SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO
Death of a Salesman
Hra Smrt obchodního cestujícího patří mezi vrcholná díla Arthura Millera. Do češtiny ji přeložil František Chuchvalec. Poprvé byla uvedena 10. února 1949 v divadle Morosco Theatre v New Yorku.
Děj se odehrává v roce 1949 v domku a na dvorku Willyho Lomana a na dalších místech v New Yorku a Bostonu.
Hlavní postavou je obchodní cestující Willy Loman, asi šedesátiletý muž. Je nesmírně vyčerpaný svým zaměstnáním, přes třicet let jezdí a prodává vzorky po Nové Anglii.
…Když měl úspěch, tenkrát, když byl ještě mladý, rádi ho viděli. Ale teď jeho staří přátelé, jeho staří odběratelé, kteří ho měli tak rádi a kteří vždycky pro něj měli v záloze nějakou objednávku- ti jsou všichni mrtví nebo na odpočinku. Dělával za den v Bostonu šest sedm návštěv. Teď vytáhne z vozu kufry, dá je zpátky, znovu je vyndá- a je úplně vyčerpán. Místo aby chodil, stále jen mluví. Jede sedm set mil a když tam přijede, už ho tam nikdo nezná, nikdo ho tam ani nepřivítá…
Celý život se dopouštěl osudové chyby. Stále si nalhával, že ho lidé mají rádi a že je úspěšný a bohatý. Proto teď bloudí v minulosti a bojí se přiznat si pravdu. Má milující ženu Lindu, která ho obdivuje, jako kdyby jeho proměnlivá povaha, nálady, těžké sny a drobné krutosti jí stále připomínaly jeho divoké neuspořádané tužby, které s ním sice sdílí, ale nemá dosti temperamentu, aby je vyslovila a sledovala až k jejich konci.
Smrt obchodního cestujícího je dramatem o dvou dějstvích. První začíná příjezdem Willyho domů, kde nachází nejen Lindu, ale i své dva dospělé syny. Starší Biff se právě vrátil ze světa, kde se mu nevedlo právě nejlépe. Ve svých čtyřiatřiceti letech ještě stále nemá trvalé zaměstnání, stále střídá bydliště a o kariéře obchodníka nechce ani slyšet. Nejraději by prý pracoval na farmě někde na Západě. Jeho o dva roky mladší bratr Happy už má svůj byt a práci. Ale podobně jako bratr, přestože jeho sny nejsou tak silné a fantastické, stále něco hledá. Nikdy se nedokázal přiznat k porážce, je zmatenější a má tvrdší kůži než Biff, ale zdá se, že je spokojenější. Je mu také přes třicet a není ženatý, stále střídá ženy a užívá si. Jakmile nás autor seznámí s vlastnostmi hlavních postav, první dějství končí.
Miller ve hře využívá několik časových linií, které se navzájem proplétají. Hlavní děj druhého dějství se odehrává v současnosti. Willy, který už svým cestováním téměř nevydělává, chce požádat ředitele Howarda o jinou, méně namáhavou práci. Ten ho však místo toho vyhodí. Willy jde za svým úspěšným bratrem Charliem, který mu nabídne místo. Hrdý Willy však odmítne. Ten den se nevede ani Biffovi, který chtěl rozjet velký obchod, ale místo toho ukradl svému nadřízenému plnící pero. Večer se má sejít s otcem a s Happym na večeři a vše oslavit. Dojde však jen k další hádce Willyho a Biffa. Happy využije příležitosti, seznámí se se dvěma krásnými dívkami a spolu s Biffem nechají otce a odchází do bytu mladšího z bratrů. Biff má výčitky a je mu líto otce.
Biff: …Slečno Forsythová, právě jste viděla přejít kolem někoho. Někoho dokonalého, ale v nesnázích. Nekoho tvrdě pracujícího, ale nedoceněného. Kamaráda- rozumíte? Dobrého druha. Někoho, kdo žije jen pro své chlapce.
Happy je na rozdíl od něj k Willymu lhostejný a nestará se o něj. Když se oba synové vrátí domů, čeká je už Linda. Je nešťastná z toho, že bezstarostně odešli zatímco jejich otec blouznil v restauraci. Vynadá jim a vyhodí je z domu. Biff však chce otce vidět. Najde ho na dvorku, jak seje zeleninu a opět blouzní. Snaží se mu omluvit, ale Willy je tím rozzuřen a znovu se hádají. Teprve synovy slzy vzbudí ve Willym pocit, že ho má Biff rád. Pak už mu nevadí ani když se Biff přizná, že byl na Západě ve vězení. Je rozhodnutý. Chce se zabít, aby jeho rodina získala dvacet tisíc z jeho pojistky. Zjeví se mu i jeho starší bratr Ben, který mu schválí tento úmysl. Drama končí pohřbem, na který kromě nejbližších příbuzných nepřichází nikdo z Willyho přátel ani zákazníků.
Do děje jsou vloženy útržky ze života mladého Willyho Lomana. Tehdy byl Biff významným hráčem rugby za školu a Willy byl na něj hrdý. Přílišná hrdost se změnila až v posedlost, se kterou přehlížel Biffovy špatné výsledky ve škole i arogantní jednání se spolužáky, děvčaty i bratrancem Bernardem, z něhož se později stal významný právník. Když Biff propadl u závěrečných zkoušek, odjel za otcem do Bostonu, kde ho zastihl s milenkou. To mu vzalo všecko, co kdy na Willym obdivoval. Rázem se stal lhostejným a jeho ctižádost se vypařila. Jediné, co si z otcovy výchovy odnesl bylo:
Willy: … že krade? Přece to zase vrátí, ne? A proč krade? Co moje výchova? Jak živ u mě neviděl nic nesprávného…
Při poslední hádce vytýká Willymu:
Biff: … Víš, proč jsem neměl žádnou adresu ty tři měsíce? Protože v Kansas City jsem ukrad‘ šaty a byl jsem v base…
…A od té doby, co jsem odešel ze střední školy, každý moje pořádný zaměstnání skončilo vždycky tím, že jsem něco ukrad…
… Nikdy jsem to nikam nedotáh‘, protože jsi ze mě udělal takového vejtahu, že jsem nesnes poslouchat od nikoho rozkazy. Tady máš, čí je to vina!…
…Letěl jsem dneska těch jedenáct poschodí s perem v ruce. A najednou jsem se zastavil, rozumíš, zastavil. Uprostřed toho mrakodrapu s kancelářema, posloucháš mě? Zastavil jsem se uprostřed domu a uviděl jsem- oblohu. Viděl jsem věci, které v tomto životě miluju. Práci a jídlo, čas na to, abych si moh‘ v klidu zakouřit a posedět. A pak jsem se podíval na to pero a řek‘ jsem si, proč jsem vlastně po něm hrábnul, prokrista? Proč se snažím být něčím, čím být nechci? Proč jsem v kanceláři a dělám ze sebe zpupnýho, žebravýho blázna, když vlastně nechci nic jiného než být venku, kde se všecko přede mnou otevře v okamžiku, kdy si řeknu, kdo jsem! Proč to ale neřeknu, Willy?…
Hra je eticko- sociální analýza zmarnění průměrné lidské existence v prosperující společnosti. Odhaluje tragický osud člověka, který ztotožnil smysl svého života se společenským mýtem úspěchu. Divák nebo čtenář může začít uvažovat, zda v životě něco dokázal nebo zda také žije v sebeklamu.
27. prosinec 2007
13 625×
1032 slov
