Legenda o Svaté Kateřině

Bibliografický záznam: Autor: neznámý, překladatel:Jan Lehár a Alexandr Stich, nakladatelství: Český spisovatel, místo a rok vydání: Praha, 1997.

Téma: Přes všechny bolesti Kateřina nepřestává věřit v Ježíše Krista, Boha a v křesťanství, jehož základní rysy jsou zde vyjádřeny na příkladu mladé Kateřiny.

Látka: Tato legenda (příběh) se odehrává asi ve 3. století n. l. především v Alexandrii a na ostrově Kypr.

Fabule: Tato legenda pojednává o krásné Kateřině, dceři alexandrijského krále, která po otcově smrti odmítá každý sňatek, jelikož je přesvědčena, že se žádný muž nevyrovná její kráse a vzdělanosti. Když odmítne i ruku císařova syna, její matka ji záhy přemluví, aby navštívila křesťanského poustevníka. Ten Kateřině líčí krále a syna panny Marie, který ji dokonce ve všem převyšuje. Kateřina se do něj zamiluje (do Ježíše Krista), přestane být pohankou a přejde na jeho víru (křesťanství). Takto Kateřina ovlivnila mnoho lidí, a proto se křesťanství pomalu rozrůstá. To se však protiví císaři Maxenciovi, který přijede do Alexandrie se záměrem vymýtit křesťanství. Císař ji ani s pomocí 50 učenců neodvrátil od křesťanství, a tak ji s mnoha dalšími nechal umučit. Nakonec její a Kristova duše najdou v nebi spasení.

Syžet: V příběhu nejsou žádné časové skoky.

Postavy: Kateřina – Krásná, mladá a chytrá dcera alexandrijského krále
Matka Kateřiny – Pohanka rozdávající moudré rady.
Otec Kateřiny – Alexandrijský král; oddaný pohan.
Císař Maxencius – Zlý, krutý a bezohledný pohan; aj.
Motivy: Autor chce čtenáře více sblížit s křesťanstvím a životem mučedníků.
Jazyk: Text je psán staročeštinou se sdruženým rýmem. Často se zde vyskytuje přímá řeč. Objevují se metafory a přirovnání.

Styl: Druhé vidění: A jakž juž uzřě ten čásek, ež sě ľudé rozbrojili biechu i upokojili všichni v svých pokojiech senně, tak bez meškánie neléně inhed do komňaty šedši, opět svú deščku nadvedši, kleče před ní v dobrém sysle, plačíc, proséc, v divném čísle modlitvy rozkládajíci a vždy toho žádajíci, by Maria, božie matka, prosila svého děťátka, by sě jiej viděti dalo a ji za sluhu přijalo i za chot věčnéj ozdoby. V téj modlitvě i z té mdloby sen jiej vznide na oči, skrzěňž u viděnie kroči v rozkošné a divné, krásné.