Eseje
autor : Michel de Montaigne
překlad: Václav Černý
vydalo: nakladatelství ERM
žánr: esej
Životopis, o esejích: Narozen 28. února roku 1533 v Périgordu na zámku Montaigne. Již od svých mladých let začínal se studii latiny v Bordeaux a práva na univerzitě v Toulouse. Po studiu se stal radním v Périeux a v Bordeaux. Roku 1568 přišel o otce a stáhnul se do soukromí. Roku 1580 se stal starostou v Bordeaux a tohoto roku vyšlo první vydání jeho Esejů. Jeho život se sklidnil až v období občanské války ve Francii. Zemřel 13. září na svém zámku Bordeaux. Byl jednou z nejpozorohudnějších osobností renesance a novověku, především tím, že učinil předmětem svého uvažování a psaní sebe sama. Bývá považován za jednoho za zakladetele literárního žánru – eseje. Mají blízko k úvaze, avšak jsou podány beletristicky.Slovník eseje je velmi bohatý.
Názor:Myslím si, že Eseje jsou velice hodnotné dílo, které nám prozrazuje mnoho o Michel de Montaignovi. Nepřečetl jsem ho sice celé, ale jsem si jistý že si ho v budoucnu ještě přečtu.
Ukázka: Lidé se mýlí: od krajnosti s pouhým vodítkem příležitosti chodí se snáze než širou a otevřenou cestou střední, snáze se žije uměle než přirozeně, ovšem také méně vznešeně a méně náležitě. Velikost duše nezáleží ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád. Veliká duše pokládá za veliké vše, co je dostatečné, a projevuje svou vysokomyslnost tím, že dává přednost věcem středním před vynikajícími. Nic není tak krásné a oprávněné jako dobře plnit svůj úkon člověcký a plnit jej, jak plněn má být, a není vědy tak nesnadné jako umět dobře a přirozeně prožít tento život; a nejzkázonosnější z našich nemocí je opovrhovat naší lidskou povahou.
18. srpen 2007
4 534×
286 slov
