Jirásek, Alois - F.L.Věk

Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1953, 2.vydání

Jirásek Alois se narodil 23. 8. 1851 a zemřel 12. 3. 1930. Byl to český romanopisec a dramatik. V roce 1917 se podílel na vzniku Manifestu českých spisovatelů na podporu české samostatnosti; senátor za Československou národně demokratickou stranu. Svým dílem dovršil směřování české literatury 19. stol. k velkému historickému románu. Vytvořil rozsáhlé románové cykly z nejvýznamnějšího období národních dějin: z husitství (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo), z období protireformace (Temno, Psohlavci, z národního obrození F. L. Věk, U nás). Historickou objektivností, realističností a aktuálním vylíčením smyslu českých dějin přiblížil svá díla současnosti. Z méně významných historických událostí si vybíral látky romantické (Na dvoře vévodském, Poklad, V cizích službách, Skály), idylické (Maryla, Záhořanský hon), psychologické (povídky Svědomí, Mudrcové, Zemanka) a pro mládež (Z Čech až na konec světa, Staré pověsti české). Psal též novely s historickým zabarvením z maloměstského života (Filozofská historie, U rytířů, Na staré poště). Ze stejných uměleckých zdrojů jako tvorba románová vycházejí i jeho divadelní hry (Vojnarka, Otec, Emigrant, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Lucerna, M. D. Rettigová). Současnému životu se věnoval jen okrajově v prózách Druhý květ, Na ostrově, v nichž konfrontoval své ideály se soudobou společností. Podstatně hlubší pohled na vlastní životní epochu rozvinul v memoárech Z mých pamětí.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že ne jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Dějištěm první části je malé městečko Dobruška. Zde se v rodině kupce Věka narodí syn František. S přibývajícími lety se stává z hocha velmi nadaný chlapec, milující především hudbu. Velmi často, jako chlapec, navštěvoval i přes zákaz otce souseda Žalma, který měl pro něj vždy volnou chvíli. V deseti letech odchází do kláštera k benediktinům, kde se stává především vokalistou benediktinského kláštera, což dává Jiráskovi příležitost podat obraz tehdejších klášterů. Má zde vše zaopatření zdarma, dochází také do latinských škol.
S odchodem Věka na studie pak jest tato dobrušská část jakoby uzavřena a otvírá se nová – Praha.

Životu klášternímu brzy přivykl. Podivná příhoda spřátelí Františka s bibliotekářem, knížem Matyčem, který si chlapce velmi oblíbí a dovolí mu docházet do knihovny a tam studovat. Zde čte i knihy zápovědní. Po zrušení kláštera zůstává v Praze a studuje filosofii.

V této době se seznamuje s rodinou Butteanovou. Poznává i jejích tři dcery, Lotku, Betymu a Paulu, která je němá. Věk je učí hře na housle. Jeho žačka je velmi pilná. V této rodině se také seznámí s některými vlastenci – Vydrou a Thamem.

Navštěvuje také divadlo v ,,boudě,“kde zanedlouho zpracovává mnoho divadelních melodií. František se do Pauly zamiluje a pro ni, hudbu a divadlo se málo věnuje studiu. Bylo mu dobře v muzikální a divadelní společnosti. Zanedlouho se o jeho životě na studiích dozví i rodiče. Otec přijíždí do Prahy, aby synovi domluvil a obrátil jej na správnou cestu. Avšak ve zlém se oba rozejdou. Až když se Věk doví, že Paula miluje doktora Thama, vrací se po velkém duševním boji zpět do Dobrušky, kde se z něj, ač nerad, stává kupec.