Kosmas je prvním českým kronikářem a svou českou kronikou, psanou latinsky (Chronica Bohemorum), se stal zakladatelem českého dějepisectví. Narodil se pravděpodobně v kněžské rodině, studoval a zdržoval se po řadu let v cizině, v Lutychu a ve Francii. Po svém návratu do Prahy se stal kanovníkem pražské kapituly.
Na Pražském hradě, kde bylo centrum českého politického dění, se setkával s knížaty, velmoži a biskupy, s vedoucími vrstvami tehdejší české společnosti. Dlouhá desetiletí pozoroval, přemýšlel a kladl si otázky po smyslu věcí. Teprve jako stařec (ve svých 74 letech) se rozhodl napsat kroniku, v níž by svým současníkům nejen postavil před oči jejich minulost, ale v níž by se pokusil odpovědět ,, svým, tj. Čechům všem " , na nejzákladnější otázky : čím jsou, odkud přišli a kam směřují. Líčením minulosti mířil Kosmas k současnosti - šlo mu o mír mezi Čechy, o jejich integritu, o pevné mezinárodní postavení. To byla základní Kosmova idea a ta také jeho Kronikou proniká.
Česká kronika je jediným dochovaným dílem Kosmovým. Je to však dílo, které se stalo mocným duchovním impulsem a jímž české kronikářství, sotva se zrodilo, dosáhlo rázem evropské úrovně.
Tak, jak Kosmas vylíčil, mají klíčový význam v českých dějinách počátky. Již tvrzení, že Čechové přišli do liduprázdné země znamenalo, že česká země je vlastnictvím Čechů jako jejích prvních obyvatel. Volba prvního panovníka měla stejně základní význam - dokazovala odvěká práva Přemyslovců na vládu v zemi. Vlastním tvůrcem českého státu
nebyl podle Kosmy Václav ani Boleslav I., ale až Boleslav II., který rozšířil české panství. Ve skutečnosti tato zásluha náležela Boleslavovi I., Kosmas mu ji však nemohl přiznat, protože byl vrahem svatého Václava. Stejně slavným panovníkem byl pro Kosmu Břetislav I. za to, že prý rozšířil české panství o celé Polsko. Ve skutečnosti získal pouze Slezko, obnovil však jednotu českého státu a ustanovil, že knížetem se má stát vždy nejstarší z Přemyslovců. Tak si získal Kosmův obdiv.
Kosmas chtěl ve svém díle především říci svému národu čím je a kam kráčí, šlo mu o totéž, o co šlo o sedm set let později Františku Palackému. Své myšlenky nedovedl říci tak jasně jako Palacký, je však zřejmé, že mu šlo o toto : Čechové jsou jedním národem a byli jím vždy, protože pocházejí z jednoho předka - praotce Čecha. Původně žili v blaženém, zlatém věku, bez soukromého majetku a bez zákonů, v plné svobodě a rovnosti. Později však u nich došlo k "převrácení mravů" a byli nuceni zvolit si soudce. Ve své hlouposti nebyli však ani s nimi spokojeni a žádali si knížete. Dosadili si ho sami, sami se vzdali své svobody a odevzdali se s celým svým majetkem do jeho rukou. Udělali to dobrovolně bez přinucení, jejich čin byl však neodvolatelný. Přemyslovci se stali knížaty na všechny časy, vlastníky celé země, lidí i majetku českého lidu. Již Přemysl spolu s Libuší ustanovili všechny zákony, celý společenský pořádek, který měl také věčné trvání. Vznik tříd, feudálního uzspořádání společnosti a státu byl tedy výsledkem dobrovolného činu ze strany lidu.
Kosmovi současníci byli lidé chudí, kdo z nich chtěl jíst dosyta, musel žít na úkor jiných a musel k nim být také krutý. Doba byla primitivní a primitivní byli také lidé, kteří v ní žili. Mohli si však již dovolit přepych vydržovat si nejen bojovníky, ale i lidi, kteří se věnovali stejně málo produktivní, ale nezbytné práci - myšlení. Bez vzdělání a vzdělanců nemůže žít žádná jen trochu vyspělá společnost a nemohl se bez nich obejít ani český přemyslovský stát. Vzdělanost byla ovšem monopolem církve, jen její příslušníci uměli číst a psát a užívali mezinárodního jazyka - latiny. Středověká vzdělanost tak byla kuriózním výtvorem poměrně úzké skupiny gramotných žijících mezi masou negramotných.
Kosmas zemřel před osmi sty sedmdesáti lety ve svém skromném domku na Pražském hradě. Neproslavil se hrdinskými činy, přesto však jeho dílo přetrvalo dodnes a je velkým poučením pro všechny generace, i ty budoucí.
použitý materiál :
KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ, vydal ODEON, Praha 1975
14. září 2007
5 860×
638 slov
