Proces poprvé z pozůstalosti Franze Kafky vydal Max Brod r. 1925 v berlínském nakladatelství Die Schmiede jako první z trojice Kafkových nedokončených románů. Po čtyřech českých vydáních, přeložených podle textu připraveného Maxem Brodem, vychází v tomto díle Procesu poprvé ve znění rukopisu podle německého kritického vydání. Kafka napsal Proces do deseti sešitů kvartového formátu, jichž používal i pro jiné literární záznamy. Kapitoly neukončené, fragmentární, uchované v pěti konvulutech ( logicky seřazené celky ) jsou uloženy do zvláštních listů. Název Proces se v rukopise objevuje pouze v podobě velkého P, v nezkráceném znění se s tím však setkáváme v Denících a v korespondenci z té doby.
Při psaní Procesu zvolil Kafka neobvyklí způsob práce. Dílo nevznikalo lineárním rozvíjením děje. Nejprve napsal první a poslední kapitolu a do takto vzniklého rámce pak vsazoval jednotlivé další kapitoly, avšak v pořadí, které rovněž nedodržovalo sled vyprávěného děje. Přibližně pořadí jednotlivých kapitol je následující : od roku 1914 vzniklo sedm dokončených kapitol – Zatčení, Rozhovor s paní Grubachovou, Slečna Burstnerová, První vyšetřování, V prázdné zasedací síni, Student, Kanceláře, Strýc–Leni a Mrskač, části zbývajících kapitol a dva fragmenty ( cca 200 stran rukopisu ). Za další tři měsíce, přibližně od poloviny října 1914 do poloviny ledna 1915, byly víceméně dokončeny tři zbývající kapitoly v pořadí : Advokát, Továrník, Malíř, V chrámu a Obchodník Block, Výpověď advokátovi zbývající čtyři fragmenty ( vcelku něco přes 80 stran rukopisu ).
Ústřední postavou tohoto zvláštního románového uspořádání je prokurista bankovního úřadu Josef K. Ten je jednoho rána nemile překvapen. V jeho bytě se objeví několik mužů, jenž Josefovi K. necitelně a neomaleně sdělí, že je obviněn, nic víc, oni ho jen hlídají. Poté je Josef K. donucen vyslechnout obvinění z úst jejich nadřízeného. Ani od něho se ale nic bližšího nedoví. Od této chvíle zažívá nepříjemné události, týkající ho se jeho procesu. Musí přijmout pomoc svého strýce, který mu zařídí slyšení u starého a nemocného advokáta. Ten má neobyčejnou služku Leni, která miluje všechny advokátovi klienty – hlavně preferuje těžké případy. Pro Josefa K. se Procesem mění pomalu a jistě celý život. Stále mu není odhalen důvod obvinění a on se postupně víc a víc zamotává do nepochopitelné pavučiny soudních jednání, chodeb a zákoutí. Ze začátku hledá pomoc u osob, kteří by mu s jeho Procesem pomohli. Poznává tak soudního malíře, promlouvá s knězem a seznamuje se s bledými lidmi, kteří stejně jako on hledají odpověď na jedinou otázku : Jak z toho ven? Jeho Proces se mu stává denním chlebem a pohlcuje všechny myšlenky. Nakonec je pevně rozhodnut bojovat za svoji věc sám, dává výpověď svému advokátovi.
Náhle se ocitáme s Josefem K. ve sterém kamenolomu, kde je veden na popravu dvěma pány s cylindry. Logika je sice nezvratná, ale člověku, který chce žít, neodolá. Kde je ten soudce, kterého nikdy nespatřil? Kde je ten vysoký soud, k němuž nikdy nedospěl? Konec. Jeden z pánů přiložil ruce k jeho hrdlu a druhý mu zatím vrazil do srdce nůž a dvakrát jím tam otočil. „Jako pes“, pravil,bylo to, jako by stud ho měl přežít. V této závěrečné větě poslední kapitoly románu, vrcholí mravní problematika díla : Stud se tu stává posledním životním pocitem a nejvlastnějším výrazem „nedokončeného vědomí viny“ Josefa K.
Dále následují tzv. Fragmenty – nedokončené kapitoly, které měly patřit do různých částí románu. Zde se dovídáme více o životě Josefa K. O jeho vztahu k ženě jménem Elsa, o jeho pracovních vztazích a jeho návštěvách u své matky. Je zde popsáno zatím silné rozhodnutí v boji proti nesmyslné mašinérii neopodstatnělého obvinění, jenž ho však nakonec dohnalo do náruče smrti.
Kafkovo dílo Proces je velmi citlivě napsané, dodávající svědectví o lidské ubohosti a neschopnosti zastavit vymyšlené ovlivnění lidského života, které vede k jeho duševní i fyzické zkáze.
7. duben 2008
4 685×
607 slov
