Jedná se o autobiografický román autora Michala Viewegha. Jedná se o první román, který autor vydal a který mu zajistil strmý vzestup v žebříčcích popularity. Námětem díla je spisovatel, který píše román, který s ním v knize procházíme. Spisovatel se v průběhu děje schází s nakladatelem, který má připomínky k obsahu románu. Spisovatel v něm píše o svém životě tak, jak ho prožil a nevidí tedy v jeho výtkách smysl.
KVIDO – Hlavní hrdina románu. Zpočátku malý chlapec, který ale každého překvapuje svou inteligencí a nadutostí. Jako malý je neohrabaný, silný a nemá moc kamarádů. Během děje románu dospívá. Má rád literaturu, ovládá jazyk a má zálibu v psaní. Číst a psát uměl již před nástupem do školy. Je zamilovaný do Jarušky, se kterou se později ožení a mají spolu dceru.
JARUŠKA – Kvídova kamarádka, která o něj zpočátku nejeví zájem. Postupem času však spolu začnou chodit a nakonec se i vezmou. Je alergická na celou řadu věcí.
OTEC – Kvidův táta je vystudovaný ekonom, který to nemůže dotáhnout na slušnou pozici, neboť není členem komunistické strany a nechce s ní mít nic společného. Pochází z chudých poměrů. Nerad vyvolává a řeší konflikty.
MATKA – Kvidova maminka je vystudovaná právnička, hraje v divadle. Je ochotná, milující. Má fobii z velkých psů.
Vše začíná narozením Kvida poté, co jeho maminku vylekal veliký pes. Kvido přichází na svět přímo na jevišti v divadle při hře Čekání na Godota. Po příchodu Rusů v roce 1968 se rodina stěhuje z Prahy na venkov, neboť Kvidovi rodiče předpokládají, že tam snáze uniknou komunistickým peripetiím. To však není zcela pravda. Nemohou sehnat byt, a proto stráví zimu na studené verandě jednoho domu. Kvido je proto pořád nemocný.
Kvido již ve školce procítěně recituje komunistické básničky. Toho si všímají nejen učitelky, ale také komunista Šperk, který drží prst na přidělování bytů. Tomu se líbí, že je takto o Kvidovi slyšet a přidělí rodině dům. Jeho podmínkou však je, že Kvidův otec začne hrát fotbal a také tatínkovi vnutí štěně velkého psa, které dostane jméno Něha. Tatínek je však na fotbal naprostý antitalent a maminka se psů k smrti bojí od té doby, co ji vylekal ten, po kterém porodila Kvida.
Pro „vzorné“ chování obou rodičů Kvidův otec konečně alespoň drobně postupuje v zaměstnání a jako odborník jezdí na zahraniční cesty na západ. Užívá si je, neboť se mu na nich konečně dostává vytouženého uznání vzhledem k jeho vzdělání, poctivosti a pracovitosti. Na služební cestu přijede zaměstnankyně chorvatského podniku, kterou rodiče ubytují u sebe. Tatínek s ní jezdí na výlety a má s ní menší románek.
Tento posun rodiny k lepšímu je však brzy zchlazen. Rodiče dostávají pozvání na návštěvu k Pavlovi Kohoutovi, který je známým antikomunistou. Přijímají ho a jsou přistiženi komunistickým aparátem u něj doma. To je vyhodnoceno jako protirežimní činnost a tatínek přijde o zaměstnání. Bere místo nočního hlídače ve stejném podniku, ale od té doby je na tom psychicky velice zle. Celé noci tráví ve sklepení ve své improvizované truhlárně. Později rodina zjišťuje, že si dělá rakev. Je čím dál víc paranoidní. Kvido studuje ekonomii, ale nebaví ho. Jeho hlavní láskou je psaní. Zanechává tedy studia a pracuje na stejné pozici jako jeho otec, aby si po nocích mohl číst a psát své povídky. V době už je Jaruška jeho ženou a on jí ze střechy podniku zakrytím svítícího nápisu na střeše signalizuje domů, že je v pořádku.
Maminka už neví, jak tatínkovi pomoci, neboť mu neumí pomoct ani doktor, kterého se Kvidův otec bojí. Proto tlačí na Kvida s Jaruškou, aby měli dítě, které by ho snad mělo rozptýlit. Kýžený účinek však Jaruščino těhotenství nemá. Tatínek pouze nechápe, jak někdo může přivést dítě do tak pokroucené doby. Kvido se snaží vydat svůj román, ale to se mu nedaří, neboť je v něm mnoho kritiky a příliš málo agitace. Pak však přichází rok1989 a s ním revoluce. Tatínek získává slušné zaměstnání, Kvido vydává svůj román a komunista Šperk se pokusí o sebevraždu.
Je využito spisovného i hovorového jazyka s občasným použitím ostřejších slov nebo vulgarismů. Celé dílo je protkáno ironií a někdy až cynickým humorem, který ale vykresluje vážné a ne zrovna humorné události té doby.
Matouš Pilný
30. květen 2013
46 532×
702 slov