Kundera, Milan - Žert

Milan Kundera(*1.4.1929 Brno)
Český prozaik, básník, dramatik a esejista žijící ve Francii.Kundera je synem brněnského muziologa Ludvíka Kundery.Po maturitě na brněnském gymnáziu se zapsal na filosofickou fakultu University Karlovy, ale studium záhy přerušil a studoval hudební skladbu.Absolvoval pak filmovou fakultu AMU a v letech 1958-70 zde přednášel světovou literaturu.V roce 1975 odešel do Francie, kde mu bylo nabídnuto místo hostujícího profesora na universitě v Remeši.V roce 1979 byl zbaven československého občanství.Nyní žije trvale v Paříži, do vlasti se po roce 1989 vrací jen zřídka stejně jako jeho dílo, jehož pozvolné vydávání sám řídí.Jeho román Žert je velmi důležitá kniha z poválečné literatury.Často je v souvislosti s Žertem citován výrok Louise Aragona, že jde o jeden z největších románů století.

Žert
Knížka Žert vypráví o tom, jak nevinný vtip může mít v totalitním režimu nedozírné následky, ztrátu všeho, co jsme měli.Příběh začíná návratem Ludvíka Jahna do svého rodného městečka na Moravě, které mu díky dlouhému odloučení již nic neříká, veškeré emoce, láska k rodnému městu a vzpomínky jsou zapomenuty.Teprve později se mu vybavuje jeho charakter a příkoří, kterými musel projít.V celém příběhu se střídají vzpomínky s krutou realitou.
Jednoho dne přijde za Ludvíkem Jahnem redaktorka z rozhlasové stanice, aby s ním jako s vědeckým pracovníkem nahrála rozhovor. Po té, co se představí jako Helena Zemánková, manželka profesora přednášejícího marxismus na univerzitě, dojde mu, že je to žena jeho bývalého spolužáka a jednoho z hlavních lidí, kteří zapříčinili jeho utrpení.Vypráví o své lásce, o Markétce, idealistické svazačce.Strana, komunismus, byl pro ni vším.Odmítala chtíč, zajímala se jen o ideologii.Jednou Ludvíkovi říkala, že má pro něj překvapení.Myslel si, že snad její rodiče odjeli a tak budou moci být společně na chatě, kterou si Ludvík půjčil od svého kamaráda.Tím překvapením však bylo, že Markéta měla jet na čtrnáctidenní stranické školení.On neskrýval své zklamání a ona jej považovala za krutého a sobeckého, bez cítění pro stranu, národ a politické myšlení.
Ludvík měl značný smysl pro legraci a protože Markétka byla velmi naivní, často si z ní utahoval.Ve stejném duchu byla míněna i pohlednice, na které stál provokativní text:“Optimismus je opium lidstva, zdraví duch páchne blbostí, ať žije Trockij!“Pohlednice se však dostala do rukou fakultní svazácké organizace a ta ji rozhodně nebrala jako žert.Ludvík byl prověřován, vyslýchán a podezírán ze spiknutí.Nejdříve byl zbaven funkce ve svazu studentů na universitě a posléze, hlavně díky svému domnělému kamarádovi Zemánkovi, vyloučen z KSČ a university, čímž se obrací naruby celý jeho život.I přes to mu Markéta slíbila, že ho neopustí, i když ji k tomu Zemánek nabádal. Když ale zjistila, že Ludvíkovi politické názory a aktivita není taková, jakou považovala za odpovídající, tak se sním rozešla.
Protože byl vyloučen z fakulty a byl údajným nepřítelem strany, musel nastoupit na vojnu k „pétépákům“.Tam se seznámil se mnoha charakterově rozdílnými lidmi.Například s Jindřichem, který neustále posílal manifesty Stalinovi a Trumanovi, Matloch uměl nádherně zpívat a nadávat, nebo takový Čeněk, který studoval na výtvarné škole, kde byl za své kubistické dílo vyloučen.Vedle těchto byl u pétépáků také syn údajného špióna.Ten věřil v ideály komunismu, byl členem Strany, ale jakožto synovi kolaboranta mu nikdo nevěřil.Poslal stížnost, že zde nejsou vychováváni, ale trýzněni.Domníval se, že to celou situaci vylepší.Jeho dopis však neměl předpokládaný úspěch, ba naopak.Byl vyloučen z KSČ, což považoval za osobní prohru,proto se také otrávil léky.Celý tento děj nastiňuje tehdejší skutečnost v pravém světle a utrpení, které museli lidé během totalitního režimu prožívat.Ludvík byl po kruté a úmorné vojně donucen nastoupit do dolů.
Ludvík při rozhovoru s redaktorkou Helenou začne navazovat kontakt.Klaní se jejímu mladému vzhledu a kráse, ne však z opravdové náklonnosti, ale z důvodu pomsty kamarádovi, který ho kdysi zradil.Od svého evangelického přítele si půjčí byt v rodném městě.Tento přítel ho zrazuje od pomsty, která nic neřeší a jen ztěžuje život a dělá z něho peklo.Ludvík se však nenechá od svého plánu odradit. Sejde se s Helenou, která se mu svěřuje o své lásce k lidovému prostředí, vypráví, jak se seznámila se svým mužem na manifestaci, o jeho životě a především o působení ve folklórním souboru. Pod vlivem alkoholu se odeberou do půjčeného bytu, kde spolu prožijí fyzickou lásku.Takto si Ludvík představoval svoji pomstu na jejím muži a má ze svého činu radost.Záhy se však dozvídá, že Helena se svým manželem již tři roky intimně nežije.Poslouží tím tedy Zemánkovi, který se chce se svojí manželkou rozvést a má již mladou přítelkyni.Navíc Zemánek již není stalinista, ale liberální komunista a obhajuje stejné názory jako Ludvík.Když se dozví o vztahu své manželky s Ludvíkem popřeje mu mnoho štěstí.Ludvík už ale chce skončit tento hloupý žert a proto řekne Heleně, že je mezi nimi konec, že už ji nechce nikdy vidět.Helena je tímto odmítnutím naprosto zdrcená a snaží se otrávit se prášky, ale místo toho sní omylem jen projímadlo.Po tomto zážitku se nechce s Ludvíkem také už nikdy setkat.
Ludvík se cítí osamocený a tak se vrací ke své staré lásce-k hudbě.Společně se svým kamarádem, který založil folklórní skupinu, hraje na zábavě.Je šťastný,cítí, že je opět mezi svými, mezi těmi, od nichž byl násilně odtrhnut.
Kundera dokonale zachytil dění tehdejší doby, neštěstí, ke kterému se člověk může dostat i díky pouhému vtipu.