Jak společensko-politická situace ovlivnila osudy literárních postav
Povídková sbírka Směšné lásky upoutá na první pohled několika vcelku jednoduchými příběhy, kterým však nechybí filozofická myšlenka. Jejich hlavním tématem jsou milostné vztahy. Autor se zabývá především ženami a je patrné, že se dokáže skvěle vcítit do jejich myšlení.
Na pozadí těchto povídek můžeme nalézti i jistou kritiku společnosti druhé poloviny dvacátého století, která často nepříjemně zasahuje do vztahů hlavních hrdinů. Taková kritika je snad nejvíce patrná již v první povídce Nikdo se nebude smát. Pomineme-li časté oslovení „soudruhu“, je jasným a neveselým znakem doby minulé osud dívky hlavního hrdiny-Kláry, jinak ve všech směrech téměř dokonalé, která se musí díky špatnému kádrovému posudku denně sklánět nad šicím strojem ačkoli má mnohem vyšší kvality. Také by bylo nemístné, aby se někdo dozvěděl, že tato dívka dočasně přebývá u svého přítele. Proto se musí skrývat, aby přílišné klepy a pověsti nedonutily starého dobrého bytného slečnu vykázat. Dále je patrné nepřiměřené sledování chování hlavního hrdiny-učitele na vysoké škole, kterého nepříjemnost v soukromém životě dostane až k zasedání uličního výboru, který vrcholí nesmyslným ukončením vztahu i vyhoštěním z učitelské praxe na dané škole. Tedy naprostou prohrou, které se člověk, který žije v této době, nezbaví. Kundera však označuje takovýto konec, ke kterému došlo díky postupnému chodu absurdních událostí, spíše za komický, nežli tragický, čímž se této době na jednu stranu vysmívá a na straně druhé cítí její vážnost.
Také z ostatních příběhů můžeme vycítit společenskou šeď, kdy osudy „občanů“ jsou v zajetí nepřiměřených příkazů a zákazů a nepřijatelné kontroly politické ideologie.
8. září 2007
7 218×
262 slov
