Jan Amos Komenský (1592-1670) – spisovatel, myslitel, zakladatel moderní pedagogiky. Po studiích na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelberku působil jako učitel a kněz jednoty bratrské v Přerově a Fulneku. V r. 1628 natrvalo odchází z Čech, pobývá v polském Lešně, v Anglii, ve Švédsku, v Uhrách, v Holandsku, kde zemřel a je pochován.
Rozsáhlé dílo, které psal latinsky a česky, tvoří básnická alegorie Labyrint světa a ráj srdce, soubor pedagogických spisů (Opera didactica omnia-z nich zejména Informatorium školy mateřské, Velká didaktika, Orbis pictus- Svět v obrazech, brána jazyku otevřená), spisy vševědné (Cesta světla) a spisy náboženské (Listové do nebe, Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Truchlivý).
Labyrint světa a ráj srdce
Komenský neví, jaké zaměstnání si má vybrat. Vypraví se proto do světa, aby poznal různé druhy zaměstnání. Vydal s na cestu. Najednou se mu objeví čilý člověk, který se mu nabídne za průvodce. Jeho jméno je Všudybud a má za úkol provésti světem ty, kteří si ho chtějí prohlédnout. Poutník se raduje, že má zkušeného průvodce. Když ušli kus cesty, přidal se k nim zakuklený člověk jménem Mámení. Poutníkovi se nový průvodce nelíbil. Když to průvodce zpozorovali, dali mu jakousi uzdy a Mámení mu nasadilo brýle, kterými viděl vše obráceně. Naštěstí mu je nasadilo křivě takže se poutník mohl dívat na svět svýma vlastníma očima. Průvodci zavedli poutníka na vysokou věž a ukazovali mu jakési město. Mělo šest hlavních ulic, kde bydleli rozličné stavy. Uprostřed bylo veliké náměstí, kde se všichni lidé scházeli. Na východě byla brána života, kterou lidé přicházeli na svět a druhá, brána rozchodu, kterou se lidé rozcházejí do zaměstnání. Potom sešli z věže do jakési síně kde Osud rozděloval cedulky, kde je napsáno, co kdo bude ve světě dělat. Poutník prosil starce, aby si cedulku nemusel brát a mohl si vybrat zaměstnání jaké bude chtít. Bylo mu vyhověno. Vůdce vede poutníka nejdříve na rynk světa, zde se lidé liší obleky, pohyby i řečí. Poutník vidí, že jsou lidé všelijak znetvořeni. Zaměstnávají se neužitečnými pracemi a druhým práci ničí. Jsou ve své práci nestálí, vyvyšují se nad ostatní a chválí své dílo. Mezi nimi chodí smrt a šípy střílí do houfu. Někteří jsou jen postřeleni a snaží se žít dál, ostatní se radují a nemyslí na smrt. Poutník je napomíná, aby byli zbožnější, ale marně. Poutník přišel mezi řemeslníky. Bylo mezi nimi veselo, ale řemesla jsou nebezpečná. Pracuje se jen proto, aby se lidé najedli, ale zanedbávají svou duši. Ani tento život se poutníkovi nelíbil a proto ho Všudybud zavedl na loď, jestli se mu to tam nebude líbit. Vyjeli, když byl vítr. Poutník prodělal mořskou nemoc a když se uzdravil, viděl, že jejich loď stojí. Nebyl vítr. Najednou se přihnala bouře a zmítala lodí jako skořápkou. Loď se potopila poutník s několika cestujícími se zachránil. Potom zavedl vůdce poutníka do stavu učených. Za branou byl každý přeformováván, ale málo kdo toto formování vydržel. Poutník vydržel a byl vpuštěn do prostranství. Tam byli samí učení lidé. Potom byl zaveden do bibliotéky. Bylo tam mnoho polic a krabic. Vůdce mu řekl, že ti kteří mají bibliotéku se počítají mezi učené. Pak přišel poutník mezi ty, kteří spisovali knihy. Když přišli zase na náměstí, hádali se učenci o to, kdo má pravdu. Konečně někdo poradil, aby si zvolili soudce a ti že je rozsoudí. A ihned mnoho učenců se hlásilo na soudce. Ale nic nezpravili a tak se každý vrátil ke své práci. Poutníkovi se stav učených nelíbil a proto byl zaveden mezi filozofy. Vidí zde různé starce, jako Platona, Homéra, Pythagora, Aristotela, aj. Dále byl zaveden mezi gramatiky, básníky, fyziky, metafyziky, aritmetiky astronomy, astrology, historiky a politiky, ale nikde se poutníkovi nelíbí. Potom zavedli poutníka mezi alchymisty. Přišli do sklepení, kde mnoho lidí v kotlích něco vařilo, z jedné nádoby do druhé něco přelévali a různé věci přidávali. Poutník se dozvěděl, že to jsou alchymisté, kteří se pokoušejí udělati zlato z různých kovů. Poutník viděl, že mnozí pod kotlem zatopili mnoho, vše se jim převařilo, nebo málo a potom se jim to nedovařilo a museli začít znovu. Někteří toho museli vůbec nechat, protože měli málo uhlí. Dále přišel na místo, kde rozparovali člověka a ukazovali, co v něm našli. Byla to škola lékařů. Pak se ti lidé rozeběhli do polí a hledali různé byliny. Dále přišel do místnosti, kde byli učenci promováni na doktory práv, filosofie, na lékaře a lidé je měli tak jmenovati. Poutník je zaveden mezi pohany. Toto náboženství se mu nelíbí pro jeho nečistotu. Potom přišel mezi Židy, Mohamedány a křesťany, ale na všech vyznáních nalézá nějaké chyby. V další ulici byli samí soudcové. Jen málokteří jsou spravedliví. Většina koukala jen na peníze. Potom přišel mezi vládce. Byli obklopeni rady. Někteří měli kolem sebe spoustu lidí, kteří se starali o jejich pohodlí. Poutník přišel do poslední ulice, kde bylo hodně lidí červeně oblečených. Slyšel, jak rozmlouvají o tom, jak že by se mohla dát smrti křídla, aby se mohla rychleji pohybovat a lidi usmrcovat. Poutník se toho zhrozil. V tom přistoupili k bráně, kde se každého ptali, jestli má tobolu. Když ji ukázal, nasypali mu do ní peníze, pustili do sklepa a poručili jít dále na náměstí. Když vstoupil poutník do sklepa, uviděl mnoho nástrojů na zabíjení lidí. Když se dozvěděl, že je to na lidi, řekl, že myslel, že to je na nějaká dravá zvířata. Poutník šel dále na náměstí a viděl, jak tu všichni vojáci hýří, jedí pijí a i když byli přivedeni do sněhu a na mráz, ničeho nedbali. V tom udeřil kdosi na buben a všichni vojáci byli povoláni do bitvy. Každý vytáhl bodák a vzájemně se pobíjeli a zraňovali. Poutník se divil, proč to dělají a průvodce mu odpovídá, že se jejich pánové nepohodli a vojáci to musí urovnat. Po skončení bitvy viděl poutník odcházeti mnoho vojáků zraněných. Poutník praví, že tento stav je šeredný a proto šli dále.
7. červenec 2007
5 748×
971 slov
