o děti starala, něž umřely. Kdo se teď postará o ni? Jak to dořekla, všechny zvony začaly zvonit najednou. V té chvíli umřela i ona.

Od té doby Loretánské zvonky zpívají.

Hl. myšlenka: ukázání života v bídě

podáno jako pověst