Kniha je nesouvislým příběhem z autorova dětství,který se odehráva v Austrálii na přelomu 19. století, kdy ho krutě zasáhla dětská obrna a on ochrnul na obě nohy.Alan proto podstoupil dlouho trvající léčebné procedury a operace, ale nic mu nepomohlo.Nejdelší část strávil v církevní nemocnici,kde do detailů popisuje tamější život.Zde se také poprvé zamiloval do jedné ošetřující sestřičky. Nepokládal se ale za mrzáka a snažil se dělat všechno jako ostatní děti.O čemž svědčí i to,že se pral jako ostatní.Jezdil na vozíku nebo chodil o berlích, takže horní polovinu těla měl krásně urostlou a svalnatou,dokonce mu ji někteří jeho kamarádí záviděli. Během dětství se setkal s mnoha odlišnými názory na svůj handicap, sám se ale nikdy jako handicapovaný necítil.Docela normálně závodil v běhu s ostatními nepostiženými dětmi,chodil se potají učit na vzdálený rybník plavat a také se chtěl naučit jezdit na koni.To bylo jeho celoživotním přáním,jelikož jeho otec,kterého si velmi vážil a chtěl být jako on,byl krotitelem koní.A chtěl jezdit i přes svou bezohlednou nemoc,která ho den a den sužovala.Dlouho byl považován za "velkého odborníka přes koně",jak mu tatínek říkával,ale to mu nestačilo.K jízdě na koni se odhodlal při své cestě bryčkou a s kamarádem Petrem,když jeli celé týdny s koňským spřežením.Začal tedy trénovat na poníkovi jménem "Jitřenka".Měl ho převelice rád,a tak se mu po dlouhých letech dřiny podařilo jezdit na koni.Rodiče na něj byli patřičně pyšní a on se cítil povznesen, že dosáhl svého vytouženého cíle.Tím tedy šťastně končí smutná knížka.
21. září 2007
13 978×
267 slov
