Něco o autorovi
Herman Melville (1819-1891)
Americký prozaik a básník, představitel pozdního romantismu. Autor dobrodružných románů, přítel Nathaniela Hawthorna. Jeho literární tvorbu poznamenala příhoda z vlastního života - jako velrybář byl v Polynésii zajat kanibaly. Později navštívil Anglii a Francii, od roku 1965 pracoval devatenáct let jako celní inspektor v New Yorku. Zážitky z více než ročního "kanibalského" pobytu se promítly do jeho úspěšného prvního díla, které líčí domorodce sympatičtěji než mnohé bělochy. Únik z ostrova, vzpoura na australské velrybářské lodi, putování po ostrovech Tahiti a filosofické úvahy o přírodě a lidském údělu se staly námětem dalšího úspěšného románu. Filosofická dvousmyslnost marného hledání smyslu života i lidské existence je charakteristická pro další román, v němž se tichomořské ostrovy mění v utopii. V nejvýznamnějším díle se neúspěšný hon „podivného“ kapitána Achaba na podivuhodného kytovce stává v druhém smyslu, zobrazením neúspěšných pokusů člověka o ovládnutí přírody. Neúspěch románu vedl Melvilla k postupné izolaci, kterou se marně snažil prolomit dalším filosofickým a symbolickým románem o významu lidské paměti a vnímání času. Pouze některé z povídek získaly čtenářský ohlas. Pesimistickou vizi lidstva ovládaného církvemi, které však ztratilo Boha, obsahuje poéma inspirovaná poutí do Palestiny. Pozdní mistrovství vykrystalizovalo v posmrtně vydané novele z námořního prostředí, vracející se k problémům americké nevinnosti a dědičného hříchu. Melville zemřel v rodném New Yorku v bídě a zapomnění - pravého uznání se mu dostalo až ve dvacátých letech následujícího století.
Battle Pieces And Aspects Of The War, 1866
Bílá velryba (Moby Dick, Or The White Whale), 1851
Billy Budd, Foretopman/Billy Budd, And Other Prose Pieces, 1888-91
Clarel: A Poem And Pilgrimage In The Holy Land, 1876
Izrael potter (Israel Potter: His Fifty Years Of Exile), 1855
John Marr And Other Sailors, With Some Sea-Pieces, 1888
Journal Of Melville's Voyage In The Clipper Ship, "Meteor", 1929
Journal Up The Straits, October 1 1856 - May 5 1857, 1935
Mardi And A Voyage Thither, 1849
Omú/Tulák po ostrovech (Omoo: A Narrative Of Adventures In The South Seas), 1847
Pierre, Or The Ambiguities, 1852
Redburn, His First Voyage, 1849
Taipi/Ráj kanibalů (Typee: A Peep At Polynesian Life), 1846
The Apple-Tree Table And Other Sketches, 1850-56
The Confidence-Man: His Masquerade, 1857
The Piazza Tales, 1856
- Benito Cereno
- Písař Bartleby (Bartleby The Scrivener)
- The Encantadas, Or, Enchanted Isles
- The Lightning-Rod Man
- The Piazza
Timoleon, 1891
White-Jacket, Or, The World In A Man-Of-War (Weißjacke oder Die Welt auf einem amerikanischen Kriegsschiff), 1850
Původ Moby Dicka
Původ jména Moby Dick
Jméno jeho nejúspěšnějšího díla vnukl Melvillovi článek napsaný Jeremim Reynoldsem, v New Yorku Knickerbocker Magazínu květnu 1839. Název: Mocha Dick: or The White Whale of the Pacific líčící chycení obrovské bílé velryby a je dokazováno svědectvími na základě jejího napadání lodí a zabíjení posádek, šířící se mezi velrybáři. Význam tohoto jména je velmi prostý: tato velryba byla často viděna v okolí ostrovu Mocha, a "Dick" bylo dříve pouze naprosto běžné jméno jako např. „Jack" nebo "Tom" – jmény jiných „zabijáckých velryb“ se zabývá v kapitole 45, díle Moby Dick.
Přepis jména "Mocha" na "Moby", však lépe vyjadřuje určitou tajemnost, neznámo. Melville nikdy nevyložil originální význam jeho slova. Vynalezl ho žertem, zalíbila se mu jehoho zvučnost? Nebo je to jedno z podivných Melvillových tajemství? Odpověď zřejmě nebude známa nikdy, ale počet vědců, studentů, diskutujících na toto téma je velmi vysoký. Důkazné příklady a dohady shrnul Harold Beaver v jeho komentáři k dílu Moby Dick v Penguin Classics edition (1972).
Původ legendy
Legenda o obrovském kytovci, který dokázal potopit velrybářskou loď, je pravdivá. Nedávno se nejen podařilo prokázat, že se podobná událost skutečně stala, ale vyšlo najevo i to, co se dělo poté.
Město Nantucket bylo v devatenáctém století významným střediskem lovu velryb, a tak se stalo jedním z nejbohatších měst Severní Ameriky. Dnes je místem odpočinku bohatých lidí, převážně potomků evropských protestantů, kterým se přezdívá "WASP" (z původního White Anglo-Saxon Protestant). Existence přístavu způsobila, že se Nantucket stal centrálním bodem celé oblasti. Vyplouvaly z něj celé generace lovců velryb, kteří podnikali výpravy do stále vzdálenějších míst - jejich výpravy trvaly často až pět let. Kotvilo tu vždy nejméně sedmdesát lodí, které přepravovaly vorvaňovinu, směs tuku a vosku získávanou z lebek vorvaňů. S postupem času byla k městu připojována další území. Z továrních komínů se nepřetržitě kouřilo a při špatném počasí kouř a zápach zamořily celé město. Vyráběly se tu v celém světě proslulé nantucketské svíčky, které měly jasný plamen a vydržely hořet déle než kterékoli jiné. Vyvážely se do Nové Anglie i do Evropy. Zdejší továrny také dodávaly potřebná olejová maziva pro tovární stroje. Příliv bohatství se projevil na tváři města, přibyly budovy s bohatě zdobenými štíty; dále tu však vládla přísná morálka kvakerů, prvních přistěhovalců, kteří měli jasný pohled na svět a silnou chuť objevovat a dobývat. Při pohledu na dnešní Nantucket je těžké si představit, jak přístav vypadal v době své největší slávy. Kotví tu pár menších loděk, jen moře zůstává stále stejné jako v době lovců velryb. Právě tehdy vznikl příběh o bílé velrybě jménem Moby Dick a o kapitánu lodi, která se stane její obětí, jehož autorem je Herman Melville.
Zajímavý objev učinil v nedávné době historik a novinář Nathaniel Philbrick. Dostalo se mu do rukou svědectví Thomase Nickersona, číšníka na palubě lodi Essex. Dne 20. listopadu 1820 byla jeho loď napadena obrovským kytovcem, který prý měřil více než dvacet metrů a
Původ Moby Dicka
jeho váhu námořníci odhadovali na čtyřiadvacet tun. Bylo to poprvé v historii Nantucketu, kdy tento obrovský mořský savec zaútočil na loď, "jako by byl posedlý zuřivostí a šílenstvím," jak napsal Owen Chase, který byl dalším z přeživších členů posádky Essexu. Osmnáct týdnů trosečníci strávili na palubě záchranného člunu, vybaveni jen malým množstvím vody a potravin a několika navigačními přístroji. K tomu, aby přežili, byli nuceni uchýlit se ke kanibalismu. Chaseovo vyprávění se náhodou dostalo až k Hermanu Melvillovi - předal mu je jeho syn, se kterým se Melville náhodou setkal na palubě velrybářské lodi. Nathaniel Philbrick však nejen zjistil původ vyprávění, ale pokusil se i zrekonstruovat události, které se přihodily po katastrofě Essexu. Melville se do Nantucketu nedostal předtím, než jeho kniha vyšla; přesto se mu později podařilo se setkat s kapitánem Essexu Georgem Pollardem, jak připomíná tabulka na bývalém Pollardově domě. Dokazuje, Nantucket bude navždy spojen nejen se jménem svého kapitána, ale také muže, který z jeho života učinil metaforu lidského úspěchu i porážky.
Kritiky díla
Kritika z doby vzniku (mnou přeložená)
... Kniha není román, ani pojednání o kytovcích. Je to oboje: bláznivá neupravená práce popisující divoké, drsné, nespoutaně kvetoucí Americké prostředí, neupravené jako Anglické parky. Kritikové si mohou najít mnoho podnětů v tomto díle, ale žádný z nich nedokáže zmařit jeho fascinující neuvěřitelné nadšení. -- London Leader, listopad 1851
Nespočetné množství popisů, kterými přímo líčí velrybu... zájem čtenáře bude udržován při životě, a jeho pozornost bude plně odměněna.... Ve všech scénách kde je velryba umělec nebo mučenec, jsou podoba a akce velmi živé a vzrušující. V mnoho jiných aspektech, je kniha smutný materiál, zasmušilá a strachuplná či směšná. Melvillova posádka, jsou ubožáci a užvaněnci a jejich šílený kapitán... je obrovsky nudný... Jeho blouznění a fantazírování nad podřízenými charaktery, a samo fantazírování Melvillovo, výmluvně popisující rozhovor jsou cílené k osvobození písma de lunatico oproti všemu jinému. -- Charleston Southern Quarterly Review, Leden 1852
Pan Melville využil všech svých poznatků z jeho cest a vše shrnul do fascinujícího díla popisující velryby. -- London Literary Gazette, prosinec 1851
Kritika originální (z doby vzniku)
Mr. Melville grows wilder and more untameable with every adventure. In Typee and Omoo, he began with the semblance of life and reality, though it was often but the faintest kind of semblance. As he advanced, he threw off the pretense of probability, and wondered from the verisimilitude of fiction into the mist and vagueness of poetry and fantasy, and now in this last venture, has reached the very limbo of eccentricity. From first to last, oddity is the governing characteristic. The extraordinary descriptive powers which Typee disclosed, are here in full strength. More graphic and terrible portraitures of hair breadth 'scapes we never read. The delineation of character, too, is exquisitely humorous, sharp, individual and never-to-be-forgotten. The description of Father Mapple's sermon is a powerful piece of sailor-oratory; and passages of great eloquence, and artistic beauty and force, are to be found everywhere. It will add to Mr. Melville's repute as a writer, undoubtedly, and furnishes, incidentally, a most striking picture of sea life and adventures. --New York Evangelist, November 20 1851
Současná kritika
Právě jsem dočetl Bílou Velrybu. Jsem u vytržení. Právě jsem ukončil šestisetstránkovou honbu za přeludem, honbu za smrtí, honbu za naplněním. Je půl jedné v noci. Právě jsem jako jediný člen posádky lodi Pequod přežil běsnění Moby Dicka. Plavil jsem se mnoho měsíců po třech světových oceánech a zabil desítky vorvaňů. Celou dobu jsem pokorně a oddaně naslouchal kapitánu Achabovi a plnil jeho příkazy. Poslouchal jsem jednonohého šíleného Achaba, pronásledovatele bílé velryby. Vznešeného kapitána Achaba, který našel klid unášen Moby Dickem do mořských hlubin. Vše je tu symbolem. Od začátku plavby jsme věděli, že nás nemine tragický konec a přece jsme si nic nepřáli víc, než být zahubeni naším přemožitelem, vítězem, fantomem, bílým vorvaněm, nejsilnějším a nejinteligentnějším tvorem moře, Moby Dickem. Vše je tu mnohoznačným symbolem. Je loď Pequod dobrem nebo zlem? Je Moby Dick ztělesněnou spravedlností, je mstitelem nebo zlomyslným zabijákem? Je Moby Dick? Přestávám si být jistý čímkoliv. Zbožňuji každou postavu této knihy, kopie sebe v nich poznávám. Jsem kořist i lovec, jsem pohan a křesťan zároveň, jsem odpadlík vyvrhel a lidojed. Jsem svědomí všech. Jsem lodí sdružující v sobě všechnu posádku. Brázdím nekonečný oceán svým dřevěným kýlem a čekám na vykoupení. Čekám až na obzoru uvidím vysoký vodotrysk smrti a rychle a nedočkavě se začnu přibližovat a vychutnám si poslední záběr veslem a poslední vrh harpunou. Zachytím svou smrt a už ji nepustím. Zachytí mě má smrt a už mě nepustí. "Ó Bože, tam, tam, tamhle chrlí!!! Nádherný vysoký vodotrysk, je to ona, je to má smrt!
Obrázková příloha
Město Nantucket
Melville za mlada
Melville za stara
Použité zdroje
Literatura: Herman Melville: Bílá Velryba, nakladatelství Moby Dick, Praha 1996
LE FIGARO MAGAZINE, Paříž
Kolektiv autorů: Encyklopédia spisovatelov sveta, Obzor, Bratislava 1987
Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993
Internet: www.redbox.cz (moby dick, bílávelryba, white whale)
www.centrum.cz (moby dick, bílá velryba)
Úvod
Když se ve třídě vybíraly témata na seminární práce pro tento rok, neváhal jsem a vybral: srovnání filmu Moby Dick se stejnojmennou knihou. Miluji ryby a na práci jsem se opravdu těšil, ale když jsem poprvé spatřil knihu s názvem Bílá velryba (Moby Dick) trochu ve mně hrklo. Tato šestisetstránková kniha ve mne vzbuzovala dojem nekonečné nudy. Pak jsem ji otevřel. Velmi napínavé a dobrodružné kapitoly střídají kapitoly popisné, někdy až tak příliš, že přerůstají v nudu. Ale pokud se člověk nad filosofickými úvahami pana Melvilla zamyslí, lze v nich najít určitý druh zalíbení. Já je našel v charakterech lidí z posádky, v popisu: jak fungují a probíhají velrybářské hony za penězi a ve (vel)rybářské vášni riskovat cokoliv pro chycení té nej… ryby, v popisech a znalostech velryb (i když mnohé z nich jsou již zajisté zpřesněny) a v promítání životních zkušeností do budoucnosti. Každému, kdo miluje vodu, ryby nebo dobrodružství, vřele doporučuji knihu si přečíst. Film se mi bohužel nepodařilo sehnat.
Závěr
Předpokládal jsem, že o tomto Melvillově díle najdu miliony informací, ale prudce jsem se zmýlil. V českém jazyce jsem o tomto díle podrobněji nenašel vůbec nic, a tak jsem musel těžit ze své znalosti jazyka anglického a překládat. Proto se omlouvám za určité nepřesnosti, např. v kritikách děl, protože současný jazyk anglický je velmi rozdílný oproti tomu z minulého, 19. století.
Děj knihy
Dílo začíná touhou dostat se na velrybářskou loď, sloužit na ní, zažít mnoho dobrodružství, ale hlavně poznat jak výprava funguje. Hlavní postava se dostane do střediska lovu velryb města Nantucketu, ubytuje se v podivném hostinci. Večer zjistí, že na pokoji kde spí je ještě druhá osoba, a to Kvíkveg. Čistokrevný rudoch, který ovládá angličtinu asi jako společenské chování v Americe 19. století. Po postupném seznámení se strach mění v nekonečné přátelství na život a na smrt. Kvíkveg je v Nantucketu také kvůli lovu velryb, je vynikající harpunář, a aby prodal lidské hlavy, protože je původně kanibal (zde se promítá Melvillova zkušenost z pobytu s lidojedy), a tak se nadcházejícího dne oba vydají přihlásit na nějakou velrybářskou loď. Přihlásí se na loď Pequodu, která je však, aniž by tušili opředena mnoha tajemstvími. To hlavní je, asi, původ kapitána, kterého posádka vidí až při plavbě.
Když se jednoho dne prochází Kvíkveg se svým přítelem, potkají člověka, který je varuje před cestou na tajemné lodi. Každý ho ovšem považuje za blázna, takže jeho zvěsti a připomínky nikdo nebere vážně.
Loď vyplouvá. Je asi týden na cestě a v posádce se začínají šířit informace o tajných postavách komíhajících se v noci v podpalubí a původu kapitána, který se ještě, od začátku plavby neukázal.
Přichází hlášení o prvním vorvani, posádka se formuje a na palubu přichází Achab, jednonohý kapitán, blafající dýmku, s kostí místo druhé nohy. A konečně se objevují i tajemné postavy, jsou to asiaté, oblíbenci Achaba. Začíná hon za vorvaněm, ale Achab je naprosto klidný. Výprava je sice na moři kvůli vorvanímu tuku, ale Achab ne. Ten je na vodě jen kvůli jednomu, Moby Dickovi! Bílá velryba která mu ukousla nohu, se stále jeho noční můrou. Achab si myslí, že jeho duše nebude nikdy spasena, dokud jí nedostane.
V dalších kapitolách se děj opakuje: lov velryb, popisné kapitoly, rituály podivínů na lodi.. smrt Kvíkvega, který se utopí při lovu.
Po dlouhé a náročné plavbě i posádka propadla posedlostí po Moby Dickovi. Jednou se Pequoda míjí s jinou velrybářskou lodí, která má nečekanou zprávu: Moby Dick byl spatřen! Pequoda opět nabírá nový směr, život. Opět následuje zdlouhavá plavba, vzrušení vyprchává.
„Tam, támhle!!! Moby Dick!!!“ posádka je na nohou, začíná hon. Moby Dick napadá čluny za ním spuštěné a vrhá se na Achabovu, kterou tříští. Achab přichází o protézu, ale to ještě neví, že řádění Mobyho neskončilo. Moby Dick se vrhá na Pequodu, která nevydrží prudké nárazy a potápí se.
Konec symbolizuje zdvihlá ruka námořníka, do které kouše racek. Najednou se v druhé objevuje kladivo a racka přibíjí ke stěžni. Řvoucí racek se potápí s Pequodou. (symbolika: když zanikne lidstvo, zničí vše, aby tu nic nezůstalo)
Jmenný rejstřík
Achab – 2, 5, 6
Beaver Harold – 3
Chase Owen – 4
Dick Moby – 1, 2, 3, 6, 7
Essex – 3,4
Hawthorn Nathaniel – 2
Kvíkveg – 5
Melville Herman – 1, 2, 3, 4, 5, 6, 8, 9
Nantucket – 3, 4, 5, 8
Nickerson Thomas – 3
Pequod – 5, 6
Philbrick Nathaniel – 3
Pollard George – 4
Reynolds Jeremi - 3
6. listopad 2007
9 440×
2426 slov
