Jirásek, Alois - F. L. Věk - I. díl

I. a II. díl

Hlavní postavy:
1) F. L. Věk (ve skutečnosti František Ladislav Hek z Dobrušky) – syn dobrušského kupce, vlastenec, představitel obrozenecké inteligence, národní buditel na vesnici
2) Františkův otec – přísný a pečlivý kupec
3) Františkova maminka – hodná, laskavá a milující matka
4) Soused Žalman – tajný evangelík udržující víru svých předků i přes pronásledování
5) Kramerius, Thám, Dobrovský, Vavák, Hněvkovský – představitelé nár. obrození, skutečné hist. osobnosti

Když jsem se dověděla, že mezi povinnou četbu patří i F. L. Věk, říkala jsem si: „To zas bude nuda!“ Ale opak byl pravdou.
Děj se odehrává v Dobrušce a v Praze, v době nár. obrození. Příběh začíná narozením Františka Věka r. 1769 do rodiny dobrušského kupce. Z dětství si pamatuje selskou vzpouru z r. 1775 a podivínského souseda Žalmana, tajného evangelíka, jemuž vzali bibli Kralickou.
Malý František je poslán na studia do Prahy jako choralista u benediktinů. V klášterní bibliotéce objevuje zakázané knihy, které potají čte a které se mu líbí. Jednou však klášter navštíví císař a klášter je zrušen. Věk se setkává s Mozartem, na studia si přivydělává hodinami hudby v rodině Butteauových. Zamiluje se do jejich dcery – němé Pauly a seznámí se s vlastencem Thámem – on také cítí k Paule náklonnost. František se věnuje hudbě a divadlu, zanedbává studium. Profesor Vydra – vlastenec – pozná jeho mezery v matematice, ale ocení historické znalosti.
Po otcově návštěvě v Praze je nucen vrátit se domů. Chce utéci, ale v Králíkách objeví Butteauovi a Tháma a ten mu to rozmluví. Věk zůstává v Dobrušce a v otcově obchůdku prodává české knihy a noviny, snaží se povzbudit krajany k vlasteneckému smýšlení.

Po otcově smrti Věk navštíví Prahu. V Krameriově expedici se mezitím scházejí vlastenci Prokop Šedivý, Šebastian Hněvkovský, rychtář Vavák a kněz P. Vrba. F. Věk se dozvídá o neštěstí Pauly jako ženy Tháma – bída, Thámovo opilství. Žení se s Márinkou Snížkovou a věnuje se obrozenecké činnosti na venkově. Účastní se v Praze korunovace Leopolda II.

Druhý díl tohoto historického románu už tolik zajímavý nebyl, protože v něm čas ubíhal pomaleji. Myslím si, že autor nám chtěl přiblížit obraz o záslužné práci průkopníků obrozeneckých snah, zvláště na venkově – pro lid. Chtěl, abychom viděli jejich obětavost ve prospěch českého národa. V románu je historická věrohodnost – obraz počátků nár. obrození, počátky novočeského básnictví, divadla, vědy.