Alberto Moravia (vlastním jménem Alberto Pincherle) se narodil 29.11.1907 v Římě v rodině architektura, od mládí trpěl tuberkulózou kostí, proto nemohl chodit do školy a vzdělával se sám . Od 30. let se věnoval literární tvorbě. Mimo to, že je známý jako spisovatel, byl také dramatikem, filmovým kritikem a publicistou. Z počátku píše psychologickou prózu ( Maškaráda, Nešťastný milenec, Agostino, Neposlušnost, Láska manželská…Po válce, kdy v Itálii vzniká nový umělecký směr – neorealismus ( jedná se o návrat k pravdivému vylíčení podmínek, klade se důraz na pravdivost údajů a pozornost spisovatelů se soustředí na každodenní život obyčejných lidí), se stává jeho čelním představitelem. Sem můžeme zařadit jeho román Římanka, Horalka nebo Římské povídky. Mezi jeho dramat patří Beatrice Cenci, Svět je takový, jaký je, Život je hra. Řada jeho děl byla zfilmována a patří k nejpopulárnějším italským autorům u nás. Moravio umírá 26.9.1990.
Římanka byl první velmi úspěšný Moraviův román vydaný v roce 1947, popisuje, jak je pro novorealistický román typické, nižší vrstvu společnosti s důrazem pečlivé vykreslení postav, jak po stránce fyzické, tak i po psychické a nikoliv na děj.
Celý příběh vypráví Adriana ( je vyprávěn tkz. v ich-formě) jako svoje vzpomínání, vrací se do doby o pět let dříve, nenaznačuje však, jak se bude děj vyvíjet dále, pouze občas poodkryje svůj další vnitřní vývoj ( byla jsem tehdy sentimentální, byla jsem naivní…ale teď už nejsem)
Hl. postavou je samotná vypravěčka Adriana, která hned sama sebe v úvodu popisuje jako velmi krásnou (str. 9 Měla jsem dokonale oválnou tvář, úzkou ve spáncích a dole trochu širší, dlouhé, velké a sladké oči, rovný nos …) Také svojí postavu popisuje jako velmi krásnou, i když z dnešního hlediska by to nejspíše tak úplně neplatilo ( str.9 Měla jsem rovné, silné nohy kulaté boky, dlouhý trup, úzký v pase a široký v ramenou. Břich jsem měla vždycky trochu plné, pupík nebylo skoro vidět jak se ztrácel v mase.) Povahu má Adriana mírnou a sama o sobě píše, že byla velmi naivní. I přestože se živí jako prostitutka, nosí v sobě víru v lepší život. Nechá se snadno ovlivnit a zmanipulovat, na každém hledá něco dobrého. Je velmi dobrosrdečná, má silný smysl pro spravedlnost, když se doví, že za její krádež pudřenky je zavřená jiná žena rozhodne se ji pomocí svých styků osvobodit. ( str. 259. (Adriana se celou noc převrací a myslí na tu služku) …….Potom náhle zazářilo v mé mysli jméno Astaritovo: bylo obklopeno světlem vytvořeným z křeče a z temnot, světlem, které zaplaví oko, které se do něho prudce uhodí. „Půjdu za Astaritou a vysvobodím ji,“ pomyslela jsem si.) Jejím jediným přáním bylo se vdát a mít šťastnou a spokojenou rodinu, její první láska ji svojí podlostí přivede na cestu prostitutky, kam ji už směřovala matka. Druhá se zastřelí, ale nechá Adrianě alespoň naději na lepší život v jeho rodině.
Adrianina matka, osoba, která nejvíce ovlivnila její život. Sama v mládí dělala jako Adriana modelku a pravděpodobně i prostitutku, kvůli narození Adriany s tím musela skončit, stala se chudou a živila se šitím košilí. Zůstala v ní slabá nenávist k Adrianě a hlavně touha po lepším životě. Adrianu má velmi ráda, je ale otázkou jestli to není jenom pro její krásu, která jí má pomoci zbohatnout. Zlobí se na Adrianu, že si chce vzít řidiče, ale pak si uvědomí, že si ji nevezme a uklidní se. Nenápadně Adrianu směřuje na dráhu prostitutky (str. 71 „A říkala, že je hodně bohatý?“ „Ano…zdá se, že hodně vydělává.“ Neodvažovala se říct, co si myslela: že jsem udělala špatně, když jsem nabídku odmítla. „Viděl tě a říkal, že ho zajímáš … proč si ho nedáš představit?“). Přesto je to pro ní docela šok, když si Adriana domů přivede milence. Rychle si ale zvykne na zahálčivý život, kdy nemusí pracovat.
Gino, mladík do kterého se Adriana zamiluje on jí slíbí, že ji si ji vezme, je velmi pokrytecký, vede moralizující řeči a přitom podvádí, kde se dá. Když se prozradí, že je ženatý, chce se dál s Adrianou stýkat a vyčítá jí její nové zaměstnání aniž si připustí, že byl spouštěcím momentem. Chová se velmi patolízalsky k autoritám. Zlobí se na Adrianu kvůli její krádeži zlaté pudřenky, protože má strach o sebe, aby nebyl vyhozen. Nakonec ji nevrátí a obviní z krádeže služku, která musí jít do vězení.
Giacomo patří mezi Adrianiny náhodné zákazníky,ta se do něj hned na první pohled zamiluje, přestože se k ní chová velmi chladně a uráží ji. ( str.324 „Adriana je dcerou švadleny prádla, také šije košile… viď, Adriano?“, str. 329 A když jsem myslívala na povahu naší lásky, tu jsem si musela několikrát s bolestí konstatovat, že mě nemá vůbec rád a že já jsem pro něho jenom předmětem jakéhosi pokusu.) . Jinak je Giacomo dobré (buržoazní) rodiny,kterou však nesnáší. Je velmi citově labilní, zmatený, hledá své místo ve společnosti. Nerozvážně se zaplete do tajné protistátní činnosti. Je zatčen, ale díky Adrianě, která požádá o pomoc Asataritu, záhy propuštěn. Student psychicky neunese, že při výslechu prozradil své spolupracovníky a zastřelí se. Před smrtí si uvědomí, že Adrianu miluje a píše jí dopis ( str.424 Neboj se, necítím k Tobě nenávist, naopak tolik Tě mám rád, že pouhá myšlenka na Tebe stačí, aby mě smířila se životem. Kdyby to bylo možné, jistě bych žil, jistě bych se Tě vzal byli bychom spolu žili v samé radosti …).
Tolik asi k hlavním postavám, samozřejmě se zde vyskytuje postav mnohem více, Adrianina přítelkyně Gisela, také prostitutka, Astarita, muž, který Adrianu zbožňuje a udělá, co jí na očích vidí. Sonzogno, vrah a otec Adrianina dítěte…
Stručně k ději, šestnáctiletou Adrianu přivede maminka k fotografovi, aby mu pózovala nahá. Adriana se nejdříve stydí, ale později si zvykne. Seznámí se s Ginem a zamiluje se do něj, poté co zjistí, že je ženatý ztrácí všechny iluze a stává se prostitutkou. Už se znovu nechce zamilovat a chce mít svojí svobodu. (str.125 Myslela jsem na to, že se mi líbí milování a že se mi líbí peníze, že se mi líbí věci, které se dají za peníze koupit, a řekla jsem si, že napříště nebudu odmítat ani milování, ani peníze, ani všechny, co mohou peníze dát, kdykoliv se mi k tomu naskytne příležitost.) Proto také odmítá Astoriovu nabídku, že jí zařídí dům. Po čase se seznámí s Giocimem a zamiluje se do něj. V této době potkává Sonzogna, který ji „zachrání“ před otravováním Gina a na oplátku chce, aby se s ním Adriana pomilovala, ta se ho bojí, ale souhlasí, během této noci zplodí dítě. Později Sonzogna nabídne Adrianě manželství, dům, tím by se splnil její dávná sen, ona však odmítá, miluje Giocima. Ten jak už bylo řečeno se zaplete do proti fašistického boje a nakonec se zabije. Adrianě zůstane pouze dítě a dopis, ve které ji Mino ujišťuje o pomoci jeho rodiny a o své lásce. A proto doufá, že bude mít lepší život než ona, také proto, že očekává, že to bude silná osoba.
Kniha je rozdělena do dvou dílů, první popisuje jak se Adriana stala prostitutkou a druhý je o jejím vztahu s Minem, je sice časově kratší, ale dějově je bohatší. Každý díl je dále členěn do kapitol (9+11). Děj je vyprávěn chronologicky, pouze několikrát se objevuje retrospektivní vyprávění ( Adriana líčí, jak ukradla pudřenku, Gino, jak ji nevrátil, Sonzogno, jak zavraždil zlatníka). Příběh je velmi rozvláčný a až ke konci dostává trochu spád.
Příběh se odehrává v Římě, ale chybí tady přesnější určení. Je zde pojmenováno pouze několik hlavních ulic a výlet autem je do skutečného města Viterby. Najdeme tady podrobné popisy mít, kde se Adriana pohybuje (str.307 Zahlédla jsem množství černého nábytku vykládaného perletí. Uprostřed stál kulatý stůl a na něm starodávný likérový soubor z modrého skla….). Adriana obdivuje přepychově zařízené domy a přesvědčí se, že může mít stejně hezký byt jen, když bude čistý.
Vzhledem k tomu, že zde mluví mnoho postav je i jazyk různorodý. Typickým příkladem je Gino, který v době, kdy se přetvařuje mluví velmi spisovně, až je z jeho řeči cítit povýšenost (str.38 „jak to, že sem neměl? …Prominul bych mu to, kdybych tady byl s nějakou…vy, paní, mi rozumíte…), objevují se tu i nespisovné výrazy (ciráty, fízl aj.)
Podle mého názoru Adriana, přestože píše, že byla naivní, naivní zůstala až do konce knihy, neviděla, že totéž, co si myslí o svém dítěti, si myslela její matka o ní, také pro ni chtěla lepší život. Celkově se mi moc kniha nelíbila, chybělo tam napětí a od prvních stránek byl děj naznačen.
Alberto Moravia
Římanka
Rok vydání: 1976 v Praze
Nakladatelství: Odeon
6. květen 2008
8 786×
1417 slov
