Autor: Milan Kundera
Ilustrace: Boris Mysliveček
Nakladatelství: Atlantis v Brně , r. 1991 jako svou 10. publikaci, 325 stran
Téma: Knížka “Žert” vypráví o tom, jak nevinný vtip může mít v totalitním režimu za následek ztrátu všeho, co jsme měli.
Hlavní postavy: Ludvík Ján, Markéta, Zemánek, Jindřich, Matloh, Čeněk, redaktorka Helena Zemánková.
Charakteristika postavy: Markéta
Dívka nedobytná, která se zajímá jen o ideologii. Strana, komunismus je pro ni vším, více než vlastní život. Svému chlapci vypráví i překvapení, kterým jak se ukáže je politické školení. Když nedokáže skrýt své zklamání tak ho nazve sobeckým a krutým. Kvůli Markétě je vyslýchán, podezírán ze spiknutí a vyloučen ze školy. Slibovala mu věrnost, ale tu zachová jen svému politickému přesvědčení a straně. Markéta nemá smysl pro humor, všechno bere příliš vážně. Je to dívka hezká a bystrá.
Knížka začíná návratem Ludvíka Jána do svého rodného městečka na Moravě, které mu díky dlouhé separaci nic neříká. Jedneho dne se sejde s redaktorkou Helenou Zemánkovou.Té vypráví o tom, jak mu jeden žert úplně zničil život. O tom, jak se dostal na vojnu k “pétépákům”. Zjistí, že Helena je manželkou jeho bývalého spolužáka a jednoho z čelních lidí, kteří zapříčinili jeho utrpení. Ludvík se chce pomstít tím, že se s Helenou vyspí. Jenže poté zjistí, že se svým manželem už tři roky nežije. Helena se domnívá, že získala Ludvíkovu lásku, ale ten o ni nestojí. Když si to uvědomí, tak se chce otrávit, ale nepodaří se jí to. Ludvík začne hrát ve folklorní skupině, kde se cítí mezi svými.
Knížka “Žert” vypráví o tom, jak to vypadá v totalitním režimu. Vykresluje postavu Ludvíka Jána, veškeré emoce, lásku k rodnému městu, vzpomínky. Seznamujeme se s jeho charakterem a příkořími, kterými prošel. V příběhu se střídají vzpomínky s realitou. Děj nastiňuje tehdejší skutečnost v pravém světle, vypráví o tom, co museli neloajální lidé během totalitního režimu prožívat.
Rozpad iluzí, rozklížení charakterů románě dominují. Jednotlivé postavy reprezentují dobové typy. Román je nazýván “Románem lidské existence”.
“Nesmíš se na mě zlobit,” řekla mi Markéta, “musela jsem jim ji ukázat.”
“Neomlouvej se,” řekl jsem Markétě, “znali ji stejně ještě dřív, než s tebou mluvili, kdyby ji neznali, nebyli by si tě volali.” “Já se nijak neomlouvám, ani se za to nestydím, že jsem jim ji dala přečíst, tak si to nesmíš vykládat. Jsi člen strany a strana má právo vědět, kdo jsi a jak smýšlíš,” ohradila se Markéta a pak mi řekla, že byla zděšena tím, co jsem napsal, když přece všichni víme, že Trockij je největší nepřítel všeho, zač bojujem a proč žijem.
15. srpen 2007
13 830×
455 slov
