Moliere - Tartuffe

* 15.1.1622 , † 17.2.1673

Jmenoval se vlastně Jean-Baptiste-Poquelin a byl synem dvorního čalouníka a pozdějšího královského komorníka. Těžko dnes zjistíme, proč pohrdl zajištěnou existencí u dvora a zanechal studie práv, jen aby se vrhl na nejistá prkna, která tehdy zdaleka ještě neznamenala svět. Snad z lásky ke krásné herečce Madeleine Béjartové vstoupil do její společnosti Znamenité divadlo. Na programu byly klasické truchlohry, ale diváci se zrovna nehrnuli. Po necelých dvou letech pocítil trpkou chuť neúspěchu, prázdnou pokladnu a ještě se pro dluhy ocitl ve vězení Châtelet. V letech 1647-1658 prošel s kočovní divadelní společností celou střední i jižní Francii. Žil ze dne na den, strádal, společnost se několikrát málem rozpadla. Moliere však soustavně sledoval divácké reakce, učil se odhadovat, co je na divadle úspěšné a co ne, poznával nepřeberné množství jedinečných typů ze všech společenských tříd. A jednoho dne uvedl s hereckou společností svou vlastní hru - frašku. Úspěch byl najednou tady. I plná pokladna. Moliere napsal v rychlém sledu několik dalších her inspirovaných italskou „ztřeštěnou“ komedií a pokaždé zabraly. Mohl si dokonce dovolit vrátit se do Paříže a založit stálé divadlo v Bourbonském paláci. Zde v r. 1659 uvedl svou první hru Směšné preciózky, která se vysmívala ješitnosti a namyšlenosti tehdejší aristokracie. Pařížský lid se smál, dvořané odcházeli s kyselým úsměvem. Však se také hned druhý den postarali o to, aby hra byla zakázána. Ne nadlouho – Ludvík XIV., který si říkal král slunce, ji opět povolil. Vždyť výsměch šlechtě, která se ho snažila obrat o moc, se mu víc než zamlouval. V r. 1661, kdy Moliere píše dvě další hry Škola manželů a Protivové, usedá Ludvík XIV. Definitivně na trůn a ve svých rukou brzy soustředí veškerou moc. Dokončuje se stavba zámku Versailles, dvůr se začíná topit v přepychu, mušketýři sahají po kordu, aby se bili za čest krále či královny. A v této atmosféře uvádí skvělý pozorovatel života Moliere jednu hru za druhou. Diváci postupně tleskají jeho Škole žen, Tartuffovi, Misantropovi a Učeným ženám. Moliere vytvořil ideální klasické komedie: konflikt, dramatický děj i nevelký počet postav bývají pojaty s veseloherní nadsázkou, děj je značně spletitý, ale v rozuzlení jsou všechny rozpory většinou vyřešeny, forma bývá veršovaná. Opravdového mistrovství ovšem dosáhl v Lakomci (1668), Scapinových šibalstvích (1671) a poslední komedii Zdravý nemocný (1673), která dodnes neztratila své živnosti. Je to tím, že Moliere vytvořil ve svých hrách jedinečné charaktery, jejichž jména se stala synonymem některých lidských vlastností, jako je pokrytec Tartuffe či lakomec Harpagon a ve Zdravém nemocném hypochondr Argan.
Je 17. února 1673 a muž smíchu stojí na divadelních prknech naposledy. Bilancuje – u královskéhpo dvora byly jeho hry víc než úspěšné, zato v osobním životě ztroskotal: jeho manželství s mnohem mladší herečkou se příliš nevydařilo, jeho dva synové zemřeli. Několik hodin po představení Moliere umírá. Pro všechny, kterým se svými komediemi vysmíval teď nastává chvíle pomsty. Ve „zbožných“ kruzích se zvedá bouře nevole a arcibiskup zakazuje tělo pohřbít na katolickém hřbitově. Moliere je nakonec pohřben mezi sebevrahy u zdi svatojosefského hřbitova. I tahle smutná fraška však má v duchu svého autora dobrý konec – vždyť Molierova busta ve francouzké akademii nese jediná honosný nápis: „Tomu, jenž první sem patřil a nebyl přijat.“

Tartuffe

Postavy : Paní Pernellová – matka Orgonova, pevně věří že Tartuffe je svatoušek
Orgon – manžel Elmířin, stejně jako paní Pernellová věří že Tartuffe je svatoušek
Elmíra – 2. manželka Orgonova, chytrá
Damis – syn Orgonův z prvního manželství
Mariana – dcera Orgonova z prvního manželství
Valér – nápadník Marianin
Kleantes – švagr Orgonův
Tartuffe – přetvařuje se(svatoušek, zbožný,dobrák, solidární,…), zákeřný, podlí
Dorina – komorná Marianina, chytrá
Pan Loyal – soudní vykonavatel
Královský zmocněnec
Filipika – služka paní Pernellové
Děj se odehrává v Paříži v domě Orgonově
Orgon nalezne chudého, zbědovaného Tartuffa ,a protože je dobrý člověk, vezme ho k sobě do domu. Později se Tartuffe Orgonovi zalíbí pro jeho zbožnost a dobráckost (např. Orgon dává peníze Tartuffovi ale on říká, že tolik peněz nepotřebuje a když Orgon pořád trvá na tom, aby si peníze vzal, tak polovinu rozdá před Orgonem chudým).Ale všichni kromě Orgona a paní Pernellové poznají, že Tartuffe se jen přetváří, aby si mohl nahrabat kapsu. A tak se všichni snaží Orgonovi a paní Pernellové dokázat, že Tartuffe je špatný. Nakonec se Orgonon naštve a odkáže všechen svůj majetek Tartuffovi a slíbí mu ruku Mariany. Ale pak mu lstí Elmíra dokáže, že Tartuffe je špatný. Tak ho chce Orgon vyhnat z domu ale Tartuffe už má všechny listiny, potvrzující jeho vlastnictví všeho Orgonova majetku. Tak jde Tartuffe za kralém, aby je dal vystěhovat. Jenže král jeho zradu prokoukne a pošle Tartuffa do vězení a tím zachrání Orgonovu rodinu.

Citát :

Kdybyste tenkrát byl při našem seznámení,
Mluvil byste jak já – a sotva bez nadšení.
Byl denně v kostele, kam chodím i já sám,
A klekal proti mně oddaně k modlitbám.
A vzýval nebesa tak horoucně a vřele,
Že budil pozornost všech lidí po kostele.
Vzdychal a naříkal,že z toho šel až strach,
A stokrát za sebou pokorně líbal prach.
A když jsem odcházel, on stál už u východu
A nabízel mi tam chudák svěcenou vodu.

Humor hry pramení především z těchto situací:

- Opakování (např. služka Dorina začne povídat o nemoci paní Elmíry, ale Orgon se hned zeptá: ?A Tartuffe ?? Dorina mu odpoví, Orgon řekne: ?Chudáček!?. Cyklus se opět a opět opakuje.)

- Sarkasmus ( např.při dialogu Orgona s Kleantem,po dlouhém monologu jedné postavy přichází od druhého krátká sarkastická poznámka )

- Nedorozumnění ( Organ přesvědčuje Marianu, že Tartuffe je pro ni skvělá partie ) :

Orgon: Já vím,že bys ho chtěla, kdybych se rozhodl dát ti ho za manžela. Viď ?
Mariana: Mně ?
Orgon: No !
Mariana: Koho ?
Orgon: Co ?!
Mariana: Já se v tom nevyznám.
Orgon: V čem?

Hodnocení : Tato kniha se mi docela líbila, hlavně protože obsahovala vtipné rozhovory a hlášky.Knihu jsem přečet docela hodně rychle, protože mě zajímalo jak to nakonec dopadne. Ale jinak se mi kniha četla špatně, protože byla psána zastaralým jazykem a byla veršovaná.