Jedná se o groteskní hororovou novelu napsanou Ladislavem Fuksem. Kniha je řazena k druhé vlně literatury ovlivněné druhou světovou válkou (podobně jako Ostře sledované vlaky). Hlavním námětem je postavení vojáka z první světové války a zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla před hrůzy německé okupace a druhé světové války a pozorování rozkladu jeho osobnosti. Dílo kritizuje manipulaci s člověkem a lidi, kteří se nechávají manipulovat.
Karel Kopfrnkingl – Pracovník krematoria, vysloužilý voják z první světové války, manžel Marie (Lakmé). Tvrdí o sobě, že je romantik, má rád svou rodinu a je v manželství se svojí ženou šťastný již dlouhou dobu. I přes tato tvrzení si stále nechává zkoušet krev, nemá-li pohlavní chorobu (zřejmě navštěvuje nevěstinec) a jeho nejoblíbenějším tématem je smrt zpopelněním. Má doma dokonce vystaven „jízdní řád smrti“, tedy pracovní řád krematoria. Je snadno manipulovatelný, ačkoliv ne přímo hloupý.
Marie (Lakmé) Kopfrkinglová – Karlova žena. Tichá, černovlasá půvabná žena, která má svého muže ráda i přes jeho „zvláštnosti“. Jeho počínání při německé okupaci jí rozesmutní, ale nic proti němu nepodniká. Je poloviční židovka.
Willy Reinke – Němec, člen NSDAP, velký politický aktivista. Je pokrytec. Manipuluje s lidmi, aby potírali Židy, ale sám se žádného činu nedopustí.
Děj začíná společnou vycházkou rodiny Koprkinglových do Zoologické zahrady, ve které se Karel a Marie kdysi seznámili. Karel je vykreslen jako spořádaný milující manžel, abstinent. Je zaměstnancem pražského krematoria. S manželkou má dvě děti, Zinu a Milivoje. Rád pročítá knihu o Tibetu, ze které má myšlenku, kterou ospravedlňuje svojí práci, totiž že spalováním urychluje vstup duše do nebe.
Pan Koprkingl má přítele Williho Reinkeho, který se u něj doma občas ukáže a působí na něj svými řečmi o tom, že by měl vstoupit do strany (NSDAP) apod. Pan Kopfrkingl však jeho názory zprvu nesdílí. Jednoho dne ale Willy pozve jeho a Milivoje na box. Jdou tedy a Willy se Karla opět snaží přesvědčit o tom, že má v sobě německou krev a měl by ji cítit, že Hitler všechny spasí a o jiných podobných věcech. Pan Kopfrkingl si zřejmě vzal k srdci něco z jeho hovoru, neboť doma oznámil, že v sobě cítí německou krev a vstoupil do SdP.
Díky tomu musí zanedlouho potom plnit úkol, při kterém se na příkaz Williho převléká za žebráka a infiltruje se mezi Židy při židovském svátku Chevra Suda. Když postává před židovskou radnicí, poznává některé své přátele, ke kterým kdysi vzhlížel a nyní jsou mu podáváni jako okrajoví členové společnosti, členové umírajícího národa. Po úspěšném splnění úkolu je pozván do německého kasína, ve kterém na něj Willy opět tlačí. Nyní v záležitosti jeho nevhodného manželství s poloviční židovkou Marií. Pan Koprkingl se nechá zmanipulovat a vše vyřeší oběšením své ženy v koupelně. Záležitost dokonce nahlásí na kriminální policii jako sebevraždu jeho ženy.
V těchto chvílích už se z Karla Kopfrkingla stává zrůda. Je pro svůj vhodný přístup ke své židovské ženě povýšen na ředitele krematoria a je dokonce pozván jako konzultant v záležitosti masové kremace k nějakému německému důstojníkovi. Když se dozvídá, že jeho syn Milivoj se stýká s boxerem, který boxuje, aby obstál proti němcům, rozhodne se Miliho zabít. Udělá to v krematoriu kovovou tyčí. Těla se zbaví tak, že ho umístí do velké rakve německého důstojníka, která bude hned druhý den ráno spalována. Na policii nahlásí zmizení svého chlapce.
Když chce „ušetřit utrpení“ i svoji dceru Zinu a chystá se s ní na „návštěvu“ krematoria, je odvezen do blázince.
Dílo je psáno er-formou, dominantní jsou v něm ale projevy a myšlenky pana Kopfrkingla. Jazyk je striktně spisovný. Opakující se motivy, věty a slova v díle vytvářejí dojem neskutečnosti, jakési nepodařené divadelní hry, ve které jeden herec hraje více postav. Postavy také připomínají ošklivé voskové figuríny, jakoby z obludária, které je líčeno ze začátku knihy.
Matouš Pilný
30. květen 2013
18 367×
638 slov