Kafka, Franz - Proměna

FRANZ KAFKA (1883 - 1924)
Narodil se v Praze, je židovského původu. Světoznámým se stal až po své smrti - díky jeho příteli Maxu Brodovi, který zachránil část jeho rukopisů a vydal je.
kafkův život provázel tragický osud - žil ve svérázné židovské komunitě, vystudoval gymnázium, potom práva, ale pracoval jako úředník v pojišťovně, což ho velmi ubíjelo. Brzy onemocněl tuberkulózou a zemřel. Mezi jeho významná díla patří romány Zámek, Proces, Nezvěstný (který se stal předlohou pro film Amerika). Také napsal mnoho povídek například Ortel, Rozjímání či Proměna, kterou jsem četla.

PROMĚNA
Je to krátká povídka o zajímavém podobenství.
Hlavním hrdinou je Řehoř Samsa - mladý obchodní cestující, který je svázán svou prací, aby splatil rodinný dluh. Jednoho dne se ovšem probudí jako odporný brouk. On je se svou proměnou relativně smířen, ale rodina ne. Uvědomují si, že ztratili možnost, jak splatit dluh, ale vůbec si neuvědomují ztrátu svého syna jako osoby. Celá rodina se ho štítí, uzamykají ho do pokoje a jíst mu dává jen jeho mladší sestra a časem ani ona ne. A Řehoř si libuje ve svém nepořádku, ve shnilém jídle - jako každý brouk. Přitom mu zůstává lidské uvažování, rád by zas byl se svou rodinou a také se o to snaží. Rodina zatím pronajímá pokoje cizím nájemníkům, aby se nějak uživila. Jednou, právě ve chvíli, kdy nájemníci večeří s rodinou dostane Řehoř chuť být s nimi v obývacím pokoji. Když nájemníci odporného brouka spatří, utečou a naštvaný otec začne po Řehořovi házet jablka. Jedno jablko ho ošklivě poraní na zádech a Řehoř po několika dnech umírá. To je pro rodinu velké vysvobození - všichni jsou zase šťastni a stěhují se do nového, menšího bytu.

UKÁZKA:
„Teprve za soumraku se Řehoř probudil z těžkého, mdlobného spánku. Jistě by se zanedlouho vzbudil i bez vyrušení, cítil se totiž dost odpočatý a vyspalý, ale připadalo mu, jako by ho vzbudily nějaké kvapné kroky a opatrné zavírání dveří do předsíně. Bledý svit pouličních elektrických lamp ležel tu a tam na stropě pokoje a na hořejších částech nábytku, ale dole, kde byl Řehoř, byla tma. Pomalu, ještě nešikovně tápaje tykadly, jejichž cenu teprve teď poznával, se sunul ke dveřím podívat se, co se tam stalo. Levý bok mu připadal jako jediná dlouhá, nepříjemně se napínající jizvy a na obě řady nožiček vyloženě kulhal...“