Borovský, Karel Havlíček - Král Lávra

1. Literární forma: poezie

2. Literární žánr: satira – využívá humoru a komiky ke kritice lidských charakterů nebo poměrů ve společnosti.

3. Místo a doba děje: Čechy za rakouské nadvlády ( zdánlivě cizí svět)

4. Obsah díla:
Irská pohádka s českými motivy vypráví o podivuhodném králi, který byl dobrý král, ale měl jednu chybu. Jednou do roka k sobě zavolal holiče, na kterého padl los, nechal se oholit, a pak dal lazebníka popravit. Lid se velmi divil tomu, že slušně vypadající král může být takový tyran. Jednou padl los na mladého Kukulína, jediného syna staré vdovy. Vdova, ale šla za králem a hezky mu pověděla, co si o něm myslí. Král se velmi zastyděl, a tak k sobě zavolal Kukulína. Kukulín musel přísahat, že nikomu nepoví, co viděl. Kukulín přísahal a stal se pak dvorním holičem. Za nějaký čas však Kukulína tajemství velmi tížilo. Matka to na něm poznala a poradila mu, aby zašel za poustevníkem do pustého lesa. Poustevník mu poradil, aby tajemství pošeptal do vykotlaného vrby. Kukulín tak učinil a velmi se mu ulevilo. Po králově ,,uzdravení“ byl uspořádán bál. Na bál šel hrát také pan Červíček, který však cestou ztratil kolíček z basy. Uřízl si tedy větev z vrby a vyřezal si nový kolíček. Nevěděl však, do tím způsobí. Když pak začal v paláci hrát, tu řve basa: ,,Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Král dal Červíčka okamžitě vyhodit. Basu však nebylo možno pověsit, a tak král nechal svoje vlasy úplně ostříhat a nosil své dlouhé uši veřejně bez futrálu.


5. Hlavní postavy + jejich charakteristika:
Král Lávra- dobrotivý i krutý, omezený hlupák, nelítostné, brutální činy ( asociace se slaboduchým Ferdinandem Dobrotivým na císařském trůnu ve Vídni)
Kukulín- mladičký holič, bojácný, upovídaný, neschopný udržet tajemství
Basista Červíček- typ českého muzikanta

6. Hlavní myšlenka : Satiricky zpracovaná látka z řecké mytologie o králi Midasovi, kritika hlouposti, omezenosti a zloba panovníka. (oslí uši- politický symbol).V podtextu- úděl pronásledovaného novináře ( kdo odhaluje kritikou oslí uši, je stíhán).

7. Jazyk díla: lidový humor, aktuální písňová podoba (jednoduchý rým, čtyřveršová slova), smírný konec- parodie historií o hodných panovnících.Prostý jazyk, lidová mluva, satirická skladba. Názornost, konkrétnost, vtip.

8. Zařadit autora+ směr datovat, uvést char. znaky, hist. souvislosti:
Národní obrození druhá polovina 18 století a 19 století.
České země prošly stejně jako Evropa procesem přeměny starých feudálně stavovských struktur v moderní občanskou společnost.
- velké společenské a kulturní hnutí, kdy se český národ hlásí o svá práva a rozvíjí se česká kultura, nositelem národního obrození je česká buržoazie a inteligence.
- Nejvýraznější feudální přežitky byly odstraněny reformami Marie Terezie a Jozefa II
- Vydání tzv. tolerančního patentu- povolil náboženskou svobodu některým nekatolickým vyznáním
- Zrušení nevolnictví
- Školní reformy- zavedení povinné školní docházky
Autor konkrétně patří do 4 etapy národního obrození, jsou to 50 léta 19 století a je to tzv. období dočasného potlačení národních snah.
-literatura se orientuje demokraticky a její metoda směřuje od romantismu k realismu
-literáti se snaží vidět a zobrazit svět reálně, vyjadřovat se kriticky k nedostatkům a zároveň podat nový obraz národního života.


9.Něco o autorovi: (1821-1856) novinář, literární kritik, básník, satirik, překladatel.
- narodil se v Borové v rodině zámožného kupce
- i když se v rodině mluvilo německy a Havlíček studoval na německých školách, němčinu za svůj rodný jazyk nepovažoval
- vstoupil do kněžského semináře ( byl přesvědčen, že právě kněz může nejvíce působit na lidi, rozšiřovat český národní a vlastenecký život)
- pro své názory byl ze semináře vyloučen
- právě v této době začal psát epigramy ( s krutým vtipem a útočnými myšlenkami) na církevní dogmata a církevní morálku
- po vyloučení odjel do Moskvy jako vychovatel
- po návratu působí v redakci Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela
- má také vlastní politický deník Národní noviny + satirická příloha Šotek- byly zastaveny
- poslán do vyhnanství do Brixenu ( Tyrolsko), je tam 4 roky
- po návratu domů brzy umírá na plicní chorobu
- jeho pohřeb se stal národní manifestací( Božena Němcová mu pokládá na hrob trnovou korunu)

10. Další autorovo dílo: Epigramy- ( církvi, vlasti, králi, múzám, světu)- soubory epigramů ( epigram- krátká satirická útočná báseň zakončená pointou, důležitým klíčem k odkrytí pointy je jeho název).
Tyrolské elegie- z vyhnanství píše žalozpěvy( o tom jak se mu stýská a jak ho zatkli a odvezli), výrazně autobiografické,vysmívá se všemu ( kritika) armáda, policie, vláda.
Křest svatého Vladimíra- děj se odehrává zdánlivě v dávných dobách, kritizuje zdánlivě dávného ruského cara- dílo je alegorické, aby prošlo cenzurou, kritika absolutismu a katolické církve, zpochybňuje světskou a církevní moc.
(Tato báseň je zkomponována částečně podle slovanské pověsti. Vypráví o carovi Vladimírovi, který na své narozeniny chtěl, aby mu Bůh hromu a blesku Perun zaburácel na počest. Perunovi se však nechce, a proto ho car nechá utopit v Dněpru. Tím způsobuje mezi lidem hotovou pohromu. Lidé se nemají k čemu modlit, všude začíná být bída. Proto se car rozhodne uspořádat na Boha konkurz. V té době už zase vládnou zlaté časy.)
Obrazy z Rus- cestopisné črty

11. Další autoři a díla daného období: Božena Němcová-
Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti- sběratelské soubory pohádek, které autorka měnila dle vlastních představ.Znakem je dobro.( O dvanácti měsíčkách, S čerty nejsou žerty, Sedmero krkavců…)
Pohorská vesnice
V zámku a podzámčí- zámek-přepych/ podzámčí-chudoba
Karla-venkovská povídka ( matka vydává svého syna za dívku, aby nemusel na vojnu)
Dobrý člověk – povídka
Obrazy z okolí Domažlického- cestopis o Chodsku
Babička- rozsáhlá povídka čerpající ze vzpomínek na babičku a své dětství
Divá Bára- venkovská povídka o dívce, která překoná strach a pověry, aby pomohla své přítelkyni od nemilého nápadníka

12. Ukázka z díla: Co nyní celý svět
věděl od basy,
nebylo nic platno
skrývat pod vlasy,
tak král Lávra nosil po tom bálu
svoje dlouhé uši bez futrálu
po všechny časy.