Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera

Johann Goethe, německý básník, spisovatel a učenec, se narodil 28. 8. 1749 v Německu ve Frankfurtu nad Mohanem jako syn císařského rady. V Lipsku a ve Štrasburku studoval práva. Od roku 1775 žil ve Výmaru.
Svůj mimořádný talent uplatňoval ve všech oblastech krásné literatury, ale také v malířství, v přírodních vědách a také se zabýval teorií umění. Přátelství s J. G. Herderem ho přivedlo k ideologii literárního hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor). Goethe ji umělecky ztvárnil v raných dramatech. Po příchodu do Výmaru zastával státní a hospodářsky-organizační funkce. Působil zde jako právník, císařský rada a ministr sasko-výmarského vévody Karla Augusta.
Goethe hodně cestoval, mnohokrát pobýval v Čechách, zejména v západočeských lázních. Setkával se s českými vědci (Dobrovský, Purkyně).
Dlouhotrvající tvůrčí krizi překonal během pobytu v Itálii (1786-88), kde objevil krásy antické a renesanční kultury a přiklonil se k ideálům harmonie a humanismu.
Své organizační schopnosti prokázal v mnohaletém řízení dvorního divadla ve Výmaru, kde 22. 3. 1832 zemřel.

DÍLO

J. W. Goethe vstoupil do literatury anakreotonskými básněmi ( Neue Lieder – Nové písně ). Psal přírodní, milostnou, společenskou lyriku a eposy. Ideologii hnutí Sturm und Drang ztvárnil v raných dramatech např. Götz z Birlichingu, Egmont a Clavijo, básních Prométheus, a románu Utrpení mladého Werthera, který vyvolal mimořádný ohlas. Při pobytu v Itálii vytvořil dramata Ifigenie na Tauridě, Torquato Tasso, básně Římské elegie. Ohlasy francouzské revoluce zpracoval v parafrázi humoristicko-satirického eposu Lišák Ferina. Nejplodnější období literární činnosti jsou léta přátelství s F. Schillerem 1794-1805, kdy napsal např. balady Král duchů, Rybář, Čarodějův učeň, idyla Heřman a Dorota, romány Viléma Meistera léta učednická, Viléma Meistera léta putovní a Spřízněni volbou. Tvorba obou spisovatelů z této doby je označován jako výmarský klasicismus. V závěru života Goethovo dílo vrcholí poezii Západovýchodní díván, Elegie z Mariánských lázní a zejména v básnickém dramatu Faust, na němž pracoval téměř šedesát let. Toto dílo inspirovalo mnohé umělce – z těch nejvýznamnějších L. van Beethoven, P.I. Čajkovskij, J. Brahms a další. Goethův význam však poezií nekončí. V oblasti přírodních věd jsou historicky cenné jeho studie o morfologii rostlin a živočichů a polemika s Newtonovou optikou ( Nauka o barvách ).

JOHANN WOLFGANG GOETHE
UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA

Dvoudílná kniha v dopisech Werthera jeho příteli Vilémovi. Werther v nich líčí svou bezmeznou a zoufalou lásku k Lottě, která je zasnoubená, a později se za snoubence Alberta provdá. 36 dopisů první knihy líčí období od května do září roku 1771, které končí rozhodnutím na čas odejít z Lottiny blízkosti. Pokračování zaznamenává dobu od konce října 1771, kdy se Werther vrátil do městečka, v němž Lotta žila, do prosince 1772, kdy se těsně před Vánoci nešťastný umělec zastřelí.
V dopisech se mladý malíř Werther svěřuje Vilémovi se svým vnímáním nového okolí, se svými pocity a myšlenkami. V novém bydlišti se seznámí s krásnou a šťastně zasnoubenou Lottou. Čím déle Werther Lottu zná a více poznává její duši, tím hlouběji se do ní zamilovává. Lotta bere Werthera jako svého přítele, s kterým ráda tráví volný čas. Spolu se prochází a dlouze debatují. Werther pak v dopisech líčí Lottinu krásu, její moudrost a dobrosrdečnost. Všechny její vlastnosti mu hluboce imponují, až se do lásky bezhlavě propadá. Stále více si uvědomuje nemožnost opětování svého citu, avšak stále více se ve svém nitru zamotává. V dopisech popisuje svá milostná přání a svou hlubokou beznaděj. Rychle ztrácí sebevědomí. Propadá v deprese, které jsou v knize barvitě vylíčené, až čtenáře strhnou, a začne přemýšlet nad sebou samým. Později Werther Lottu začne psychicky deptat. Nadbíhá jí, citově jí vidírá, slovy napadá takovým způsobem, až jsem musela přestat čist. Teror, kterému Lotta byla vystavena je popsán až v samém konci knihy, kdy jí sám Werther řekne o své ( už netajené ) lásce a o jeho úmyslu spáchat kvůli ní sebevraždu. Lotta propadá depresi. V úvahách si vyčítá svou velkou náklonnost k němu a dává si vinu za možnou Wertherovu smrt. Měla ho ráda. Její myšlenky bojují o záchranu Wertherova života, nemůže však zradit svého muže Alberta, kterého miluje. Bojí se Werthera, avšak i jeho odchodu, obává se nenávratného konce. Wertherova společnost je jí nepříjemná, Werther to ví a právě proto za ní neustále chodí a říká jí jak se zabije…
Po krizi, kdy před ním Lotta v slzách utekla ze svého domu, večer Werther požádá svého sluhu, aby mu přinesl Arthurovy pistole. Pistole manžela Lotty. V noci se Werther pistolemi, které měla naposledy v chvějících se rukou Lotta, zastřelí.
Úplný konec druhého dílu jsou strohé komentáře o posledních dnech Wertherova života včetně drsně jednoduše napsaného konstatování o Wertherově smrti a pohřbu.
Jestliže mě tato kniha nechala uvažovat o lidském životě a jeho hodnotách ještě dlouho po tom, co jsem jí přečetla, dokážu si představit, jakým ohlasem prošla, když byla napsaná. Vnější atributy ( Wertherův modrý frak, žlutá vesta a holínky, vlny sebevražd) se staly dobovou módou, citová niternost, mravní ušlechtilost a umělecká přesvědčivost díla jsou pak přitažlivými hodnotami pro další generace.