Kafka, Franz: Proces

I. Obsah díla:

Jednoho dne se K. probudí ve svém bytě a zjistí, že kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den nosila kolem osmé hodiny snídani, tentokrát nepřišla. Když zazvonil, do pokoje vstoupil muž, jehož K. viděl poprvé. Zanedlouho K. zjistí, že je zadržen a nesmí odejít z místnosti, kde ho hlídají dva hlídači. Ti se k němu chovají hrubě, sní mu snídani a odmítají sdělit, z jakého důvodu je zatčen.

Po nějaké chvíli si ho zavolá dozorce do pokoje paní Bürstnerové, ale ani ten mu neoznámí, z čeho je obviněn, jen mu řekne, že je započat proces; přesto K. může dál zůstat na svobodě a vykonávat své každodenní činnosti.

K. cítí večer potřebu omluvit se slečně Bürstnerové za to, že jeho vinou bylo dopoledne narušeno její soukromí, tedy že v jejím pokoji proběhla porada týkající se jeho procesu. Ta z toho moc nadšená není a trvá na tom, aby K. z jejího pokoje odešel, protože je unavená a chce jít spát; když K. konečně odchází, políbí ji.

Vyšetřování začíná. V neděli se K. má dostavit na určitou adresu k soudu. Nikdo mu však neudá hodinu a tak se rozhodne přijít na devátou ranní, kdy začíná služba všem úřadům. Jenže nemůže soud najít. Když se tam konečně dostaví s hodinovým zpožděním, šokuje ho, v jakých prostorách je soud umístěn a jak jsou úředníci zanedbaní: „V sále bylo teď mnohem tišeji, než když tam K. vstoupil. Jen lidé na ochcozu nepřestávali dělat poznámky. Pokud se nahoře v tom přítmí, dýmu a prachu dalo něco rozeznat, zdáli se ti nahoře hůře oblečeni než ti dole. Mnozí si donesli polštáře a vsunuli si je mezi hlavu a strop, aby se neotlačili.“ K. se při své obhajobě tak rozohní, že obviní soud ze zanedbalosti, úředníky z úplatkářství a korupce a hlídače, kteří ho onoho rána hlídali, z krádeže snídaně. Teprve pak zjistí, že všichni, kteří jsou v místnosti, jsou buď úředníci nebo patří k soudu.

Příští týden čekal K. na vyrozumění od soudu, ale toho se nedočkal, rozhodl se tedy jít k soudu. Tam zjistí, že zasedací místnost soudu se proměnila v byt a potkal tam ženu, manželku soudního sluhy. Ta mu dovolí nahlédnout na knihy na soudcově stole. S překvapením K. zjistí, že jsou to lechtivé romány. Rozpráví se ženou, od které se dozví mnoho informací, jak to u takového soudu chodí, ale pak se objeví jakýsi student, začne se s ženou bavit a nakonec ji odvede nahoru do podkroví. K. zůstane stát přede dveřmi, kde na něho narazí soudní sluha. Nabídne se, že mu ukáže kanceláře, které jsou v podkroví. Tam se stká i s obžalovanými: „Když ti, co seděli nejblíž u dveří, spatřili K. a soudního sluhu, povstali a zdravili; jak to viděli další, domnívali se, že musejí též pozdravit, takže jak ti dva procházeli kolem, všichni se zvedali. Nikdy nestáli úplně vzpříma, záda měli sehnutá, kolena podlomená, stáli jako žebráci na ulici. K. počkal na soudního sluhu, který šel pár kroků za ním, a pravil: ‚Jak musejí být tihle lidé ponížení.‘“ K. se v podkroví udělalo zle a tak ho nějací úředníci vyprovodí z domu.

Jednou K. pozdě v noci odchází z práce, když zaslechne za dveřmi prudké vzdechy. Za dveřmi je mrskač a mrská ony dva úředníky, kteří přišli K. do jeho domu zatknout a snědli mu snídani. K. se jim snaží pomoci, podplatit mrskače, ale vše je marné. Jde tedy domů, ale druhý den, když nakoukne do místnosti, vše je jako včera. K. nemůže nic dělat.

Za K. přijede do města jeho strýc z venkova, který se doslechl o jeho procesu. Chce mu pomoci a doporučí mu jeho známého, právníka, u něhož si ještě ten den dají schůzku. Strýc bere případ vážně, zatímco K. stále věří ve svou nevinnost a příliš se procesem nezdržuje, což mu strýc vytýká: „‘Jsi jako vyměněný, vždyť si vždycky správně chápal, a zrovna teď tě chápavost opouští? Copak chceš ten proces prohrát? Víš, co to znamená? To znamená, že budeš jednoduše vyřízený. A že se s tebou poveze celé příbuzenstvo nebo bude aspoň na nejvyšší míru potupeno. Josefe, vzpamatuj se přece.‘“

U právníka se K. seznámí s Leni, která mu řekne mnoho užitečných informacích u soudu, a do které se K. zamiluje.

K. se začne svým případem víc zabývat a řeší ho hlavně v práci, protože tam má na něj klid. Rozhodně se napsat prohlášení, ale postupně pochybuje v nějaké zlepšení situace. Důvěřuje svému advokátovi dr.Huldovi, protože má dobré styky s mnohými soudci a může tak něco pro jeho proces vykonat. Čím dál víc K. vysedává místo práce u okna a přemýšlí o všem, upadá do depresí: „Nastávají ovšem trudné chvíle, kdy si člověk myslí, že ničeho nedosáhl, kdy se mu zdá, že dobře skončily jen ty procesy, které byly od počátku v dobrém výsledku předurčeny, a že by k tomu došlo i bez cizí pomoci, kdežto všechny ostatní skončily prohrou přes všechno napomáhání, přes všechnu námahu, přes všechny zdánlivě drobné úspěchy, z nichž se člověk tolik radoval. Pak se už ovšem člověku nezdá nic jisté…“

K. přijme pana továrníka k sobě kvůli nějaké záležitosti, ale není schopen myslet na nic jiného než svůj případ. Pan továrník mu doporučí jakéhosi malíře jménem Tittorelli, který má dobré styky se soudními osobami a úředníky; je totiž soudním malířem. Ihned, jak se to K. dozví, běží za oním malířem. Ten mu povypráví o dalších skutečnostech, které se na půdě soudu dějí a slíbí, že se za K. zaručí, že je nevinen. S novou nadějí se K. rozhodne propustit svého stávajícího advokáta, který podle jeho názoru pro jeho případ zatím moc neudělal. Když přijde do domu nemocného starého advokáta a Leni, je u nich jakýsi obchodník Block. Ten není u dr. Hulda příliš oblíben a kolikrát musí v domě přespat, aby ho Huld mohl přijmout i pozdě v noci. Block se K. svěří s tajemstvím, že má dalších šest advokátů a že jeho případ se táhne už pět let. Na oplátku se mu K. svěří, že přišel Hulda propustit. Avšak Huld K. přesvědčí, aby ještě spolu nějakou dobu spolupracovali.

Jednou má K. za úkol přijmout v práci nějakého italského klienta a provést ho chrámem ve městě. Jenže Ital k chrámu nedorazí, tak K. po chrámu bloumá sám. Tam narazí na vězeňského kaplana, který mu vypráví příběh o muži, který se chtěl dostat do zákona, jenže před zákonem stál dveřník. Muž prosil dveřníka, aby ho pustil, ale ten mu řekne, že tam nemůže hned, ale později. Vybízí muže, aby tam zkusil jít přes dveřníkův zákaz, ale za dveřmi jsou další dveřníci, ještě mocnější než on. Muž se rozhodne počkat a čeká do té doby, než sám neumře. Když umírá, ptá se, proč nikdo jiný nepřišel k bráně, když tolik lidí touží po zákonu a dveřník mu odpoví, že tyto dveře byly určeny jenom pro něj. Když K. z chrámu odchází, ptá se, jestli od něho duchovní něco nechce. „‘Soud od tebe nic nechce. Přijímá tě, když přicházíš, a propouští tě, když odcházíš.‘“

V podvečer 31.narozenin K., asi v devět hodin večer, přišli do bytu K. dva páni. K. se nebránil a šel s nimi, přičemž páni drželi K. pod paží, každý z jedné strany. Páni ho nedrží nijak pevně, po celou cestu ho spíše hlídají, ale ví, že K. není schopen utéci. „Jediné, co teď mohu udělat, je zachovat si až do konce klidně rozvažující rozum. Chtěl jsem se vždy střemhlav vrhat do světa a nadto za cílem, jejž nelze schvalovat. To nebylo správné, mám teď ukázat, že mě nedokázal poučit ani rok trvající proces? Mám odejít jako člověk, který nic nepochopil? Má se o mně říkat, že na začátku jsem chtěl proces skončit a teď na konci chci znovu začít? Nechci, aby se to říkalo. Jsem vděčný, že mi s sebou na tuto cestu dali tyhle dva napůl němé, nechápavé pány a že bylo ponecháno na mně, abych sám obě řekl, co je třeba.“

Páni jdou s K. směrem k opuštěnému lomu. Pak „jeden z pánů přiložil ruce k jeho hrdlu a druhý mu zatím vrazil do srdce nůž a dvakrát jím tam otočil. Hasnoucíma očima spatřil ještě K., jak pánové, opřeni o sebe, tvář vedle tváře před jeho obličejem, zblízka pozorují, co bylo rozhodnuto. ‚Jako pes,‘ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít.“

II. Hlavní hrdina:

Hlavním hrdinou celého příběhu je Josef K., nepříliš pohledný pán mladšího věku, dobře zajištěný a vysoce postavený. Pracuje v bance jako náměstek ředitele a je na dobré cestě dopracovat to dál, když ho stihne proces. Nic nechápe a myslí si, že všechno je jen žert, který mu připravili kolegové z práce, nakonec však do případu zabředá a s tím se mění. Z veselého chlapíka na začátku příběhu se stává deprimovaný pesimista, který už ani nevěří ve svou nevinu, nemá sílu se dále obhajovat a končí smrtí.

III. Vlastní názor:

Podle mého názoru je dílo dost složité, takže jsem některé pasáže musela číst vícekrát. Obdivuhodné je uspořádání jednotlivých kapitol nedokončené knihy; zkoušela jsem kapitoly číst i jinak, než jsou řazeny a k mému překvapení to šlo. Příběh Josefa K. je tak trochu vnitřním příběhem každého z nás „Logika je sice nezvratná, ale člověku, který chce žít, neodolá.“

Příběh má všechny typické rysy Kafkovy literatury, nejvíce tu však převládá nedostatek komunikace, ať už mezi osobami v příběhu, nebo institucemi. Ukazuje prohnilou společnost, úplatkářské úřednictvo, pozlátko lidí s nějakou zdánlivě důležitou funkcí a zároveň obyčejného člověka jako loutku, která je v rukou vyšších vrstev tím bezbrannější, čím víc se vzdává naděje.

IV. Bibliografie:

KAFKA, F. Proces. Praha: Euromedia Group k.s. 2005.