Děj knihy je nesouvislý a psaný na přeskáčku. Zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti.
Příběh začíná prakticky koncem. Michal leží na ulici mezi popelnicemi a má strašné bolesti způsobené předávkováním. Čeká jestli teď přijde smrt a všechno skončí, nebo jestli ho ještě někdo zachrání. Nemůže ani křičet o pomoc. Dvě dívky vracející se z diskotéky před ním utečou a k ránu mu přivolá pomoc starší muž. Hlavní hrdina tohoto příběhu – Michal Otava (obyčejný kluk z obyčejné rodiny) je převezen záchrannou službou první pomoci na ambulanci. Je narkoman. Leží v nemocnici na lůžku a vrací se do minulosti, vzpomíná, jak všechno začalo, jak si poprvé píchl a co všechno obnášelo shánění drog.
Fetovat začal jako 17-ti letý chlapec,který si chtěl užívat života. Drogu zkusil jen z pouhé zvědavosti,a proto,aby zapadl do party. Postupně však začínal být na morfinu závislý.
Jeho starostlivá matka ho nerada pouštěla večer ven,ale co mohla dělat,stejně by odešel.Vůbec netušila, že Michal bere drogy. Všechno se provalilo, až když ho vyhodily ze školy, protože měl mnoho neomluvených hodin a z poloviny předmětů propadal. Pro jeho rodiče to byl stašný šok. Michal musel slíbit,že drogy brát přestane a taky si musel najít práci. Do práce však chodil pár dní, než ho obyčejný život zase přestal bavit a začal toužit po tom bezstarostném životě s drogou. Aby si ušetřil kázání rodičů, tak utekl z domava a bydlel se svou dívkou Evou v jejím bytě. Oba bez práce, to co měli, už dávno prodali, aby měli za co koupit morfin. Už byli na dně svých sil, pokoušeli se mnohokrát přestat fetovat, ale bezúspěšně. Toužili jen po droze a přemýšleli o tom, kde ji seženou. Jednou večer vykradli lékárnu kousek za Prahou.Ukradli všechny zásoby morfinu, áčka, injekční stříkačky a léky na tišení bolesti. Zase jim bylo nějaký čas dobře. Ale při jednom feťáckém mejdanu se rozlétly dveře a do bytu vtrhla bezpečnost. Michal byl obžalovaný z rozkrádání majetku (policie přišla na vykradenou lékárnu). Dostal třicet měsíců v první nápravně-výchovné skupině s ochranným léčením pro toxikomany. Pak už se to s ním jen táhlo. Léčení v Bohnicích, po kterém si sliboval, že se vším skončí a začne nový život. Avšak po propuštění vydržel čistý jen 4 dny. A všechno tu bylo nanovo. Naučil se vařit pervitin. Prodával půlku varu za sehnání surovin. Byl soběstačný, nebyl už na nikom závislý, pouze na droze. Žíly dokonale zhnisané a rozpíchané. Ocitl se za příživnictví opět ve vězení a přikázané léčebně, kde ho dali trochu dohromady. V léčebně potkal svého kamaráda z party a dozvěděl se, že jeho velká láska, EVA, spáchala sebevraždu.Michal nevěřil ,že se Eva zabila sama, myslel si, že to udělal někdo z party. Rozhodl se, že se jim všem pomstí. V té době byl vyhlášeným vařičem perníku po celé Praze a nebyl problém uvařit dávku, která by všechny zabila. Nevěděl, že se tím sám zničí.
Tři měsíce po svém propuštění z psychiatrické léčebny, byl Michal Otava nalezen svou matkou v bezvědomí. Byl převezen na resuscitační oddělení záchranné služby, po třech dnech se probral z bezvědomí. Nebylo už však možno obnovit všechny funkce těžce poškozeného mozku. Byl proto převezen do psychiatrické léčebny pavilónu pro pacienty s trvalým poškozením mozku. Jen částečně chápe některé souvislosti. Musí být krmen, při krmení vypouští tekutinu ústy ven, převlékán, myt, ukládán na lůžko, pomočuje se. Je natolik emociálně labilní, že na každý sebenepatrnější požadavek okolí reaguje pláčem, kvílením, neklidem, který střídají dlouhé záchvaty netečnosti. Jeho současný zdravotní stav nemá příznivou prognózu. Naděje, že se jeho potíže dále upraví je téměř nulová.
4. únor 2008
14 175×
604 slov
