Příběh se odehrává na Starém Bělidle nedaleko Ratibořic.
Babička žila ve Slezsku, když ji ale jednou přišlo pozvání její dcery Terezky do krkonoš babička nezaváhala. Při příjezdu se setkala se svou dcerou, jejím manželem Janem a vnoučaty Barunkou, Janem, Vilímem a Adélkou. Děti si babičku velmi oblíbily. Babička si vzala na starost skoro celé hospodářství. Babička chodila s dětmi do přírody, vyprávěla jim nejrůznější příběhy. Babička si na Starém Bělidle našla mnoho přátel se kterými se vzájemně navštěvovali. Byly to: rodina mlynářova, Riesenburský myslivec, Kristla, dcera hostinského.
Babička si svým příjemný vystupováním, moudrostí a upřímností získala též přízěň kněžny a její schovanky. Babička byla i s dětmi několikrát pozvána na zámek. Kněžna slíbila babička pomoc v případu nouze, ale babička zažádala o pomoc pro Kristlu, jejíž snoubenec měl být odveden na vojnu. Také se přimluvila za rodinu Kudrnových, za které prosila práci pro jejich otce. Pomohla též schovance Hortenzii, aby se mohla vrátit do Itálie za svým chlapcem. Bohužel, Hortenzie po roce zemřela a zanechala po sobě malé dítě.
Když jednoho dne babička onemocněla, začala cítit, že umírá. Sešli všichni známí a přátelé. Poslední dny svého života strávila babička s Barunkou. Když babička zemřela, truchlilo celé Bělidlo.
Nejrozsáhlejší odbočkou je vyprávění myslivce o Viktorce: tato odbočka však později splývá s obsahem knihy.
...“Šťastná to žena!“
4. červen 2008
9 229×
215 slov