Mácha, Karel Hynek - Máj

Charakteristika a určení druhu poezie: rozsáhlá lyricko-epická skladba

Něco o autorovi: skladbu psal těsně před svou smrtí; zemřel v den své svatby

Námět a kompozice: Láska (Vilém miluje Jarmilu a je schopen kvůli ní i zabít);
Trest (Vilém je proklet- musí žít jako Lesní muž a je pak popraven)
Osud (každý je za své činy potrestán; Máchovo trápení s láskou a jeho osud poustevníka)
dílo se skládá ze 4 zpěvů a 2 intermezz;
1. zpěv – popis krajiny navozující atmosféru
- Vilém je usvědčen z vraždy (ztrácí i Jarmilu)
- Zbil svého otce, jakožto soka v lásce (nevěděl, že je to jeho otec)
2. zpěv - retardace popisem tmy a stmívání ->podtržení Vilémovy samoty krutosti jeho kletby
- Vilém se snaží ospravedlnit se (nepřijímá vinu)
- Popis Vilémova špatného stavu (jakožto vězně)
1. intermezzo - „scénář“ Vilémova pohřbu (hl. Role: přírodní živly – vítr, mračna apod.)
3.zpěv - popis svěžího rána…konfrontace s popravou Lesního muže
2.intermezzo- - les „pláče“ na ztrátou svého pána
4.zpěv - Mácha projíždí kolem po 7 letech a ztotožňuje se s hlavním hrdinou ve svých snech a ve svém trápení v lásce; vidí se jako poustevník mizící za obzorem; při psaní máje prožívá „jinošská“ léta

Charakteristika hlavních postav:
Vilém: bezhlavě zamilovaný, na smrt odsouzený, nepřizná svou vinu.
Jarmila: jeho milá
Hynek: Mácha osobně se svým pohledem ne situaci

Hlavní myšlenka: Láska a oslava přírody, ztotožnění Máchy a Viléma

Přijmutí díla: Jeho básnickou sbírku Máj, kterou vydal krátce před svou smrtí vlastním nákladem, jeho vrstevníci odsoudili jako nemorální a jako dílo ohrožující zdravý vývoj národní společnosti. Zato pro generaci následující se stal Mácha idolem a jakýmsi symbolem romantické vzpoury proti společnosti.

Básnické prostředky: pravidelný rým, archaismy, inverze, opakování počáteční sloky, pomlky, oxymorón, ich-forma, sjednocení se s hlavním hrdinou, retardace

K. H. Mácha
Máj

Když psal K. H. Mácha tuto rozsáhlou lyricko-epickou skladbu, jistě netušil, jaký nesouhlas vzbudí mezi lidmi. Jeho básnickou sbírku Máj, kterou vydal krátce před svou smrtí vlastním nákladem, jeho vrstevníci odsoudili jako nemorální a jako dílo ohrožující zdravý vývoj národní společnosti. Zato pro generaci následující se stal Mácha idolem a jakýmsi symbolem romantické vzpoury proti společnosti.

Co jiného mohlo být romantické duši námětem, nežli Láska! Vražda! Osudovost!

Dílo se skládá ze čtyř zpěvů a dvou intermezz. Vše se odehrává v okolí Máchova jezera (Doksy). Doba není nějak určená. Děj – Jarmila spáchá sebevraždu (utopí se), když se dozví, že její milenec, Vilém, zabil svého otce, jakožto soka v lásce a čeká na popravu.(Nevěděl, že jde o jeho otce.) V druhém zpěvu je vystižena krutá samota, jíž Vilém trpí. Je popisován jeho stav ve vězení…První intermezzo je „scénář“ Vilémova pohřbu, který prožívají přírodní živly: vzduch, mračna….(Vilém se stal loupežníkem - Lesním mužem)….V třetí části je využito kontrastu. Mácha popisuje krásné svěží ráno a v zápětí odvádí Viléma na popraviště….Les přišel o svého pána, projevuje své „pocity“ v druhém intermezzu….Ve čtvrtém zpěvu mladý muž projíždí touto krajinou po sedmi letech a ztotožňuje se ve svém trápení s Vilémem, nechce přijmout svůj osud…je to autor sám…

Mácha svým dílem kritizuje nezájem a bezcitnost mezi lidmi. Považuje lidský osud za nezvratitelný, proto Vilémův život směřuje k tragickému konci.

Autor využil barvitého popisu krajiny, pravidelný rým, archaismy, inverzi, opakování počáteční sloky (Byl pozdní večer…), pomlky, oxymorón (zbortěné harfy tón), ich-formu - sjednocení se s hlavním hrdinou, retardaci, kontrast…

Celkově vzato mě nějak zvlášť Máj neoslovil. Nejvíce mě ovšem zaujala řeč Viléma před popravou. Bohužel již nemám výtisk k dispozici, abych mohla přesně citovat, snad postačí má chabá interpretace kratičkého úryvku :…kolébku mou, i hrob můj….Je to jen pouhý úryvek z celého překrásného monologu. (str. 23 – ovšem v mém vydání)