I. Obsah díla:
Příběh začíná na počátku léta někdy v 70.letech dvacátého století. Vypráví jej čtrnáctiletý (později již patnáctiletý) mladík, Jack, který žije v naprosto běžné rodině, co však následuje, překračuje tyto hranice.
Jack má dvě sestry a jednoho bratra, nikdy však nezažil, že by k nim do domu přišla nějaká návštěva, možná už jen proto, že jejich dům se nalézal na okraji města, kde podobných domů ubývalo. Jack si váží svého otce, vysloužilého vojáka po srdečním infarktu, ale někdy mu lezou jeho vtípky na nervy: „Vybrali jsme ty nejlepší nápady, ještě je vylepšili a nazkoušeli je. Pak jsme den dva vyčkávali. Večeřelo se a při té příležitosti vyrukoval zase s mýma uhrama. Počkali jsme, až se Sue a Tom přestanou řehtat. Srdce mi tak mlátilo, že mi dalo práci, aby to vyznělo jakoby nic, konverzačně, tak, jak jsme si to nazkoušeli. Řekl jsem:‘Dneska jsem viděl v zahradě něco, co mě přímo umrtvilo.‘ ‚Prosím tě,‘na to Julie. ‚A co?‘ ‚Kytku.‘ Jakoby nás nikdo neslyšel.“ Naštěstí si ale rozumí se svými sourozenci.
Jednou se Jackův otec rozhodne, že vybetonuje zahradu, protože na její úpravu při svém zdravotním stavu nestačí. Nakoupí cement a s pomocí Jacka se pustí do práce. Jack musí jít na záchod a když se vrátil na zahradu „otec ležel obličejem dolů na zemi, hlavou na čerstvě rozhrnutém, uhlazeném betonu. V ruce držel prkno.“
Od té doby Jackova matka chřadla. Nejdříve chodila jen dřív spát, později zůstávala v posteli celý den; nakupovat chodily sestry a do její ložnice se přenesl stůl, aby mohli spolu všichni jíst.
Jack vzpomíná, jak to bylo dřív, když byli všichni menší, jak si spolu hráli a tvořili „společenství“. Teď, když vyrostli, si každý budoval ve škole svou pověst. Julie se méně bavila s Jackem a z velké části byla stále někde venku, nebo se starala o rodinu místo maminky, která teď ležela nemocná ve své posteli. Jack začal mít problémy s pletí a začal zanedbávat hygienu: nemyl se, nečistil si zuby a ani se nepřevlíkal.
Přišlo další léto a s ním i Jackovy patnáctiny. Od své sestry Sue dostal jakýsi sci-fi román, který mu později pomohl utvořit žebříček hodnot. Také jeho bratr Tom, nejmladší ze všech dětí má problémy se svou identitou. Ve škole je šikanován a Jack si teprve teď uvědomuje, že je to pravý důvod proč Tom nechce do školy a staví se do pozice staršího bratra, aby mu pomohl. „Jednou večer jsme po večeři zůstali dole. Matka i Tom oba spali. Ten den poslala matka Julii k Tomovi do školy, aby si o tom, jak ho tyranizují, promluvila se třídním učitelem, a tak jsme to probírali. Sue nám řekla, že měla s Tomem ten ‚nejprapodivnější‘ rozhovor.“ Tom se jí svěřil, že chce být holkou, protože holky nikdo nebije.
Jednou si matka zavolá Jacka do svého pokoje a promluví mu do duše: musí se postarat s Julií o rodinu, až ona odejde do nemocnice, kde prý bude dlouho. Musí se postarat o to, aby bylo všechno čisté a uklizené. Jinak by Toma,Sue a jeho strčili do domova, dům by pustl, až by ho nakonec rozebrali lidé a matka by se neměla kam vrátit, až jí pustí z nemocnice. „O tři dny později byla mrtvá. Julie ji našla v pátek odpoledne, když se vrátila ze školy, v poslední den školního roku.“
Aby děti nebyly navždy rozděleny do dětských domovů, dohodli se, že o tom nikomu neřeknou; fakt, že k nim nikdy nikdo nechodil na návštěvu, jim ulehčil mnohá předstírání. S prázdninami začal i nový život bez rodičů. Problém byl však s tělem jejich matky: zabalili jej do prostěradla. Pochovali ji v prostorné bedně ve sklepě, kde ji zabetonovali zbytkem cementu, který zbyl po nezdařilém plánu otce. Tomovi nic neřekli, vycítil to však sám.
Julie si našla přítele Dereka, Sue se uzavírala s knihami v pokoji a Tom si hrával před domem s kamarádem z věžáků. Čas plynul.
Jednou k nim přijde Derek na návštěvu a stěžoval si, že něco smrdí. Sue oznámila, že to jsou trubky a Jack si myslel, že je to on, ačkoli se už dávno začal mýt a dodržovat hygienu. Když osaměli, zjistil Jack, že ve sklepě v betonovém hrobu se udělal puklina a pronikla jí neskutečný zápach. Také Derek na to přijde a pomůže jim „hrob“ spravit v domnění, že je tam pohřben Jackův pes.
Večer se Jack vzbudí a jde za Tomem do Juliina pokoje. Je tak horo, že jsou oba nazí. Tom leží v postýlce, hraje si na mimino. Jack se s ním baví a Tom mu řekne, že Derek ví, že v bedně dole ve sklepě není pes, ale jejich matka. Potom Tom usne.
Jack leží na posteli a přemítá o všem, co se změnilo za poslední dva roky. V tom přijde do pokoje Julie a lehne si vedle něho. Chvíli si povídali a potom začali zkoumat svá těla. „ Poměřili jsme si paže, nohy, krky a jazyky. Nikde jsme se však sobě nepodobali jako v pupíku, stejně s nám jemně zatáčel do štěrbiny, stlačené k jedné straně, a v prohlubince vytvářel stejné závity. Tak jsme pokračovali, až jsem strčil Julii prsty do úst a počítal jí zuby. Vtom jsme se začali tomu, co děláme, smát. Převalil jsem se na záda a Julie, pořád rozesmátá, si na mě obkročmo sedla, uchopila můj penis a vsunula ho do sebe…“
Takhle je tam najde i Derek. Ptá se, jak dlouho to trvá a protože Julie zakrývá Jacka svým tělem, odpoví, že už dlouho. Derek ale ví, že je to její bratr. Jde dolů do sklepa a kladivem rozbíjí „hrob“ jejich matky. Zanedlouho „zvenčí k nám dolehl hluk dvou tří zastavujících vozů, práskání dvířek aspěchající kroky několika lidí na přední cestě, což probudilo Toma. Mezerou v zácloně prosvítalo otáčející se modré světlo a vytvářelo na stěně mihotavý vzorek. Tom se posadil, upřeně na něj hleděj a pomrkával. Obstoupili jsme postýlku. Julie se sklonila a dala mu pusu.“
II. Hlavní hrdina:
Hlavními hrdiny příběhu jsou čtyři sourozenci, ale především Jack, nejstarší syn, který tento příběh vypráví. V příběhu se mění z dítěte v mladého muže, doprovázen různými nástrahami života. Ačkoli není nikde popsán, jeho postava je zcela jasná.
III. Vlastní názor:
V knize se objevovalo mnoho zápletek a tím byl děj napínavý a snadno čtivý. Autor velmi dobře připravuje diváky na další události, aniž by je nějak předem prozradil, a tak čtenáři nepřipadá pohřbení matky v betonu tak drastické. Vše vyplývá z posudku čtyř nedospělých sourozenců, kteří jsou nuceni hrát si na dospělé, hledají svou identitu a snaží se nějak vypořádat se změnami, které přináší dospívání.
V minulých letech byla kniha určitě brána jako pobuřující, plná tabu; dnes však většina z problémů není vůbec aktuální, proto je potřeba se vcítit do let, kdy se příběh odehrává, aby je čtenář pochopil.
IV. Bibliografie:
McEWAN, I. Betonová zahrada. Praha: EMG 2005.
13. duben 2008
8 920×
1133 slov
