Děj se odehrává v Německu počátkem 30. let.
Multimilionář Tobler si žil celkem skromně. V klidné části Berlína obýval nenápadnou zahradní vilu spolu se svou dcerou Hildou, hospodyní paní Kunkelovou a sluhou panem Kesselhuthem.
Továrna na prací prášky, jeden z podniků, které Tobler vlastnil, vypsala soutěž o nejlepší reklamu na své výrobky.
Tajný rada Tobler se této soutěže sám zúčastnil, ale pod jménem Eduard Schulze a vyhrál 2. cenu. První cenu vyhrál jakýsi Fritz Hagedorn. Odměnou vítězům měl být čtrnáctidenní lyžařský pobyt v přepychovém alpském hotelu Bruckbeuren.
Pan Tobler se rozhodl, že zachová své inkognito a pojede do Alp jako úplně chudý člověk Schulze. Proto navštívil vetešnictví a zakoupil to nejstarší odrbané oblečení, které našel. Zbytek lyžařského vybavení vyhrabal na půdě. Takto přestrojen chtěl zjistit, jak se budou bohatí lidé chovat, nebudou-li vědět o jeho milionech.
Slečna Hilda se nápadu svého otce přímo zděsila. Tajně zatelefonovala řediteli hotelu a upozornila ho, že k nim přijede milionář oblečený jako chuďas. Ředitel slíbil, že se mu bude patřičně věnovat.
Pan rada Tobler přece jen nechtěl jet sám, proto přinutil pana Kesselhutha, aby se v hotelu ubytoval jako bohatý rejdař. K Schulzemu se ale nesměl hlásit.
Oproti panu Toblerovi Fritz Hagedorn byl opravdu chudý. Nedávno dostudoval a nemohl sehnat zaměstnání.
Když přijel do hotelu, velice se podivil, jak uctivě se k němu ředitel, personál i hosté chovali. Byl mu přidělen třípokojové apartment se vším komfortem. Zato pana Shulzeho strčili do nevytopené podkrovní komůrky.
Oba výherci se hned spřátelili. To se nelíbilo řediteli, a tak přikázal vrátnému, aby Schulzeho všemožně šikanoval. Chtěl ho vyštvat z hotelu, aby svým zevnějškem a chováním nedělal ostudu. Vzhled pana Hagedorna jim nevadil, byl to přece milionář!
Jednou musel pan Schulze zametat kluziště, jindy ho poslali do vsi na nákup s objemným batohem a dlouhým seznamem. Ale místo aby ho to rozzuřilo, měl z toho legraci a ještě by rád vymetal komín.
Mezitím pan Kesselhuth psal domů zoufalé dopisy, v nichž líčil, jak panu radovi ubližují. Protože se slečna Hilda o svého otce bála, přicestovala i s paní Kunkelovou do Bruckbeurenu. Hospodini vydávala za svou tetu Jůlinku. Fritz a Hilda se do sebe zamilovali a nakonec se i zasnoubili.
Pan Kesselhuth Hagedornovi tajemně prozradil, že se zná se starým Toblerem, a že se přimluví, aby mohl pracovat v nějakém z Toblerových podniků. A svůj slib taky splnil. Hagedorn dostal dopis s oznámením, že byl přijat a šek na 500 marek.
Šťastný pan Hagedorn odešel do vesnice nakoupit dárky pro své přátele.
Ti mezitím seděli u oběda. Vtom k jejich stolu přistoupil ředitel doprovázen vrátným a tvářil se velmi důležitě. Požádal pana Schulzeho, aby v zájmu dobrého jména hotelu odjel, za což obdrží 200 marek. Tentokrát se tajný rada skutečně naštval. Peníze rozdal zaměstnancům a zavolal si pro taxi. Pan Kesselhuth a teta Jůlinka se svou neteří odjeli s ním.
Když se Fritz vrátil a zjistil, že všichni jeho přátelé jsou pryč, sbalil si a oznámil: „Samozřejmě také odjíždím.“ Ředitel a vrátný z toho byli úplně paf.
Když se Fritz vrátil do Berlína, čekal ho doma dopis od rady Toblera. Zval svého nového zaměstnance na večeři. U Toblerů se pak všechno vysvětlilo. Tobler se rozhodl, že hotel Bruckbeuren koupí a ředitele vyhodí.
Zazvonil telefon. Tajný rada zvedl sluchátko a zatvářil se překvapeně. „Že hotel nemohu koupit? Za žádnou cenu?“ Vteřinu nato se hlasitě rozesmál. Položil sluchátko a pořád se smál. „Tak povídej,“ prosil Fritz. „Proč nemůžeš hotel koupit?“ Tajný rada řekl: „Protože mi už patří.“
20. březen 2008
3 319×
576 slov
