King, Stephen - Běžící muž (Running man)

Úkolem mé slohové práce bude, jak již jistě podle nadpisu tušíte, srovnat americký akční Sci-fi film Běžící muž s knihou téhož názvu, jíž napsal jeden z "komerčně" nejznámějších spisovatelů posledních dvaceti let, Stephen King. Netvrdím, že je tento autor jedním z mých nejoblíbenějších ( dávám přednost spíše Fantasy literatuře), ale musím uznat jeho kvality vyjimečného vypravěče, autora strhujících děl, ať už právě žánru sci-fi, anebo horrorů. Teď bych měl asi také dodat, že velká část těchto děl byla zfilmována, bohužel je nutno přiznat, kvalita filmů poněkud pokulhává za svými knižními originály. Najdou se však samozřejmě i výjimky "potvrzující pravidlo", mezi něž bezpochyby patří film Misery nechce zemřít atd.
Začněme tedy filmem... První slova, která mne napadají by asi nebylo vhodné použít ve slohové práci, tudíž jsem se rozhodl Vás jich ušetřit. Film The Running Man patří do té podřadnější skupiny, též někdy nazývané "béčkové" filmy. A co více? Vždyť se ani nepodobá originálu, tomu úžasnému thrilleru jež má dnešní arogantní společnost varovat před stinnou budoucností, kdy lidský život má cenu jen několika dolarů, varovat před budoucností ovládanou brutální zábavou gigantických televizních megakorporací! Ale dosti planých řečí ... Na počátku filmu se seznamujeme s hlavním hrdinou, kterého neztvárnil nikdo jiný než svalnatý Rakušan jménem Arnold Schwarzenegger( dále již jen Árnie). Jedná se o poručíka, který byl neprávem odsouzen za zločin, jež "samozřejmě" nespáchal. Jeho trestem je vpuštění do speciální arény ze které se zatím nikomu nepodařilo utéci. Možná se ptáte, co je těžkého na tom dostat se z nějaké arény, ale Vy nevíte že spolu s Árniem bylo do arény vpuštěno též několik "nabušených"(= svalnatých) individuí, která mají místo mozku piliny a místo končetin kybernetické implantáty v podobě velmi ostrých břitů či rotační pily. Každému určitě dojde, že s nimi nejsou žádné špásy, jen Árniemu tento fakt zřejmě unikne a všechny je beze kousku studu pošle do věčných lovišť lovit bizony. Miliony lidí sledující tuto krvavou show zpočátku nenacházejí pro jeho nenávist vůči těmto "milým" stvořením pochopení, ale po čase si začínají zvykat na fakt, že krev neprýští z Árnieho ale z jeho rivalů. Na samý závěr filmu vtrhává náš svalnatý hrdina do řídícího střediska a jednou dobře mířenou salvou z kulometu podpořenou ještě pro jistotu plamenometem posílá do podsvětí hlavního záporáka celého filmu, moderátora soutěže Running Man. Poté co ještě přehraje davu lidí nahrávku z večera co měl údajně spáchat zločin, je očištěn a obrací zfanatizované davy proti televizním manipulátorům. V posledním záběru vidíme našeho svalovce objímajíce velkorážný kulomet a krasavici téže kadence. Co dodat? Pokud má někdo sílu shlédnout tuto frašku, vřele mu to doporučuji. Najde se jistě mnoho takových, kteří holdují takovým brutálním a bezduchým kýčům...
Naproti tomu kniha má zcela odlišný charakter. Na počátku jsme seznámeni s Benem Richardsem, odpadlíkem, žijícím v chudinské čtvrti oddělené od bohatší části blíže nespecifikovaného města širokým kanálem. V této části města je skoro nemožné sehnat nějaké prostředky k živobytí, a tak se Ben vydává přes kanál do velkého Zábavního paláce, v němž se on a jemu podobní propůjčují brutální zábavě, při níž je většina protagonistů usmrcena anebo těžce zmrzačena. Jediný výsledek utrpení těchto ubožáků je pár měsíců bezstarostného života pro jejich příbuzné, kteří dostanou po jejich smrti určitý peněžní obnos. Jen tak pro orientaci uvedu pár soutěží. Např. "Šlapacím mlýnem k balíku","Jak horké to dokážete uchopit?","Uplavete krokodýlům?",či "Vykopej si vlastní hrob", až po nejnáročnější hru nazvanou "Běžec". Ben tedy přichází, aby zaopatřil svou rodinu a díky své skvělé kondici je jako jeden ze "šťastlivců" určen právě jako Běžec. Smyslem této hry je unikat svým pronásledovatelům po dobu třiceti dnů. Pokud se mu to podaří, obdrží Ben sumu jednoho milionu dollarů. Dostává určitou peněžní částku, díky níž je schopen se pohybovat po celých Spojených státech, dále pak kameru kterou každý den musí nahrát krátký záznam ze stávajícího místa pobytu, sloužící jako vodítko pro jeho pronásledovatele. Ben se snaží prchat, co mu síly stačí a na své nezávyděníhodné pouti se setkává s mnoha odlišnými lidmi. Někteří mu poskytnou pomoc, ale najdou se i tací jež ho bez jakékoliv vidiny zisku udají, jen aby viděli jak umírá. Přes tato všechna úskalí se však Ben bez větších problémů dostává. Obrat nastává po pro lovce několika neúspěšných týdnech, kdy se kruh začne stahovat a Ben začíná tušit, že v této hře je příliš mnoho peněz, než aby mu povolili ji přežít. Když si toto vše srovnává v hlavě, napadne ho jen jediné východisko. Na nejbližším letišti unáší po přestřelce se svými honci obrovské dopravní letadlo Lockheed TriStar a vydává se přímo k Zábavnímu komplexu jako temný anděl na křídlech zkázy a zatracení. Ačkoliv je v poslední přestřelce těžce raněn, navádí z posledních sil obrovské letadlo přímo do oken Zábavního paláce. Na závěr své práce vkládám malou ukázku z konce knihy líčící Benův konec.
...Tryskáč, obrovský a řvoucí, vzbuzující dojem, jako by byl nadzvedáván rukou samotného Boha, právě přeletěl kanál. Letadlo stále klesalo a nyní letělo nad střechami jako stříbrný netopýr; konec pravého křídla minul slavný obchodní dům Glamour Column Store o pouhých dvanáct stop. Po celém městě zbělaly obrazovky Vé-Vé interferencí a lidé na ně hleděli s přihlouplou, ustrašenou nevěřícností.
Světu vládl hrom. Killian zvedl pohled od pracovního stolu a zíral do okna, které tvořilo celou jednu stranu místnosti. Mihotavý výhled na metropoli, od jednoho jejího konce k druhému, zmizel. Celé okno bylo vyplněno nalétávajícím tryskovým letadlem Lockheed TriStar. Jeho poziční světla blikala a na krátký okamžik, na neskutečný okamžik naprostého překvapení, děsu a neschopnosti uvěřit, zahlédl Killian, jak na něj civí Richards. Po tváři měl rozmazanou krev, černé oči mu plály jako oči démona.A Richards se křenil. Pak vytrčil prst. ,,-Ježíšikriste-" bylo všechno, co měl Killian čas ze sebe dostat.
Lockheed se lehce naklonil a vzápětí narazil do Paláce her ve třech čtvrtinách jeho výšky. Nádrže měl ještě víc než ze čtvrtiny plné. Rychlost o málo přesahovala pět set mil v hodině. Výbuch byl strašlivý. Ozářil noc jako boží hněv a ještě o dvacet bloků dál pršel z nebe oheň. ...
Tak to by asi tak bylo vše. Děj knihy je velmi barvitě popisován a svého čtenáře zcela pohltí. Když se pak octne zpět v realitě, musí se sám zamyslet nad tím, zdali není něco podobného možné již nyní. Odpověď nalezneme v televizním programu. Je sice pravda, že naše programy nemůžeme srovnávat s touto knihou, ale kdo ví, možná někdy v budoucnu ?!?...