1) a) Vilém je ve vězení
b) uvažuje o lásce Jarmily k němu
c) vzpomíná na mládí
d) zamýšlí se nad svým životem
e) úvaha : Proč se to muselo stát ?
f) Vilém myslí na popravu
g) úvaha : Co je to smrt ? Co bude potom ?
h) Vilém pomalu ztrácí vědomí, omdlívá
i) strážný vyslechne Vilémův životní příběh, děsí se
2) 1. Vilém ve vězení
2. Úvahy
3. Smrt ?
4. Proč ?
5. Děsivý osud
6. Co bude dál
3)
a) Kdy dopadne konce svého ?
Že truchlí ? - pro mne ? - pouhý sen.
Proč rukou jeho vyvržen stal jsem se hrůzou lesů ?
Čí vinu příští pomstí den ? Čí vinou kletbu nesu ?
Ne vinou svou ! - života jen byl jsem já snad jen vyváben, bych ztrestal jeho vinu ? A jestliže jsem vůlí svou nejednal tak, proč smrtí zlou časně i věčně hynu ? - časně i věčně ?
Proč klesla dřív, než jsem ji znal ? Proč otec můj ? - Proč svůdce tvůj ?
Budoucí čas ?! - Zítřejší den ?! - Co přes něj dál, pouhý to sen, či spaní je bez snění ?
Snad spaní je i život ten jenž žili teď, a příští den jen v jiný sen je změní.
Či po čem tady toužil jsem, a co měla širá zem, zítřejší den mi zjeví ?
Kdo ví ? - ach žádný neví.
b) Autor s Vilémem se zabývají otázkami nad životem a smrtí, proč vlastně žít a jaký důvod měl osud, aby Vilémovi a otcovi zkřížil cestu, před onou dívkou.
4) První zpěv se odehrává přibližně ve stejném čase jako zpěv druhý, liší se jen místem konání. Třetí zpěv se odehrává až po Vilémově smrti, což je v časovém posunu od zpěvu prvního a druhého.
5) Autor ji vykresluje světlými barvami. Popisuje šumění jezera, šero a temno noci, šepot větru, siný svit hvězdy. Snaží se navodit u čtenáře krásu a klid májové přírody.
6) Na jeho osudu má hlavní vinu jeho otec, který ho vyžene v dětství z domova. Vilém však má podíl na svém životě. Určitě si mohl vybrat jinou životní cestu, než se stát loupežníkem, vrahem a vůdcem loupežníků.
7) Všechny negativní vlivy mají podíl na Vilémově psychickém stavu. Depresivně působí např. kapání vody ( kapky odměřují poslední hodiny Vilémova tragického života ), temno, vlhko, dunivá ozvěna.
8) Autor popisuje a přibližuje čtenáři krásu májové noci. Zobrazuje šepot vlnek, padající hvězdu, hukot větru. V přírodě jsou zobrazeny příjemné, pestré zvuky působí klidným a vyváženým dojmem na čtenáře.
9) V přírodě jsou zvuky příjemné - hukot větru, šepot vlnek, pestrost zvuků - působí klidným a vyváženým dojmem na čtenáře.
V kobce je však vlhko, šero, dunivá ozvěna, pravidelné kapání vody. Tato směs zvuků a jiných prvků působí depresivně a psychiku člověka - dovádí ho k šílenství. To vše umocňuje zvuk bijícího zvonu na věži, který jakoby odbíjel poslední hodiny Vilémova života.
10) Je to následek jeho psychického stavu ( beznaděj, úzkost, depresivně působící kapající voda aj. ). Vilém nevnímá okolí, vnější podněty, je uzavřen sám do sebe, uvažuje o smyslu svého života, myslí na smrt. To, že omdlí není nic divného. V takovéto myšlenky a úvahy přivedou člověka ( pravděpodobně každého - i loupežníka a vraha ) až na okraj svých psychických možností.
11) Uvažuje nad tím, co ho čeká, jaký je rozdíl mezi životem v kobce a venku, nemá žádný cíl života, má v duši prázdno. Děsí se toho, co má nastat, ticha, noci a postupně všeho. Začíná z toho pomalu šílet.
12)
a) V pasáži, kde je Vilém ve vězení, chce autor přiblížit jeho psychický stav, beznaděj, deprese a postupně se ztrácející vědomí.
Pomlčky, které se nacházejí mimo tuto pasáž mají několik významů :
· významově spojují některá slova či verše
· upozorňují čtenáře na něco výjimečného
· autor jimi zpestřuje text
· používá je jako vsuvky
b) Autor je používá tam, kde chce stupňovat atmosféru kolem, zdůraznit otázku a její návaznost.
Pomlčka v textu má více významů. Většinou je autor využívá tam, kde chce zdůraznit důležitost, podstatu děje.
13) Autor užívá zvolacích vět pro přiblížení textu a pro upoutání čtenáře. Zvolacími větami autor vlastně klade důraz na určitou věc, či souvislost, která je důležitá a zasahuje do děje. Jako zvolací věty jsou např. použity obrazy přírody, které si Vilém začíná uvědomovat až teď.
14) Vilém hledá odpověď na otázku smyslu života. K čemu byl celý život, všechny dobré a špatné činy, či chvíle, když teď má zemřít.
Zamýšlí se nad otázkou co je to smrt, co se s ním stane po smrti ? ( Co bude až nebude ? )
15)
a) bílá ( věž ), stříbrná ( zář ), bledá ( luny tvář ), jasný ( den ), temná ( noc ), pološerá ( noc ), rudá ( zář ), šedý ( mrak ),
b) bílá ´ temná; stříbrná ´ bledá; světlá ´ temná; stříbrná ´ rudá; jasná ´ temná
16)
Personifikace :
klesla hvězda
vítr přelétá
mračna jdou
zrak klesl
ticho vábí
hora horu stíhá
Metonymie :
hluboké ticho zpět vábí časy pominulé
hluboká noc přikrývá dědinu mou
zrak vězně tyto jiskry stíhá
znovu v mdlobách umírá
ustavičně kapky hlas vězňovi blízký hlásá skon
Metafory :
ohromna ptáka peruť dlouhá - stín mraku
paměť vězně nový sen
temný stín zahalil dlouhé síně klín
sloup sloupu kolem rameno si podává temnotou noční
její pláč zní z hrobu všeho
Gradace :
padá věčně v věčný byt
vesele, jasně vzplane
dlouhá noc, delší mně nastává
bez konce ticho, žádný hlas
bez konce dál, bez konce jen
Epiteton constans :
mrtvá hvězda
noční temno
širá dál
mrtví hled
němý stín
17) Vilém si uvědomuje vážnost své situace, loučí se se světem, vzpomíná na minulost, na Jarmilu. Uvědomuje si chyby, které kdy udělal, zjišťuje, že svůj život mohl vést jiným ( lepším ) směrem.
Vilém se dá charakterizovat jako mladý a ctižádostivý člověk. Zprvu si neuvědomuje své postavení a činy, které koná. Normální život ( normálního člověka - ne loupežníka ) si začíná uvědomovat příliš pozdě. K tomuto poznání částečně také dochází v okamžiku, kdy se zamilovává do Jarmily.
18) Vilémův obraz ve vězení se vůbec nepřibližuje představě loupežníka. Jeho úvahy směřují k otázkám, které by si v této beznadějné situaci dával asi každý.
Jeho charakter loupežníka a zločince se mění v okamžiku, kdy se zamiluje do Jarmily
22. červenec 2007
4 791×
941 slov
