Jilemnický, Peter - Tři rozpravky

Autor: Peter Jilemnický
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 1967O
O autorovi: Jilemnický Peter, * 18. 3. 1901, † 19. 5. 1949, slovenský prozaik a novinář českého původu; učitel. Autor povídek experimentálního charakteru (Červená sedma), později se zaměřil na sociálněkritické romány baladického ladění (Víťazný pád), které představují nový typ vesnického románu v meziválečném období (Pole neorané, Kus cukru). V cyklu novel Kompas v nás se zabýval otázkami lidského štěstí, svobody a sociálního pokroku. V románu Kronika (česky Vítr se vrací) zobrazil lidské osudy v období Slovenského národního

1. povídka

V první povídce vypráví Peter Jilemnický o malém chlapci Ferkovi, který žil se svou matkou a babičkou v koncentračním táboře. Jeho otec bojoval jako partyzán v horách. Jednoho den Ferkova matka zmizela. Aerko s babičkou byli odvezeni do jiného koncentračního tábora. Tam vypukla zlá nemoc, Berkova babička zemřela a on zůstal sám. Jednoho dne osvobodili sovětští vojáci tábor. Zůstali tam jen ti, co nemohli chodit a Ferko, který již zapomněl, že má otce a matku. Jeho rodiče ho hledali, až ho jednoho dne našli.

2. povídka

Druhá povíka vypráví o učiteli, kterého zavřeli do koncentračního tábora, protože říkal, že všechny státy jsou si rovny. Pracoval na letišti. Jednoho dne jel kolem nho německý chlapec na kole a náhole z něho spadl. Učitel, protože měl velice rád děti, k němu přiběhl a chtěl mu pomoci. Chlapec se na něj podíval a řekl mu přímo do tváře: ,, Dej mi pokoj!“ Druhý den trestanci pracovali u míchačky na betón. Přišlo tam několik chlapců, byli to Rusové. Jeden malý chlapec zůstal stát a obdivoval stroj. Učitel se ho zeptal, zda umí číst psát. Chlapec odpověděl že ne, ale že by rád chodil do školy. Učitel mu řekl, že když se bude dobře učit stane se mašinistou.

3. povídka

Vypráví o statečném chlapci Janovi. Daleko v horách, kde teče černý Hron, je obec Čierny Balog. Když rudá armáda vítězně postupovala, zatlačila Němce až do těchto hor. Všude okolo ve vesnicích aměstech byly německé posádky, jen do Čierneho Balogu se nedostali. Občané se rozhodli, že je do obce nepustí. Poslali do osady výzvědný oddíl, a ten v osadě zajal povstaleckého vojáka. Malý chlapec, který to uviděl, utíkal do osady Medvědovo, kde byli partizáni. Na cestě bylo hodně sněhu a chlapci se těžce běželo. Do vesnici doběhl z posledních sil. Naštěstí ho uviděl partyzán a přiběhl k němu. Janko vyhrkl, že v Krámě jsou Němci. Partyzáni potom osadu Krám osvobodili.