Nejslavnějším pražsko-německým spisovatelem židovského pávodě je dnes v celém světě bezesporu Franz Kafka, který žil mezi lety (1883-1924). Narodil se v Praze, kde také vystudoval práva na německé univerzitě. Poté byl zaměstnán v úrazové pojišťovně jako úředník.
Počátky jeho tvorby, poznamenané dobovými literárními vzory, se velice liší od jeho pozdějších děl, která mu vynesla světovou slávu. Nejstarší dochovanou prací je „Popis jednoho zápasu“. Významný přelom nastal v jeho tvorbě v roce 1912, kdy během jediné noci napsal povídku Ortel. Po ní brzy následovala Proměna a větší část nedokončeného románu Nezvěstný, vydávaného dosud pod jménem Amerika. Ve všech těchto třech prózách je ústředním tématem vztah otec-syn.
Rodina a její okolí – Praha, pro Kafku při všem pohodlí, které mu skýtaly, představovaly tísnivé sevření. Cestu k proražení toho kruhu spatřoval v manželství. Dvakrát se zasnoubil s Felicií Bauerovou a dvakrát zásnuby zrušil. Příčina byla v Kafkově neschopnosti uskutečnit tento svazek. Byl přesvědčen, že lidský život lze naplnit jen v rodině, ale zároveň však prožíval obavy, že toto společenství mu znemožní psát, neboť psaní pro něj bylo možné jen v naprosté samotě. Tím se pro něho uzavíral bludný kruh nemožnosti, v němž jedno vylučovalo druhé. Tento zápas o manželství se složitým způsobem promítl do jeho románů. Další milostný vztah, který mohl skončit manželstvím, spojoval Kafku s českou novinářkou a překladatelkou jeho kratších děl Milenou Jesenskou. Svazek se neuskutečnil I proto, že Milena, ač v manželství nešťastná, nechtěla svého muže opustit.
Kafkovo dílo je určováno pocitem rezignace způsobené bezmocností jedince v odcizeném světě. Charakterizuje ho humanistické cítění a myšlení s krizovými pocity nejistoty a absurdity, stejně jako rozčarování z kapitalistické reality. Vylíčil rozpad měšťácké třídy.
Jen u malé části svých rukopisů Kafka svolil, aby byly vzdány tiskem. V závěti dokonce svého nejlepšího přítele Maxe Broda požádal, aby jeho rukopisy po jeho smrti „beze zbytku a bez čtení“ spálil. Brod po těžkém duševním zápase jeho přání nevyhověl, rukopisy uchoval a z velké části I vydal a zachránil tak jednu z největších hodnot moderní literatury.
Kafka zemřel roku 1924 v rakouském sanatoriu na TBC, na kterou trpěl už od roku 1917.
Povídka Proměna vypravuje obyčejné měšťácké rodince Samsových a především o osudu jednoho člena této rodiny. Tím je hodný a pracovitý syn Řehoř, který však žije trochu stereotypním a nudným životem obchodního cestujícího. Za celou svou pětiletou činnost ve firmě ani jednou nezameškal. Avšak jednoho rána se Řehoř probudí přeměněn do jakéhosi hmyzu. Z počátku si myslí,že je jen nemocen, až když ho uvidí jeho zděšená rodina teprve mu dochází, že už to nikdy nebude on. Pomalu se však smiřuje s představou jeho přeměny a začíná si zvykat a užívat svého nového života. Zato jeho rodina si na tuto
novou podobu nemůže nějak zvyknout a delší čas jí trvá než se s tím naučí žít. Největší problém pro ně je asi to, že nebudou mít peníze, protože jediný kdo rodinu zabezpečoval byl právě Řehoř. Takže jim nezbývá nic jiného než, že všichni členové rodiny musí nějakým způsobem pracovat, aby si alespoň trochu udrželi své pohodlí. Zato Řehoř má dočista jiné starosti, přemýšlí, kde by co snědl nebo na jakou stěnu svého pokoje, kde teď tráví veškerý svůj čas, vylezl a nerušeně tam mohl odpočívat. Rodina si už zvykla a začíná chápat Řehořův úděl a trápení. Po nějakém čase je však rodina ve finanční tísni a je donucena si do svého bytu vzít 3 pány jako podnájemníky. Tím je veškerá pozornost směřována k nim. Sestra a matka mají takové práce a starostí, že úplně zapomínají na Řehoře a několik dnů mu nedají najíst. Vše vyvrcholí jednoho večera, kdy se Řehoř cítí být zcela odstrčen od rodinných událostí a vplíží se do obývacího pokoje, aby si poslechnout sestru, jak krásně hraje na housle. Tu chvíli ho však zpozorují páni podnájemníci a s hrůzou v oblyčeji se dožadují vysvětlení co to je za monstrum a kde se tady vzalo. Rozpoutá se veliká hádka a hysterie a Řehoř je zahnán zpátky do svého doupěte. Nikdo však netuší, že sklíčený, hladový a vyčerpaný Řehoř umře. O to horší je to, když ho rodina druhý den najde a s velkou úlevou si oddechne.
Franz Kafka v této povídce mistrovsky líčí pocity a přemýšlení tehdejších maloměšťáků a hlavně to co se odehrává uvnitř zničeného člověka, tedy vlastně to co z něj zbylo.
30. říjen 2007
8 906×
712 slov
