Temno, román, jehož děj klade Jirásek do rozmezí šesti let 18. století (1723 – 1729). Již na počátku díla rozvíjí vyprávění o poddaných aa její vrchnosti na Skalce. Po úvodních kapitolách zachycujících poklidný život rodiny Machovcovy přicházejí první konflikty – nález kacířských knih, útěk Machovce a odchod dětí do poddanství do Prahy, do rodiny nábožnůstkářského měšťana Březiny. Zde se jejich cesty rozcházejí. Helenka žije v blahobytu u Březinů a téměř zapomíná na svou víru. Tomáš se mezi dělníky na vinicích nejen ve víře nezviklá, ale naopak utvrdí. Tento román nemá ústřední hodiny. Není jím ani Machovec, ani jeho děti, ani páter Kaniáš nebo pán Matěřovský, kněží, kteří věnují celý život úsilí, aby vyplenili každou vzpomínku na Mistra Jana Husa. Je jím živý kolektiv – sedláci, měšťané, kněží. Shrneme-li rysy děje i postav Temna, dospějeme k názoru, že pozadí příběhu je chmurné, temné – bolest poddaných, pronásledovaných nekatolíků, jezuitský fanatismus, poněmčování, smutná láska Helenky a Jiříka Březiny, nucená přetvářka Machovce, tragická smrt bratří Svobodových.
5. leden 2008
6 470×
160 slov
