V roce 1976 bylo v nakladatelství Československý spisovatel rozhodnuto zařadit do edičního plánu nové vydání Babičky spisovatelky Boženy Němcové. Tuto knihu nakonec vydalo toto nakladatelství v Praze roku 1989.
Hlavní myšlenka: Němcová se snažila co nejvíce popsat český venkov a vzpomíná na své krásné dětství.
Děj povídky začíná příjezdem babičky na Staré bělidlo. Babička je srdečně uvítána hlavně vnoučaty Barunkou, Janem, Vilémem a Adélkou. Babička byla pro ně nejkrásnějším a nejlepším člověkem na světě. Znala odpověď na všechny otázky zvídavých vnoučat. Často jim vyprávěla příběhy z venkovského života. Chodívala s nimi na procházky po okolí. Z babiččiných zvyků, z jejích přísloví a pořekadel se děti učily lidové moudrosti. Rovněž všichni lidé z vesnice ji měli rádi.
Babička Magdaléna Novotná je ústřední postavou vyprávění. Babička je prostá, stará, moudrá, zkušená, laskavá, pracovitá, obětavá, přívětivá, starostlivá žena má kladný vztah k přírodě, zvířatům a vlasti.
Barunka zde vystupuje jako sama autorka. Je to pozorná a zvídavá mladá dívka. Je nejstarší ze 4 babiččiných vnoučat.
Tato povídka se mi líbila, byla dobře čitelná a hlavně nebyla složitá na pochopení děje.
Povídka Babička byla pro několik generaci byla tím nejlepším skvostem naší literatury. Proto byla také několikrát zfilmována. Tato povídka je nejznámějším a nejkrásnějším dílem Boženy Němcové. V pěkně ilustrované knize nebo v podobě filmu vám tuto povídku vřele doporučuji.
14. červenec 2007
4 569×
216 slov
