Moliere - Tartuffe

Autor : Moliere , vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin
Překladatel: František Vrba

Vydala Mladá fronta v Praze 1985.

Hra pojednává o ?svaťouškovi? Tartuffovi, který zmámí svou předstíranou zbožností pana Orgona natolik, že Organ mu odkáže veškerý majetek. Když ho pán konečně prokoukne, zdá se být pozdě.
Moudrý král však Orgonovi a jeho rodině pomůže a Tartuffe putuje do vězení.

Humor hry pramení především z těchto situací:

- Opakování (např. služka Dorina začne povídat o nemoci paní Elmíry, ale Orgon se hned zeptá: ?A Tartuffe ?? Dorina mu odpoví, Orgon řekne: ?Chudáček!?. Cyklus se opět a opět opakuje.)

- Sarkasmus ( např.při dialogu Orgona s Kleantem,po dlouhém monologu jedné postavy přichází od druhého krátká sarkastická poznámka )

- Nedorozumnění ( Organ přesvědčuje Marianu, že Tartuffe je pro ni skvělá partie ) :

Orgon: Já vím,že bys ho chtěla, kdybych se rozhodl dát ti ho za manžela. Viď ?
Mariana: Mně ?
Orgon: No !
Mariana: Koho ?
Orgon: Co ?!
Mariana: Já se v tom nevyznám.
Orgon: V čem?

- Vstupování 3.osoby do dialogu ( Valér a Mariana se pohádali, Dorina je usmířila, ale zlobí se na ně, protože stále odbíhají od tématu.
Služka je proto okřikuje : Ty svoje debaty si nechte na zimu. nebo Jste vy dva chytráci!

- Jeden o voze, druhý o koze ( Organ se konečně přesvědčí, že Tartuffe je pěkný mizera. Vtom přichází paní Pernellová, vůbec jej neposlouchá a přesvědčuje ho o opaku. )

Tragikomedie je divadelní hra s prvky tragédie i komedie, což si nemyslím, že by byl případ Tartuffa.

Tartuffe je hezká komedie s rychlým napínavým dějem. Narozdíl od jiných textů divadelních her mě její čtení poměrně bavilo. Ráda bych na ni někam zašla, ale myslím, že ji v současné době nikde nedávají.