Drama o „Lakomci“ je klasickou komedií (vše dobře dopadne, užit humor, nadsázka i satira), kterou napsal Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, francouzský herec, spisovatel a dramatik. Jedná se o komedii o pěti dějstvích, jejíž děj je posazen do Paříže roku 1670. Autor v díle zesměšňuje maloměšťáctví. Sám vyrůstal v podobné rodině, ze které později utekl právě k divadlu. Hlavní postavou dramatu zosobňuje lakotu a hrabivost a zobrazuje poničený charakter lidí oplývajících těmito vlastnostmi.
Harpagon – Lakomý, hrabivý a ješitný otec dvou dětí, Kléanta a Elišky. Jde mu jen o to, aby měl peníze. Nezalekne se ani podvyživených koní, ošizeného služebnictva, či lichvářských půjček s obrovským úrokem. Žena mu zemřela.
Kléant – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla chudá. Nevadilo mu, že nedostane věno, jeho hlavní prioritou není majetek ani peníze. Nelíbí se mu povaha ani praktiky jeho otce, tím méně, když se otec chce oženit s jeho milovanou Marianou.
Eliška – Harpagonova dcera. Zamilovala se do Valéra a společně se snaží zajistit, aby otec nepřekážel v cestě ke sňatku.
Čipera – Kléantův sluha. Je svému pánovi zcela oddán a to natolik, že pro něj je ochoten i okrást jeho vlastního otce.
Valér – Sluha Harpagonův. Snaží se získat přízeň Harpagona různým podlézáním a jinými způsoby tak, aby mohl získat za ženu jeho dceru.
Mariana - Dívka, o kterou stojí Kléant, chudá, ale upravená a čistá. Stará se o svojí starou a nemocnou matku.
Harpagon je lakomý otec dvou dětí, který je lakomý a hamižný. Nemůže snést jedinou útratu a všechny podezírá, že mu něco ukradli. Dokonce odmítá připustit, že disponuje nějakým větším majetkem, či snad penězi (není to pravda, peníze má ukryté na zahradě). Je tak lakomý, že i jeho vlastní syn Kléant si na své živobytí musí půjčovat. Kléant chodí vkusně oblečen a upraven, což je otci trnem v oku. Zamiluje se do chudé Mariany, která se stará o svou nemocnou matku a která nemá žádné bohaté věno. Harpagonova dcera Eliška je zamilována do Valéra, který je správcem Harpagonova statku. Valér se všemožnými způsoby snaží podmanit Harpagonovi, aby si nakonec mohl vzít jeho dceru, kterou by mu lakomý a zlý Harpagon jinak jen stěží dal.
Když se Harpagon vyjádří o svém záměru vzít si za ženu mladičkou Marianu, Kléant je samozřejmě u vytržení, ale ovládne se a snaží se vymyslet, jak na otce vyzrát. Když ale Harpagon pozve Marianu na večeři, ke své lásce k ní se otci přizná. Pohádají se, protože Marianu chtějí oba. Během hádky Kléantův sluha Čipera ukradne Harpagonovo jmění ze zahrady, aby tak pomohl svému pánovi. Když to ale Harpagon zjistí, šílí a všechny hned podezírá. Při výslechu Valéra dojde k nedorozumění. Valér se přizná, ale ne ke zcizení pánova jmění, nýbrž k lásce k jeho dceři Elišce. Také vyjde najevo, že Anselm, muž, za kterého chtěl provdat Harpagon Elišku je otcem Mariany a Valéra, kteří jsou sourozenci. Harpagon v touze po mamonu připustí ke kýženým sňatkům svých dětí, pod podmínkou, že mu bude Kléantem vráceno jeho jmění. Vše tak šťastně končí, nicméně Harpagon zůstává starým ješitou, toužícím po penězích a majetku jen pro sebe.
Moliérovo drama se mi líbilo, překvapila mě jeho jednoduchost, nadsázka a humor, který jsem, vzhledem k době, kdy bylo dílo napsáno, nečekal. Rozsahem sice krátké drama je plné inteligentního humoru a často důmyslných zápletek. Také je svou povahou nadčasové a myslím, že dokonale vystihuje malý rozhled lidí podobných Harpagonovi, toužících pouze po penězích, takových, kteří kvůli penězům obětují lásku, děti a nakonec i život…
Matouš Pilný
30. květen 2013
15 584×
611 slov
