Rozhodla jsem se,že budu popisovat osud hlavního hrdiny Charlieho Gordona z úspěšné sci-fi knihy Daniela Keyese - RŮŽE PRO ALGERNON.
Děj se odehrává v New Yorku.Vypráví se v ní o třicetiletém Charliem,který se narodil s velmi vážným postižením,které nelze vyléčit.Neuměl dost dobře číst a ani psát.Když byl malý,všichni děti se mu smály a neměli ho rádi.Jeho sestra se za něj styděla a dělala,že ho nezná…V takovémto prostředí vyrůstal asi do dvanácti let,než ho matka poslala pryč.Otec ho zavedl ke svému známému,který mu dal práci v pekárně.Ve 30 letech se sám rozhodl,že nastoupí do školy pro retardované.Chtěl se naučit vše,co neuměl,ale i když byl velmi cílevědomí,nešlo mu to.Jeho paní učitelka se rozhodla,použít ho pro experiment jedné laboratoře.
"Charlie,když se to podaří,bude z tebe velmi chytrý člověk."říkala mu.
"Já chci bejt chytrej!"šťastně souhlasí s operací.
"Také se může stát,že se operace nepovede,"dodává paní učitelka,ale Charlie ji neposlouchá.V myšlenkách bloudí po různých školách.Představuje si,že až bude konečně chytrý,bude chodit do těchto škol a bude se učit novým věcem.
Operace se podařila bez komplikací a Charlie se probudil na nemocničním lůžku.
Hlavu má obvázanou obvazem a vedle něj stojí nejspíš nějaký doktor.Neví to,protože má zavázané i oči.
"Charlie,"promluví k němu. "Operace byla úspěšná,za několik týdnů,možná dní,z tebe bude chytrý muž."slibuje mu.
Charlie je trochu zklamaný,že se neprobudil,jako génius.Pak ale vyslechl další rady a příkazy od pana vědce.Musí denně psát hlášení,číst a hrát různě hry.Tak to aspoň pochopil.Je to ale trochu složitější.Každý den musí psát své zážitky,aby i psycholog věděl,co se v něm odehrává,musí číst,aby se nějakým způsobem naučil pravopis a číst bez chyb,a také musí dělat psychologické testy a laboratorní testy.To znamená závodit s myší Algernon,která také prodělala operaci a která je velmi chytrá.Zezačátku se mu to líbí,dělá velké pokroky a naučí se číst i psát bez vážnějších chyb.Pomalu překonává Algernon,z čehož má velikou radost. Myšku má velice rád a jsou z nich velcí kamarádi.
Jeho IQ se zvyšuje z 65 na 100…až je nakonec jeho IQ velké 175.Je tak geniální,že mu nestačí,že umí 20 jazyků,ba dokonce nejznámější vědci nerozumí tomu,co říká,a na universitě,kam chodí,tam se mu to zdá moc primitivní.
Mezitím pochopí i vztah lidí v pekárně.Celou tu dobu si z něho dělali legraci a nikdy ho doopravdy neměli rádi.A když se jeho inteligence začala zvyšovat,měli z něho velký strach.Proto mu také majitel musel dát výpověď.On si našel práci ve výzkumném centru,protože od té doby,co se stal takto chytrý,měl pocit,že v experimentu se něco pokazilo.
Denně pracuje na svém výzkumu,ale nemůže přijít na chybu!Pracuje ve dne v noci a pak,jednoho dne,na to přijde!Rozluštil tu chybu.Zjistí,že jeho genialita nebude trvalá.Je z toho velmi zděšený.
"Kolik mám ještě času?"ptá se sám sebe.Ale to nikdo neví.Seznámí vědce se svým objevem a velmi ho raní,když Algernon začne ztrácet inteligenci a za několik týdnů zemře.
Rozhodne se navštívit Warren,středisko pro retardované dospělé.Prohlédne si ho a rozhodne se,že zde stráví zbytek svého života.
"Ti lidé,co mě provázeli po celém areálu,budou asi hodně překvapení,až sem za několik měsíců nastoupím jako retardovaný."napadá ho při prohlídce.
Pak už jen sleduje psychické ztráty.Nejdříve zapomene to,co se nejdříve naučil.Takže si nevzpomene na 20 jazyků,ani na svoje dílo,nechápe cizí slova a dojde to až na úplný začátek.
Umí zase sotva číst a psát.Když je z něho zase starý Charlie,rozloučí se s vědci a svou učitelkou,dá na hrob Alegernon růže a vlakem odjede do Warrenu.
Přemýšlela jsem,jak by to vypadalo,kdyby tahle operace byla proveditelná a kdyby takto postižení lidé mohli zničehonic být chytří.Byl by to bezpochyby velký pokrok ve vědě,ale ta myšlenka,kdyby retardovaní lidé mohli aspoň na pár měsíců být normální,je velmi hezká a je škoda,že to nelze.Lidé by poznali,jak se doopravdy žije a jak je život krásný,když je člověk zdraví.
Příběh Charlieho Gordona se mi velice líbil.Je zde dokonale vystižena atmosféra příběhu-ať už radost,štěstí,zklamání,bezmocnost, smutek,nebo veliká odvaha.Děj mě zcela pohltil a já se zatajeným dechem četla dál a dál a byla zvědavá,jak tohle všechno dopadne.Byla jsem velice zklamaná a smutná,že Charlie o svou rychle nabitou inteligenci ztratil,ale pak jsem si uvědomila,že je děj vymyšlený a že to se nikdy nestalo.
Ač je to sci-fi,určitě se příběh Charlieho Gordona navždy vryl do mé paměti.
OSNOVA: 1.Úvod-co budu popisovat
2.Stať-a)kruté dětství
b)úspěšná operace
c)změna inteligence
3.Závěr-úvaha o operaci
8. květen 2008
8 255×
826 slov
