Jedná se o čtyřdílný humoristický román Jaroslava Haška. Jde zcela jistě o jeho nejslavnější dílo, bylo přeloženo do mnoha jazyků a dodnes má po celém světě miliony příznivců. Autor jej však nestihl dokončit.
Nejedná se však o pouhý humoristický román tak, jak ho známe od jiných autorů. Hašek protkal knihu celou řadou zajímavých karikatur, mikropříběhů, užívá zde i grotesky a různých satir. Celková kompozice může také připomínat tzv. pikareskní román, ve kterém je hlavním hrdinou píkaro (šibal).
Švejk – Je ostatními považován za blba. Vystupuje tak, ale dokáže svým jednáním značně zamotat hlavu leckterému důstojníkovi. Jeho bezelstnost a jednoduchost, kterou má v očích, je něčím, co každého vyvede z míry. Má rád lidi a ze všeho nejradši vypravuje spousty mnohdy smyšlených historek.
Feldkurát Katz – Je armádní kněz, který však v Boha nevěří. Je rád, že si našel v armádě tak teplé a relativně bezpečné místo. Je alkoholik a rád hraje hazardní karetní hry. Tak jednou prohraje i Švejka.
Nadporučík Lukáš – Je známý svými aférkami se ženami. Je přísný a rozhodný. Vyučuje na škole jednoročních dobrovolníků. Je inteligentní a vzdělaný, nicméně podvolený systému rakouskouherské armády, potažmo monarchie.
První díl začíná větou „Tak nám zabili Ferdinanda“, která značí začátek první světové války v roce 1914 v Sarajevu. Švejk v té době bydlí v Praze se svou hospodyní paní Millerovou a je stižen revmatismem. Živí se obchodem s kradenými psy. Kvůli tomu, že si v hospodě nedával pozor na jazyk je spolu s hospodským Palivcem zatčen a vězněn. Následně je pro svou povahu označen za blázna a umístěn v blázinci, kde se mu líbí, neboť si tam lidé mohou dělat, co chtějí. Když se vrátí domů, přijde mu obsílka, že se má dostavit k odvodu. Nechá se tedy svou hospodyní odvézt na kolečkovém křesle (stále ho bolí kolena) k odvodní komisi. V ní sedí rakouský plukovník, který považuje všechny české odvedence za simulanty. Tak i Švejk je umístěn v „nápravném zařízení“, kde jsou mu podávány klystýry, chinin a je mu pravidelně vyplachován žaludek. Poté se Švejk dostane do vojenského vězení, ve kterém si ho při mši všimne feldkurát Otto Katz, kterému se jako první člověk za jeho působení Švejk při mši rozbrečí. Feldkurát si ho vezme za sluhu a Švejk s ním prožívá perné chvíle. Zvláště, když ho musí opilého vozit z různých míst domů. Nakonec feldkurát Švejka prohraje v kartách, a tak se dobrý voják dostává do služby k nadporučíkovi Lukášovi, který učí na škole jednoročních dobrovolníků. Jednoho dne se nadporučík Lukáš rozhodne, že by chtěl psa. Švejk pro něj v duchu svých starých machinací se psy jednoho ukradne. Naneštěstí tento pes patří jednomu generálovi, který za trest nadporučíka Lukáše nechá převelet do Budějovic k 91. pěšímu pluku, který se chystá na frontu. Švejk jede pochopitelně s ním a je nadšen tím, že bude moci bojovat za císaře pána.
Jazyk díla je pozoruhodnou směsí hovorové češtiny, germanismů, čechismů, i němčiny. Odpovídá tak době, do které je román posazen, tedy době Rakouska-Uherska. V knize je navíc řada termínů z vojenského prostředí, nespočet nespisovných tvarů a i hrubších výrazů.
Matouš Pilný
30. květen 2013
13 855×
513 slov
