Jirásek, Alois - Proti všem

V knize Proti všem Jirásek líčí vrchol husitsví v českých zemích. Tato kniha je rovněž velkým projevem Jiráskova vlastenectví. Autor toto dílo píše v době české nesamostatnosti, v době závislosti českých zemí na Rakousku, kdy za stát mluvili jiní. V době, kdy byla národu vštěpována zásada, že jsme národ malý a slabý, a proto nemůžeme samostatně existovat. V té době se Alois Jirásek vrací k nejslavnější epoše českých ději – k husitsví. Dílo mělo tuto epochu vystihnout svým rozsahem a početnými zápletkami.
Dílo je rozděleno na 3 části: Skonání věků, Kruciata a Boží zástup. Ty však nemají samostatný děj, jak je tomu například v knize Mezi proudy. V knize Proti všem probíhá jen jeden děj a vystupují tytéž postavy, jejichž osudy se vzájemně proplétají. Kniha je tedy jen jede historický obraz a jeho tři části jsou 3 hlavní stádia husitského hnutí v českých zemích.

První část s názvem Skonání věků je obraz šíření vlivu Tábora a ničení katolických kostelů a klášterů. Začíná líčením útěku probošta, mladé novicky a sakristana z napadeného Louňovického kláštera. Úkryt před husity jim poskytuje Hvozdenský zeman - ač sám přijímá podobojí, tak se mu příčí, aby byla proboštova družina ubita, nebo upálena horlivými husity. Zde se poprvé setká zemanův synovec Ondřej s novickou. Po zotavení novicky se probošt opět vydá na cestu na rožmberské panství. Zde se osudy probošta a rodiny Hvozdenského zemana rozcházejí, aby se opět spojily v druhém dílu. Zatímco probošt úspěšně dosáhne rožmberského panství a zůstává na hradu Přiběnice, Hvozdenský zeman spolu se svou dcerou Zdenou a svým synovcem Ondřejem odjíždějí na Tábor pomoci budovat samostatnou husitskou městskou republiku. Na konci této části autor vykresluje rozdíly mezi okázalostí katolíků a skromnou pokorou husitů.

Druhá část pod názvem Kruciata líčí nejslavnější husitská válečná tažení. Začíná líčení cesty Louňovického probošta do Kutné Hory na audienci u císaře Zikmunda. Během jeho cesty autor líčí zvěrstva, kterých se dopouštějí Zikmundovi vojáci na českých lidech, i když se nejedná o podobojí. Mezitím na Táboře vrcholí přípravy na vojenskou pomoc obležené Praze. I když odbojní Táborští kněží Praze jít na pomoc nechtějí, Žižka si uvědomuje, že když padne Praha padne také Tábor a celé Čechy se dostanou do područí. Zatímco Hvozdenský zeman se svým synovcem Ondřejem s tábority na pomoc Praze, jeho dcera Zdena zůstává na Táboře jako pečovatelka o raněné. Ještě než se husité dostanou na pomoc obleženým Pražanům, dobudou za pochodu Benešov a musí se pak sami bránit zákeřnému nočnímu přepadu uherských jezdců, v tom se úspěšně ubrání a dostává se jim triumfálního příchodu do Prahy.
Zatímco zeman se synovcem bojují v polním vojsku, Zdena na Táboře ošetřuje raněné vojáky a při tom se zamiluje do kněze Bydlinského. Ten patří k odbojné části táborských kněží, kteří neuznávají bratrstvo a Táborem se začíná šířit nové učení, které je považováno za kacířské.
Mezi tím zažívají Pražané vrchol obléhání. To vyvrcholí v bitvě na Vítkově. Husité se ale přesile ubrání a Zikmund je nucen se stáhnout. Zikmund se vzdá marného obléhání Prahy a ve snaze oslabit Táborské vojsko zaútočí na Tábor. Žižka okamžitě posílá na pomoc táboru jízdní vojsko, ve kterém je i Hvozdenský zeman a Ondřej. Zde se jejich osudy opět spojují s osudy probošta a sakristana. Ti právě prodlévají ve vojenském ležení před Táborem, když na něj zaútočí jízdní korouhve táboritů poslaných na pomoc z Prahy. Vojenské ležení je zničeno a probošt se sakristanem jsou husity upáleni dřív, než tomu stačí zeman zabránit. Druhý díl končí dobytím Přiběnického hradu husity, zde se opět setkává Ondřej s novickou, do které se posléze zamiluje a jeho strýc je ustanoven novým správcem hradu.

Tímto končí druhá část a začíná část třetí pod názvem Boží zástup. Zatímco je husitské vojsko na válečných výpravách, na Táboře si začíná nové učení získávat stále více a více tajných příznivců. Autor zde líčí krajní extrémy tehdejšího hnutí, v nichž se touha po lepším životě mění až v čiré blouznění. Zprvu pouhá okrajová skupina husitů se začíná měnit pod vedením kněze Adama ve fanatickou sektu, která je na konec vyhnána z Tábora. Do této sekty se dostane pod vlivem kněze Bydlinského i Zdena, ta se po sléze za Bydlinského provdá. Sám Žižka je nucen se vrátit z vojenských tažení a dalšímu šíření pikartství udělat přítrž. Adamité jsou vykázáni na opuštěné Přiběnické panství, zde se Zdena opět setkává se svým otcem, který se jí pokouší z vlivu Adamitů dostat. To se mu nepovede a své dcery se zřekne. Tou dobou vrcholí spory mezi knězi Adamem a Bydlinským. Kněz Adam zneužije své fanatické autority a kniha vyvrcholí ukamenováním Bydlinského a Zdeny. Kniha končí přísahou Hvozdenského zemana, Ondřeje a husitských šlechticů, že neustanou, dokud nebudou zničeny poslední zbytky Adamitů.