Povídka o únorovém ránu líčí zdánlivě všední setkání pacientů v čekárně u lékaře. Autor se zde potkává se starším manželským párem, na kterém by nebylo nic zvláštního, kdyby mu srdečně nepřál veselé vánoce. Po té kdy starý pán odejde se sestřičkou do ordinace, vypráví jeho manželka proč jsou v únoru vánočně naladěni.
Její muž vlivem stáří i nemocí zapomíná a několikrát do roka je přesvědčen, že jsou vánoce. Poprvé ji to velmi zaskočilo, ale když viděla, že mu tím dělá radost ona i obě dcery začnou třeba i červencovém dni s pečením cukroví a se zdobením stromečku. Dokonce si velmi rád nechává vyprávět, jaké byly jeho vánoční svátky v dětství. Přestože jeho věrná manželka mu nikdy nelhala neměla to srdce, aby mu po pravdě líčila jeho dětství s otcem alkoholikem, který je nakonec opustil, dětství, ve kterém vánoce něměly místo. Vymýšlela si krásné dárky milé příběhy spojené s jeho dětskými vánocemi.
Je to dojemný příběh o věrné lásce dvou lidí, která je provází celým životem.
23. říjen 2007
3 959×
165 slov
