„Není římského lidu“.Tato slova vyřkl císař Domitius Nero potom co dal zapálit Řím.Den předtím se projížděl se svou druhou ženou Pappaeiou Sabinou městem,nikdo ho nezdravil,nikdo ho neobdivoval.Lidé nechtěli zdravit a uctívat krutovládce,který je nechával hladovět a sám se cpal vybranými lahůdkami.
Děj však začíná jindy,o 10 let dříve.V Rímě vládne Klaudius.Jestli se to tak dá vůbec nazvat.Ve skutečnosti drží otěže vlády ve svých rukou jeho druhá žena,ctižádostivá Agrippina.Ta dala zavraždit jeho první ženu Messalinu a teď má spadeno i na něho.Klaudia otráví a k vládě dosadí svého syna z prvního manželství Domitia Nerona,ikdyž ten není oprávněným dědicem trůnu.Tím je plachý Britanikus,syn Klaudia a Messaliny,bratr první Neronovy manželky Oktavie.
Hlavní postavou ale není Nero nýbrž Petronius,řádný a spravedlivý římský občan,oblíbenec lidu a do jisté doby i císaře a jeho žečny.Přísloví „Za vším hledej ženu“ Tu úplně neplatí,muselo by seč dodat „a Petronia“.Titus Gaius Petronius se narodil v Pompejích,v dobré rodině,jak finančně tak citově.Při narození mu věštkyně Eirene předpověděla mnoho lásek a také mnoho zklamání.S poslední láskou má přijít i smrt.
Začneme od začátku.Petroniova dětská a jinošská léta poznamenala Flavia Flava,temperamentní blondýnky a výbornou muškou,pokud jde o střelbu z luku.Petronius s ní prožil pár vášnivých nocí u moře,ale po čase si uvědomil,že už to není ta Flavia Flava,kterou si pamatoval jako nedospělou dívku,něž odjela do Říma k císařskému dvoru,kde se naučila neupřímnosti a předstírání.
I Petronius odjíždí jako mladý vzdělaný a nadaný muž do Říma a pomocí básně se dostává k císařskému dvoru.Později zde potkává svou druhou lásku otrokyni Epicharis a její zasněné oči ho naprosto uchvátí.Ale i zasněná a přemýšlivá Epicharis ho opustila.
Petronius zdrcený odchodem Epicharis odjíždí do Bithynie jako místodržící.Tam se po uvítací ceremonii setkává s mladou,krásnou a hlavně vzdorovitou Alyattou.I ona se do něj zamiluje,vezme si ho,ale když otěhotní změní se a Petroniovi se vzdálí.Alyatta umírá při porodu,již mrtvé holčičky.Petronius,aby utekl před krutou skutečností,začíná psát Satiry a po prodlouženém místodržitelském pobytu se vrací zpět do Říma s mnoha dary a úctou bithynských občanů.
V Římě si zařídí přepychový dům a sblíží se opět se svou sousedkou.Jako malou ji houpával na klíně,ale teď je z ní krásná žena a nikdo jí neřekne jinak než „římská venuše“.Je to Poppaea Sabina,pozdější žena císařova.Toto poblouznění však netrvá dlouho.Jednoho dne totiž Petronius zahlídl Poppaeu jak bije otrokyni,která rozbila flakónek s vůní,kterou měla po matce.
Petronius se vrací ke své samotě a funkci římského arbitra.U římanů si získává obdiv a přezdívku soudce krásy.Věnuje se státnickým záležitostem a snaží se přeměnit císaře Nerona v lepšího člověka,aleč nedaří se mu to.Nero nadále odstraňuje nepohodlné lidi a nedbá žádostí a proseb římského lidu.To pomalu,ale jistě,vede ke vzpouře.
Začíná hon na spiklence a křesťany.V této neutěšené době potkává Petronius vítěznou lásku,Nealcé,mladičkou otrokyni.Je krásnější než římská venuše Poppaea,zasněnější než Epicharis,vzdorovitější než Alyatta a impulzivnější než Falvia Flava.Petronius se s ní ožení a později mají syna.
Hon na spiklence vrcholí,umírá mnoho nevinných,ale i vinných.Před císařovou šíleností stihne utéct jen dlouholetá Petroniova přítelkyně Marcia a Nealcé se synem.Petronius si podřezává žíly,hoří vítězná láska,rudý proud krve se mísí s vůní květů v zahradě a vše zahaluje žlutá mlha.
Den po Petroniově smrti si bere život i sám Nero,má hrozný sen,ve kterém se mu zjevují všichni ti,které dal zabít,ale i ti,které dohnal k sebevraždě.Neutěší ho ani Poppaea,zemřela po tom,co jí kopl do břicha,když čekala jeho dítě.
9. srpen 2008
3 964×
627 slov
