Rousseau dospěl k přesvědčení, že nerovnost mezi lidmi neexistuje odjakživa, ale že se vyvinula v důsledku zbohatnutí určité vrstvy lidí, která pak začala ovládat tu méně bohatou vrstvu. Takový byl podle něho původ nerovnosti mezi lidmi.
„Rozeznávám u lidstva dva druhy nerovnosti: jednu nazývám přirozenou nebo tělesnou, protože je vytvořena přírodou a spočívá v rozdílnosti věku, zdraví, tělesných sil a vlastností ducha i duše. Druhou můžeme nazvat nerovností mravní nebo politickou, protože závisí na jakési úmluvě a je podložena nebo alespoň schválena souhlasem lidí. Tato se skládá z různých výsad, z nichž někteří těží na újmu druhých tím,že jsou bohatší, uctívanější, mocnější než oni, nebo je dokonce nutí k poslušnosti. Nemůžeme se ptát, jaký je původ přirozené nerovnosti, protože odpověď by byla pouhou definicí tohoto slova. Tím méně můžeme hledat nějaké podstatné pojítko mezi těmito dvěma nerovnostmi, neboť by to znamenalo ptát se jinými slovy, zda ti, kteří poroučejí, mají nezbytně větší cenu než ti, kteří poslouchají, a zda síla těla i ducha, moudrost a ctnost jsou rovnoměrné s mocí a bohatstvím týchž jednotlivců; otázka vhodná snad k tomu, aby byla projednána otroky poslušnými svých pánů, nevhodná však pro lidi rozumné a svobodné, kteří hledají pravdu.“
„Každá rodina se stala malou, ale pevně spojenou společností, neboť jejími jedinými pouty byly vzájemná náklonnost a volnost. Tím se způsob života obou pohlaví, do té doby stejný, rozlišil. Ženy se staly usedlejšími, zvykly si hlídat chýši a děti a muži sháněli společnou potravu. Obě pohlaví začala také pohodlnějším životem ztrácet něco ze své divokosti a životní síly.“
24. říjen 2007
3 560×
255 slov
