Jirásek, Alois - F.L.Věk (II.díl)

Román F.L.Věk, který napsal Alois Jirásek, část druhá pokračuje románově i historicky v první části, tvoříc však jinou etapu díla, jako když se v předehře prvního svazku vyhrne opona a začíná vlastní drama. Dostáváme se do roku 1790, tedy na začátek našeho obrození.
Hned v první kapitole jsme v podstatě v jiném světě. Nacházíme se v Praze u dvou starých lidí, farárě Hejny a pátera Vrby. Páter Vrba je přímo typ lidového člověka z jakého pak vyrostl nový obrozenecký svět a farář Hejna postarší a moudrý člověk. Čekají na noviny, které jim každou sobotu přináší stará Hánělka, povídají si o různých událostech, rozebírají budoucnost a hlavně debatují o smrti císaře Josefa II. Z běžných událostí každodenního dne vybočuje jen návštěva starého, německy mluvícího člověka, jménem Lidl, který hledá svého předka a když ho nenajde ani v rodokmenu, který mu páter Vrba ukáže, odejde. Nesmím zapomenout ani na událost s Českou expedicí. Česká expedice byla vlastně taková česká studna českého vědění, kde prodávali české knihy a vydávali česky psané noviny. Jednoho dne sedlák nesoucí knihy hledal právě Českou expedici, nechtěně zaslechl rozhovor lidí o úmrtí Josefa II. a začal vyjadřovat na ulici své názory tak vehementně, byl to zřejmě učenec, kolem něj vytvořil hlouček a právě toho sedláka si všiml Kramerius, člověk, který vydával různé knihy a hlavně české noviny. Kramerius zavedl sedláka do České expediice, klenutého krámu plného knih. Sedlák vyjádřil své přání prodat bibli a nakonec se všichni dozví o tom, že jeho známá má problémy se svým vnukem, který je na vojně a potřebuje nutně peníze. Všichni přítomní v expedici dají sedlákovi nějaké peníze, sedlák odejde z radostí z toho, že nemusí nic prodávat a hlavně, že pomůže své známé. O osudu toho onoho vnuka se však ještě dozvíme. Dopis dostává páter Vrba, je od rychtáře Vaváka, který se ho ptá, jestli by se neujal dcery zabitého myslivce Materny. Tato věc není ještě vyřešena a bude dlouho trvat než se vyřeší.
Po menším úvodu, kdy autor pomalu naplňuje čtenáře informacemi o událostech v tehdejší Praze se ke slovu dostává i hlavní hrdina, F.L.Věk.
Věk přišel už z Prahy do Dobrušky, začal pomáhat otci v krámě, ale byl velice smutný z nešťastné lásky k Paule, jen jeho matka věděla jak mu je a soucítila s ním. Věk záměrně nehrál na žádné nástroje, protože otec byl velice nemocný a nechtěl ho rozzlobit. Jedniné potěšení měl z četby českých knih, které mu velice pomohly. Otcovo zdraví se však zhoršilo a museli povolat doktora, ale doktor otci vůbec nepomohl a ještě jeho chatrné zdraví zhoršil. A tak se stalo co bylo nevyhnutné, otec Věka zemřel. Na jeho pohřeb přišlo hodně lidí, ale to Věkovi moc nepomohlo. Musel se nyní starat o krám a převzal celé hospodářství. Dostal také dopis od přítele Hněvkovského, aby přijel do Prahy a protože si musel v Praze něco pracovně vyřídit, odjel se svolením matky do Prahy. Odjížděl krásného březnového dne a do Prahy se velice těšil, hlavně na ruch velkoměsta.
Když vjížděl do Prahy jeho srdce živěji zabušilo, když se ocitl v hluku a šumu velkoměstské ulice. Vrásčitý starý žid mu pronajal pokojík, poté se ihned vydal za Hněvkovským a přes dlouhou a útrapnou cestu našel jeho dům. Nebyl, ale doma a tak nechal vzkaz. Potkal pátera Vrbu a po několika málo okamžicích se na ulici něco začalo dít a nakonec to vyústilo ve smrt ubohého vojáka, toho vojáka pro kterého dával páter Vrba a několik jeho známých peníze přes sedláka prodávajícího bibli. V divadle, do kterého zašel potkal paní Butteauovou, matku Pauly. Dozvěděl se, že jeho kmotříček a syn Pauly zemřel při narození, Věk chtěl vidět Paulu a také na naléhání paní Butteauové svolil k návštěvě jejich rodiny. Jednak neodolal naléhání paní Butteauové, jednak ho ohromovala myšlenka spatření Pauly. U nich zjišťuje, že pan Butteaua zemřel o Vánocích, setkává se s Paulou.

Paní Butteauová Věka pohostila, poté co se najedl rozloučil se a odešel, při návratu přemýšlel o Paule, jak se změnila z němé,sličné dívky, která pak nabyla řeči na jinou Paulu, kterou vůbec nepoznával. Ráno se setkává se Šebestiánem Hněvkovským, neviděli se už 2 roky, oba se rádi viděli a hlavně Hněvkovský vyřídil vzkaz od přitele Heldy, že se sejdou v Expedici. Vyprávěl mu o Expedici, stavili se také do bytu profesora Vydry a povykládali o lepších časech, budoucnosti českého jazyka, poté odešli. Nenechali si ujít velkou událost, která se konala ve Vladislavském sále, kam se sjeli všechny významné osobnosti včetně šlechty, aby diskutovali s císařem Leopoledem II. o českém státu.
Autor se poté zaobírá Milíčským rychtářem Vavákem, který veze mladou slečnu Maternovou, dceru po tom myslivci o kterém jsem se již zmiňoval. Rychtář naléhá, aby se Kramerius a pan farář Hejna ujali mladé Matternové, slečna Matternová tedy prozatím zůstává u paní Markové, známe faráře. Nakonec se dostane mladá slečna Matternová, Terezie, ke svému strýci ,nějakému majorovi a ten ji přijal, možná protože vlastně byla poslední z rodu, a po počátečním zaváhání se jí ujal.
Hlavní hrdina F.L.Věk jednoho dne zasedne do neznáme hospody, ale tam se k němu chovají velice špatně, asi proto, že mluví česky. A protože přijel z krajiny, která je ryze česká, cítí se velice ponížen a poznává krutou skutečnost o tehdejší německé Praze. Potkává se také konečně s Thamem a jdou si pohovořit s tehdejšími vlastenci, probírají události o vlastenckém divadlu a o víře, že bude české divadlo. Po dlouhé noci jde domů. Ráno přemýšlí o tom, že řekl matce, že bude v Praze tři až čtyři dny a začíná se zajímat o kupecké záležitosti. Nakoupil dárky, pro matku a souseda Žalmana, v expedici slyšel od Krameria o čtenářce z Dobrušky jménem paní Snížková a o její krásné vnučce. Vrací se domů a teší se na rodnou Dobrušku, uvítá se s matkou, předá dárek jí a sousedovi a dostává klavír, který si objednal v Praze. Pátrá po oné čtenářce Snížkové a setkává se s ní a hlavně s její krásnou vnučku Márinkou, která ho okamžitě upoutá a i Věk se Márince moc líbí. Po několika setkáních na ni začíná myslet, že by to mohla být ta pravá. Věk se vypraví spolu s babičkou Snížkovou a její vnučkou do Prahy na korunovační slavnosti Leopolda II. Jirásek učinil z korunovace vrchol svazku, vyústili se ní všechny zápletky, ale o korunovaci mu zas tak nešlo, protože ji odbyl jen několika řádky. Márinka na Věka musí pořád myslet. Věk poznává v této upřímné a prosté Márince vhodnou manželku. Brzy je svatba a František se stává nadobro kupcem.

Jiráskovo umění kombinovat děj přispívá k větší zajímavosti této knížky a možná není mnoho čtenářů, kteří by byli ochotni strávit tolik času u tohoto díla, ale každopádně myslím si F.L.Věk je vrcholem Jiráskovy tvorby a i české literatury vůbec.