Němcová, Božena - Babička

Babička B. Němcové poprvé vyšla r. 1855a od té doby se stala nejčtenějším a nejznámějším českým literárním dílem.
Toto dílo zobrazuje život prostých lidí,zvláště obyvatel ratibořického údolí, kde prožila B.Němcová své dětství.
Kniha je vlastně vzpomínání na krásná léta strávená na Starém bělidle.
Velmi působivý byl již samotný příjezd babičky k Proškovým. Barunka měla ještě další sourozence, Jana, Viléma, a Adélku. Všem babička po příjezdu rozdala dárky. Dárky to byly skromné. Růženec, kudla, marcipánová panenka, chlebové kůrky. To všechno měla schované v kapsáři, který byl součástí jejího oblečení. Babička milovala přírodu a zvířátka, proto si s sebou přinesla i koťátka a kuřátka. Lásce k přírodě a všemu živému učila babička i svá vnoučata.
Nesnášela povýšenost a nadutost, proto se také dostala do konfliktu s paní správcovou, která při návštěvě Proškovy rodiny pohrdla podávaným chlebem a solí.
„Paní kněžna“- / Kateřina Zaháňská /vystupuje v tomto díle jako kladná postava, ale dobro které koná je vždy z podnětu babičky. Tato zasahuje i do osudu rodiny Kudrnovi a do života Míly a Kristly. Kudrna dostává stálou práci a Kristle se vrací z vojny chlapec.
Součástí života v ratibořickém údolí je i neštěstí bláznivé Viktorky, která silně dojímá babičku i její vnoučata. Babička je při každé příležitosti učí lásce k přírodě, vlasti a k lidem. Předává jim své zkušenosti a moudrosti. Její vyprávění poslouchala ráda jak Hortensie, schovanka paní kněžny, tak i rodina mlynáře a myslivce.
Babička již neopustila malé údolíčko, kde našla svůj druhý domov. Moudrostí a laskavostí si získala srdce všech obyvatel. Když umírala měla kolem sebe ty, které milovala.
Život babičky nejlépe zhodnotila kněžna slovy, kterými končí i celá kniha- „Šťastná to žena.“