Jirásek, Alois - Psohlavci

Hlavní postavy:
Jan Sladký Kozina, jeho žena Hana, matka a dvě děti Hanálka a Pavlík
Jiskra Řehůřek – Kozinův přítel, dudák, má ženu Dorlu
Kryštof Hrubý – rychtář Draženovský, bratr Kozinovy matky
Matěj Přibek – chodský vlajkonoš, má dceru Manku a starého otce
Adam Ecl, Čtverák – je jedním z účastníků povstání
Syka – písař, který stráží dokumenty a nejvíce jim rozumí
Maxmilián Lamminger, svobodný pán z Albenreuthu – mezi lidmi zvaný Lomikar

Před třicetiletou válkou byli Chodové svobodnými strážci hranic, za své služby dostali řadu majestátů od českých králů Jana Lucemburského, Karla IV., Václava IV., Jiříka z Poděbrad a dalších. Po této válce byla však jejich práva a majestáty prohlášeny za neplatné a Chodsko bylo prodáno Volfu Vilému Lammingerovi, svobodnému pánu z Albenreuthu. Ten zatížil Chody robotami a poddanskými povinnostmi.

Děj:
Odehrává se v dobách, kdy na dávnou Chodskou slávu pamatuje jen několik starých dědů, ale lidé stále věří, že se jejich právo obnoví.
Jednou večer přijde na Kozinův statek za matkou Jana Sladkého tajná návštěva, je to její bratr Kryštof Hrubý a písař Syka, ukryjí zde truhlici se starými chodskými dokumenty. Kozina je tajně zahlédne, tuší proč přišli, ale doufá, že mu to matka řekne, když se to nestane, jde za svým přítelem Jiskrou Řehůřkem a vše mu vypoví. Cestou domů je zastaví Matěj Přibek a už z dálky jim hlásí, že Kozinovu starou hraniční lípu z nařízení vrchnosti kácí. Kozina se rozzlobí a pod lípou se strhne bitka. O několik dnů později přijíždí do Újezda vojsko a všichni tuší, že je to kvůli té rvačce, ale drábům jde také o vydání majestátů. Všechny vyslýchají a když nikdo nechce nic prozradit začnou prohledávat domy. První prohledávají Sykův dům a Kozina ví, že půjdou i k němu a říká to matce, ta stačí zachránit dva nejdůležitější dokumenty, ostatní vojsko objeví a odnáší. Kozina s Přibkem jsou zavřeni do šatlavy a někteří další Chodové do vězení. Po několika dnech jsou propuštěni. Domnívají se, že majestáty stále platí a Lamminger se jich bojí a proto je nechal zničit, nicméně se nevzdávají a vysílají poselstvo do Vídně k císařskému dvoru. Toto poselstvo jim má posílat zprávy, jak se jednání vyvíjí. Všechny doručené dopisy jsou velmi optimistické a Chodové se domnívají, že jejich právo bude uznáno. Proto se poddanský život uvolňuje. Lamminger se ale o poselstvu dozví a překazí ho. Pak svolá Chody na svůj zámek v Trhanově a přečte jim rozhodnutí císařské komise, které říká, že chodská práva dávno neplatí. Chodům se to nelíbí a pokoušejí se v Plzni o odvolání k apelačnímu soudu do Prahy, to se jim daří a tak vysílají skupinu zástupců jednotlivých vesnic do Prahy, v této skupině je i Kozina a jeho strýc Kryštof Hrubý. Soud ale k velkému údivu Chodů neprojednává jejich práva, ale rvačky a potyčky, ke kterým na Chodsku v poslední době docházelo. Jedinou obhajobou Chodů je to, že díky dopisům z Vídně si mysleli, že jejich věc je již řádně vyřízena a oni jsou svobodní. Proto Lamminger vysílá svého správce Koše a purkrabího pro tyto dopisy do domu Kryštofa Hrubého. Vesničané si myslí, že dopisy kradou a tak je pod vedením Matěje Přibka napadnou a purkrabího zajmou. Tím začíná na Chodsku povstání, které se vydává rozehnat vojsko. Řada Chodů se obává o své životy, životy blízkých i hospodářství a tak se vzdávají a podřizují, ale Matěj Přibek se hrstkou věrných pouští do nerovné bitvy v níž padne. Kozina, Kryštof Hrubý a několik chodských zástupců jsou uvězněni. Podřídí-li se vůli pána, mohou jít domů a tak všichni kromě Hrubého a Koziny, kteří to odmítají, opouštějí vězení. Kozina a Hrubý jsou odsouzeni k jednomu roku žaláře. Na Chodsku je celý rok klid, ale vězni se stále nevracejí Je to proto, že Lamminger docílil odvolání k hrdelnímu soudu – proces je obnoven. Kozina, Hrubý a Čtverák jsou odsouzeni k smrti a ostatní k mnoha letům vězení. Ve Vídni ale rozsudek zmírní a tak je Kozina odsouzen k smrti a Čtverák k deseti letům žaláře v Komárně, ostatní Chodové k jednomu nebo dvěma letům vězení, Hrubý ve vězení umírá. Ke Kozinovi je několik dnů před popravou konečně puštěna rodina i Jiskra Řehůřek. 28. listopadu se koná poprava. Když už Kozina stojí na šibenici, promluví k přihlížejícímu Lammingerovi: „Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás –“
Celý rok byl na Chodsku velmi smutný, lidé tvrdě pracovali a často vzpomínali na Kozinu. Lamminger postupně slábl a zdraví mu nesloužilo. V listopadu pořádal hony a při jedné hostině vedl řeč s hosty právě o chodech a Kozinovi a vysmíval se posledním slovům sedláka: „Ó Kozino, špatný proroku! Rok už tu, ty tam a já dosud tu.“ Když rázem padl do křesla a zemřel na mrtvici.
Zpráva se roznesla Chodskem teď lidé ještě více opěvovali Kozinu. Poměry na Chodsku se po smrti zlého pána uvolňují.