Leoš Šimánek - Kolem světa Amerikou, Tichomořím do Asie

Základní škola Šlapanov

Leoš Šimánek

Kolem světa Amerikou, Tichomořím do Asie

Kateřina Půžová

6.třída 2005

U indiánů kmene Hare na řece Mackanzie poblíž polárního kruhu v severozápadní Kanadě

Z řeky, na které plula výprava pana Šimánka na obyčejně udělaném voru, viděl cestovatel pan Šimánek dva velké obytné stany. Bylo to obydlí indiánů kmene Hare. Tito indiáni v létě loví ryby a suší je. V zimě s nimi krmí psi a sebe, protože bydlí ve srubupoblíž polárního kruhu a chodí se psím spřežením lovit zvířata. Jejich kůži pak prodávají. Umí dobře anglicky, protože u nich už dlouho je misie, dokonce mají i katolický kostel. I když je zima v těchto místech velmi krutá, mají ji indiáni ze všeho nejraději.

U Eskymáků na pobřeží Beaufortova moře, části Severního

ledového oceánu

Cestovatel pan Šimánek navštívil Eskymáka Ekaluna. Ekalunovi bylo více jak 60 let a celý život bydlel ve stanu přímo na pobřeží Beaufortova moře.Živí se lovem velryb, běluh jejich tuk suší, solí a pak jedí. Říkají tomu muktuk.V zimě loví se psím spřežením soby karibu.Ve svém jazyce si říkají Inuité.

U indiánů kmene Tarahumara v mexickém pohří Sierra Madre

Cestou na jih zdolával cestovatel jeden horský hřeben na druhý a hledal kmen Tarahumara.To jsou indiáni, kteří prý nemají vůbec žádné spojení s civilizovaným světem. Nenašel však žádné lidi a došla mu voda, všechna koryta byla vyschlá. Od smrti žízní ho vysvobodil pes, který mu ukázal pramen skrytý ve skalní průrvě.Po delší době narazil na indiány z kmene Tarahumara. Obdivovali ho, protože dosud u nich nebyl žádný „gringo“ –Evropan-jejich život je těžký. Ručně obdělávají suchou zem, kde vyroste jen kukuřice a fazole. Na přilepšenou se jim podaří občas ulovit křepelku. Jejich zbraní pro lov je pouze prak z kozí kůže. Zajímavé je že všichni obyvatelé vesnice mají stejný rendlíkový účes. Ten se vyrábí tak, že se na hlavu nasadí hliněný hrnec a vlasy vyčnívající vlasy se odřežou ostrým nožem.

U indiánů kmene Cuna na Panamských ostrovech San Blas

Cestovatel se chtěl dostat do Kolumbie. Po souši to ale nešlo. Tak se domluvil s kapitánem lodě, že ho tam doveze. Ten ho ale vysadil na jednom neobydleném ostrově. Jídla tam měl dost, všude bylo ovoce a ve vodě ryby. Po týdnu zahlédl loď a ta ho vzala na jiný ostrov. Ten byl pro změnu přelidněný. Ale nemá pitnou vodu. Nic se tu nepěstuje, všechno se dováží z pevniny. Lidé tu ale bydlí, protože je neobtěžují komáři a vane tu pořád vítr, který dělá horko snesitelnějším.Za měsíc, po který byl Šimánek na ostrově, postavili se svým novým kamarádem kánoi vydlabanou z jednoho kmene. Jako odměnu pili pivo, ale jen do té doby, než cestovatel viděl jeho výrobu. Kukuřičné listy ženy přežvýkaly a vyplivly. Potom hmotu nechaly zkvasit. Pivo pijí z půlek kokosových ořechů.

Indiánů kmene Siona v Amazonské nížině v Eknádorii

Ze svými novými přátely indiány odplouvá pan Šimánek po řece Ryo Tarapua na ručně vydlabané kánoi do jejich vesnice. Jejich domečky jsou na kůlech a leze se tam po žebříku. Žebřík se na noc vytáhne a tím jsou chráněny před havětí z džungle. Řeka jim dává obživu, ale je i nebezpečná. Je plna dravých piraní. Ty dokáží během patnácti minut člověka ohlodat na kost. Větší děti s starají o malé, aby jejich rodiče mohli pracovat na poli.

U vysokohorských indiánů v Peruánském pohoří Cordilliera Blanca

Při přechodu pohoří Andy narazil cestovatel na obyvatele žijící v nadmořské výšce skoro 4000m. Pěstují tam brambory, chovají prasata a jiná domácí zvířata. Bydlí v chatrčích a jsou velice skromní. Dvě děti mají dohromady jedny boty, takže když je jedno venku, druhé musí být doma. Ponožky neznají vůbec. Děti pasou prasata a přitom spřádají neodmaštěnou vlnu, z té jim potom maminka uplete svetr a klobouk, které nepromoknou. Nikdo nemá více než jedno oblečení, jedí většinou pouze ovčí sýr a brambory a přece jsou šťastní.

U polynésko – melanéských míšenců na ostrůvcích Lau souostroví Fidži

Na tuhle cestu si pan Šimánek musel obstarat i povolení, aby mohl jet do ostrovů Rádži. Naštěstí se dostal mezi vyjímky. Vláda totiž řekla, že tento ostrov nebudou navštěvovat cizinci. V povolení bylo napsáno, že tam může zůstat jen když budou souhlasit ostrovní lidé. Když dojel, hned ho vítal náčelníkův syn Danim.Lidé si tam žijí velmi dobře. Někteří jsou chudší, někteří bohatší. Pan Šimánek se zúčastnil obřadu pití kawu, což je zřejmě velmi alkoholický nápoj. Při tomto obřadu nesmí být ženy a muži pijí po sobě podle důležitosti. Po několika dnech šel pan Šimánek dostavět spolu s Danimem loď thamakau. To je loď, která se staví pouze na tomto ostrově. Nejzajímavější byla cesta z ostrova na této lodi, protože mladý Danim řídil loď bez kompasů pouze za pomoci slunce a hvězd a to naprosto přesně.

Melanésanům v laguně Lau na šalamounském ostrově Malatia

Cestovatele Šimánka převezli malý chlapci na jeden z ostrovů v laguně Lau.Tyto ostrovy jsou uměle vybudované z korálů ,písku a hlíny.Začali je budovat pobřežní obyvatelé,aby byli v bezpečí před kanibalskými horskými kmeny.Lidé se tu živý rybolovem a výrobou náhrdelníků z zubů sviňuchy mořskéa z perleti z mušlí.Tyto náhrdelníky jsou velmi drahé.Nevěsta se koupí za 3 takové náhrdelníky.Panu Šimánkovi se zde velmi líbilo,ale byl nucen odjed,protože nedokázal žít s nejbližšími přáteli obyvatel těmi jsou blechy a vši.

U MELANÉSANŮ NA OSTROVĚ TELINA V ŠALAMOUNSKÉ LAGUNĚ MAROVO

Jednou se Leoš Šimánek vypravil k Melanésanům, jejichž předkové byli lovci lidí. Teď je to jiný případ. Na ostrově si pan Šimánek našel přítele jménem Romulus. Jednou s ním šel na místo, kde se dřív dělali obřady a jedli lidi. Byli tam samé lidské lebky. Druhý den šli lovit Kanice – Kanic je velmi velká ryba. Ale než Kanici vylovili půlku jim sežrali žraloci. A málem sežrali i Leoše Šimánka.

U DANIŮ V ŮDOLÍ BALIEMU V INDONÉSKÉM IRIANU JAYA – ZÁPADNÍ NOVÉ GUINEI

První obyvatelé, na které cestovatel v Západní Nové Guinei, byli pocivilizovaní Daniové. To se projevuje tím, že muži s kdysi velmi bojovného kmene teď pouze prodávají své zbraně turistům a za utržené peníze si kupují alkohol a cigarety. Až dále, ve výšce téměř 4000m našel cestovatel původní obyvatele. Všichni chodí skoro nazí. U mužů je jediným kusem oděvu chránič penisu ze špičky tykve, ženy nosí sukénky z pandánových listů. Bydlí v chatrčích se střechou z trávy, muži zvlášť, ženy, děti a prasata dohromady. Za celou dobu putování to bylo jediné místo, kde se cestovatel nijak z domorodci nedomluvil. Nejvíce ho zaujala výroba soli. To se namočily stvoly banánovníku do velmi slaného rybníka. Potom se nechaly usušit a spálit. Popel se používá jako sůl.

U Yaliů v horách Jayawijaya v indonéském Irčanů Jaya

V Západní Nové Guineji se cestovatel dozvídá,že v horách ještě žijí kmeny ,které nepřišli do vztyku s bělochy a jsou na vývojovém stupni doby kamenné.Velice nepřístupnou krajinou se k nim pan Šimánek dostal .Jsou to Yaliové.Oblíkáné či spíš neoblečené chodí jako Daniové.Když byl s nimi na lovu kance,poznal že používají k boji pouze ostré kameny.Na ozdobu svých hlav používají usušené papoušky.Cestovatel jim věnoval svou mačetu,kterou považovali za zázračný nástroj.

U horskýchrolníků v údolí řeky Zeraušanu v tádžickém pohoří Alay

Do vesnice se výprava cestovatele dostávala velmi těžko. Silnice byla vysekaná ve skále a byla velmi úzká. Obyvatelé se do své vesnice dostali znovu teprve v 90.letech. Před tím byli Stalinem zahnáni do údolí, kde museli pracovat na bavlníkových polích jako otroci. Nyní už jsou soběstační, pěstují brambory a meruňky. Největší radost měli všichni z fotografování. Pan Šimánek musel udělat každému portrét, který si pak vyvěsili v domcích.

U ruských kovbojů v údolí Zelenčuku v evropské části západního Kazaku

Cestou do evropské části západního Kazaku nepočítal pan Šimánek s tím, že bude mít problém s cestou tam.Podlamuje se pod ním most.Nakonec přejede řeku po náhradním mostku pouze na motorce a jeho přítel zůstává na místě,aby počkal na Leoše a Lenku Šimánkovy. Zatím pan Šimánek a jeho žena se vydají do hor .Jdou přes vysoké hřbety až dorazí téměř na okraj ledovce.Tam v salaši bydlí rodina, která se živí pasením krav.Do nejbližší vesnice, která je 30km daleko, jedou jen prodat vejce, mléko a krávy na porážku. V zimě jsou úplně odříznuti od světa.

Potom se připojili všichni z expedice k pastevcům, kteří hnali ovce do hor. Bylo jaro a čekal je celý půlrok v horách, podél gruzínské hranice, kde na jednu stranu vidí do Evropy a na druhou do Asie.